Malé lži o velké Číně
Tenhle týden byl blbec, posteskl si o víkendu na svém twitterovém účtu bývalý místopředseda představenstva čínské CEFC Europe Jaroslav Tvrdík. Manažer, který si před dvěma lety liboval, že v Číně našel přesně to, co od práce i od života čekal. K blbé náladě má Tvrdík své důvody. Nejdřív kdysi svého kamaráda „Jardu“spolumajitel finanční skupiny J&T Patrik Tkáč označí za lháře, pak Tvrdík kontruje informací, že splátku dluhu od Číňanů, která je prý už na českém účtu, ale již dosud nikdo neviděl, si věřitel natruc nechce převzít. Kde je pravda, přenechme informovanějším. Každopádně to navenek vypadá, že někdejšímu ministrovi obrany jeho čínští zaměstnavatelé napsali roli převzatou z japonské frašky zvané kjógen. Tomuto žánru se jak známo lidé v Asii smějí jako pominutí, v Evropě to vtipné ani humorné nikomu nepřijde.
Tvrdík ovšem není jediným propagátorem Číny, který svými obdivnými výroky o investorech z říše středu vzbudil dojem, že Číňanům nejde jen o vybudování předpolí pro expanzi do zemí EU, ale o upřímně míněnou snahu o pozvednutí české ekonomiky.
Připomeňme si tři výroky, které dnes již patří do zlatého fondu čínského opojení. Opravdovou perlou jsou počty vystudovaného ekonoma, prezidenta Miloše Zemana. „Jestliže jsem odhadoval, že objem čínských investic v tomto roce bude 45 miliard korun, hluboce jsem se zmýlil, je to jenom na tento rok 95 miliard korun,“řekl Zeman před dvěma lety poté, co údajnou investiční smršť zapil v Praze půllitrem plzeňského se svým čínským protějškem Si Ťin-pchingem. Jaká jsou reálná čísla z mezinárodně uznávané statistiky České národní banky? Zeman se opravdu hluboce zmýlil – ze slibovaných 95 miliard to v roce 2016 byla stěží pětina, loni pak jen šest miliard korun.
Když už jsme u piva – jednou z mediálně nejsledovanějších čínských akvizic v Česku byl v roce 2015 vstup do Pivovarů Lobkowicz. „Netajíme se ambicí tímto krokem významně posílit export českého piva do Číny,“citovaly tehdy agentury prezidenta CEFC Čchan Čchao-tua. Ambice neambice, ve skutečnosti export českého piva do říše středu již druhým rokem po sobě úspěšně klesá.
Do třetice dva roky starý výrok exministra zahraničí Jana Kohouta, Zemanova poradce a prezidenta Institutu Nové hedvábné stezky: „Současné investice nejsou žádný konec, to je naopak začátek. Nepůjde třeba o tak velký objem najednou, ale pramínky, silnější prameny, říčky a řeky čínských investic se stále budou zvětšovat a přilévat.“Jako vodohospodář Kohout zklamal, zatím to totiž nevypadá ani na ten pramínek.
Neznamená to, že by obchod s Čínou měl být tabu. Fraška kolem CEFC by nám ale měla připomenout, že za obrazem velké, bohaté a mocné Číny také někdy stojí docela obyčejné plané sliby. Nebo rovnou malé lži?
Exministr Kohout předloni očekával, že „pramínky, silnější prameny, říčky a řeky čínských investic se stále budou zvětšovat a přilévat“. Jako vodohospodář Kohout zklamal, zatím to nevypadá ani na ten pramínek.