Don Quijote se natočil sám
Režisér Terry Gilliam (* 1940) přivezl na přehlídku do Cannes závěrečný film Muž, který zabil Dona Quijota. Zakončil tím více než 25 let trvající anabázi, jejíž poslední dramatická zápletka se odehrála přímo na filmovém festivalu.
Je to šťastný konec neuvěřitelného příběhu. Po ztroskotání prvního natáčení s Johnnym Deppem a Jeanem Rochefortem v roce 2000 a dalších marných pokusech projekt vzkřísit je tu skutečně hotový film Terryho Gilliama Muž, který zabil Dona Quijota. Hlavní role v něm hrají Adam Driver a Jonathan Pryce a snímku připadla prestižní úloha zakončit letošní festival v Cannes. Drama ale trvalo až do poslední chvíle, protože uvedení filmu bylo ohroženo žalobou portugalského producenta Paula Branca, který si činí nárok na práva k němu a chtěl zakázat jeho francouzskou distribuci.
Pořadatelé festivalu zařazení Gilliamova snímku ohlásili s rizikem, že jim francouzský soud může plány zhatit. Nestalo se tak a díky tomu mohl šťastný Terry Gilliam minulý pátek v Cannes rozdávat rozhovory ke světové premiéře svého díla. Americký člen Monty Pythonova létajícího cirkusu, který se před dvanácti lety vzdal amerického občanství a žije v Itálii a Velké Británii, vůbec nevypadal na člověka, o kterém se před pár dny psalo, že při čekání na soudní verdikt utrpěl „menší mrtvici“. V Cannes hýřil veselím a energie z něj jen sršela. K rozhovorům si s sebou přivedl hlavní ženskou představitelku, šestadvacetiletou portugalskou herečku Joanu Ribeirovou, a vtipkoval, že je to jeho nová přítelkyně. „Ba ne,“opravil se vzápětí, „asi nepoznáváte Adama Drivera. Máme na tomhle filmu úžasné maskéry...“
LN Jak se teď cítíte, po všech těch neuvěřitelných peripetiích?
Je to vyčerpávající, protože se tak bavíme. Ne, je to ohromné.
LN Nakonec jste zdolali i tu poslední překážku...
Vyhráli jsme díky festivalu. Distributoři váhali, jestli nás mohou uvést, každý byl nervózní, právnické dopisy létaly všude kolem. Ale fakt, že festival stál pevně na svém a udělal to, co udělal, povzbudilo ostatní a distributoři po celém světě si teď říkají – jasně, pojďme do toho. Podařilo se vrátit do světa „cojones“. Protože svět jinak zjevně „cojones“ztrácí.
LN Připadáte si jako don Quijote, který vyhrál nad větrnými mlýny?
Připadám si jako Quijote i jako Sancho Panza. Mám trochu z obou, řekl bych. Možná že víc jsem Sancho. Tony Grisoni, který se mnou psal scénář, mi tuhle při večeři řekl – ty nejsi Quijote, to ten film je don Quijote. Možná to zní jako blbost, ale já opravdu věřím, že ten film se vytvořil sám. A já jsem byl jenom chlapík, co se s tím svezl.
LN Co vás už tehdy dávno na Quijotově příběhu tak zaujalo?
To je jednoduché. Chtěl jsem být vyšší, chtěl jsem jezdit na koni, chtěl jsem být on. To byl můj sen! Ne, je to tím, že on je tak úžasná ikona. A taky je to vždycky on a Sancho Panza. Není to jen jeden z nich. Jsou to dvě stránky lidství. Všichni v sobě máme Quijota i Panzu.
A taky mě fascinuje, že Quijote se nikdy nevzdává. Myslí si, že rozumí světu. A vždycky se mýlí, protože v jeho představě světa jsou lidé rytířští a mají smysl pro čest a také tam existuje kouzlo. Proto dělá špatná rozhodnutí, rozdrtí ho to, ale vždycky se znovu postaví na nohy. Je to postava, která má sen a výdrž. Který filmař by nechtěl být takový? LN Muž, který zabil Dona Quijota je film o filmaři, který ale právě své ideály opustil...
To se z toho stalo až v téhle verzi. V té dřívější Johnny Depp pracoval v reklamě, uhodil se do hlavy a skončil v 17. století. Teď jsme se rozhodli trochu více vysvětlit jeho povahu. Není to jenom chlapík, který dělá reklamy, je to člověk, který chtěl kdysi točit filmy. Když byl mladší, ambicióznější, čestnější.
A pak to začalo být o tom, jak jeho někdejší studentský film o donu Quijotovi ovlivnil lidi, kteří se tehdy zúčastnili natáčení. Jak krásná nevinná dívka kvůli probuzeným a nenaplněným ambicím skončila jako lehká holka. Protože tohle filmy dělají. Ovlivňují lidské životy v dobrém i ve zlém. Je tam spousta pokušení. Ďábel na vás v Hollywoodu číhá na každém rohu, dalo by se říct.
LN Je tedy ta dívka oběť filmového průmyslu? To je teď aktuální téma...
Podívejte se, oběť... Ona udělala nějaké rozhodnutí. Je to pragmatická dívka, která dostala v životě na vybranou, udělala nejprve špatné volby a pak skončila s bohatým chlapem, který je parchant. Přijala to, co jí svět nabídl. To je velmi tragické, velmi smutné. Ale oběť? Všichni jsou dneska oběti. A já říkám – vykašlete se na to. Jsou to především naše volby. Děláme rozhodnutí, život je složitý. Ano, existují skutečné oběti. Ale říkat, že jsem oběť, protože mí rodiče mi udělali to nebo ono... Já jsem dlouho vinil své rodiče, že na mě byli hodní. Protože je to vážně těžké, stát se umělcem, když jste měli hezké dětství, smilujícími rodiči, kteří vás podporovali a všechno... Musel jsem utéct do New Yorku, být tam na mizině a vyvádět, abych měl pocit, že mám co říct o životě.
LN Možná ale přece jenom v patnácti, což je Angeličin věk, když se dostává k filmu, za sebe ještě člověk tak docela zodpovědný není...
K rozhovoru se v tu chvíli připojí Joana Ribeirová.
Joana Ribeirová: Já myslím, že ona se nerozhodla, když jí bylo patnáct. To byl jenom ten první impulz. Ale rozhodla se odejít až po dalších letech. Pak se dostala do Madridu, zkoušela být herečkou, nevyšlo to a potom dopadla, jak dopadla.
Terry Gilliam: Vidíte, to je zajímavé, Joana si k tomu vytvořila svou vlastní story. My jsme napsali jen ten kus v minulosti a pak ten současný. A nikdy jsme nenapsali, co se opravdu stalo mezitím – mohla odejít do Madridu, do Barcelony, cokoliv. A ty sis ten svůj příběh takhle propracovala.
Joana Ribeirová: To je přece moje práce.
Terry Gilliam: Ne, tvoje práce je poslouchat, co říkám!
Joana Ribeirová: Však to jsem taky dělala! Jen jsem zaplnila ty mezery, co tam byly.
LN Angelica na začátku filmu říká režisérovi Tobymu, že umělec musí být krutý. Jste krutý? Je Terry Gilliam krutý režisér?
Joana Ribeirová: Pracuje se s ním báječně. Dává tolik tvůrčí svobody... Zkoušeli jsme různé scény a on je pak přepisoval podle nás, protože se mu líbilo, jak to děláme. Byl to nesmírně svobodný styl práce. Opravdu mi připadalo, že jsem součástí tvorby. A to je pro herce úžasné.
Terry Gilliam: A já nechápu, proč takhle nepracují všichni. Protože když si vyberu lidi, o kterých si myslím, že jsou dobří, je potom mým úkolem jim naslouchat. Proto mám rád natáčení filmů, protože to je týmová práce, která propojuje všechny ty talenty, ať je to výtvarník, zvukař, nebo ten člověk, co pracuje s koňmi. Použijete jejich talent a necháte je dělat, v čem jsou dobří. Jinak by to byl jenom můj film a to by byla nuda.
LN Je teď don Quijote už totálně pryč z vašeho života?
Myslím, že ano. Rozhodně nebudu točit pokračování.
LN A co budete točit?
To nemám ponětí. Možná poprvé v životě nevím, co budu dělat dál. Smrt se blíží, tak možná bych měl přemýšlet o tom!