Úspěšná vědkyně, pedagožka a manažerka
Vpondělí 14. května mne, stejně jako řadu mých bývalých kolegyň a kolegů z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, zastihla smutná zpráva o úmrtí Jitky Moravcové.
S Jitkou jsme se znali dlouhá léta. Oba jsme absolvovali VŠCHT, ona v Pardubicích, já v Praze. Naše profesní setkávání se stala výrazně častějšími po přelomu tisíciletí, kdy jsme se oba začali angažovat v řídicích funkcích na VŠCHT Praha. Ve svém prvním funkčním období rektora jsem ještě zůstal věren tradici čistě mužského složení svého týmu, abych pak pro dru- hé funkční období jmenoval Jitku na pozici prorektorky pro vědu a výzkum. Stala se tak první ženou zastávající prorektorskou funkci v celé historii VŠCHT Praha. S radostí konstatuji, že jsem svého rozhodnutí nikdy nelitoval. Naopak.
Prorektorka, která se měla stát rektorkou
Jitka obohatila tým jak vlastnostmi typicky ženskými, tolerancí, smířlivostí a nadhledem, tak vlastnostmi pro ni charakteristickými, hledáním nových cest, netradičních řešení, ale především svou neutuchající vůlí překonávat překážky a prosazovat to, co považovala za správné. Její otisk nese řada novinek zavedených ve škole, namátkou nová struktura oddělení vědy a výzkumu, cena rektora. Litoval jsem, že Jitka neuspěla ve volbě rektora v roce 2007, kdy končila ve funkci prorektorky. Myslím, že dů- vodem nebyla její osobnost, ale spíše nechuť členů akademického senátu a jimi reprezentované části akademické obce k pokračování v trendu nastoleném v předchozím období.
Naše spolupráce pokračovala, byť volnější formou, když jsem ji v roce 2009 jmenoval z pozice náměstka pro vysoké školy MŠMT odbornou garantkou a koordinátorkou projektu Mezinárodní audit výzkumu, vývoje a inovací v ČR. Bylo logickým vyústěním její úspěšné práce, že byla v roce 2012 pověřena řízením navazujícího projektu Efektivní systém hodnocení a financování výzkumu, vývoje a inovací (nazývaného také IPN Metodika). S velkou radostí jsem pak v roce 2014 přijal její pozvání do projektového týmu ve fázi pilotního ověření. Důkazem úspěchu projektu bylo Jitčino jmenování do Rady pro výzkum, vývoj a inovace a předsedkyní komise pro hodnocení výsledků. Bohužel výsledky tohoto projektu, které mohly výrazně napomoci efektivnějšímu řízení českého systému výzkumu a vývoje, nebyly zásluhou minulého politického vedení dostatečně zužitkovány. Vím, že ani Jitka to neviděla výrazně odlišně.
Jitčiny povahové vlastnosti ji předurčovaly k úspěšným rolím vědkyně, pedagožky a manažerky. Vychovala dlouhou řadu studentů, mezi kterými byla oblíbená nejenom pro své odborné znalosti, ale i pro otevřenost a přátelské chování. V týmové práci i při osobních jednáních převažoval její optimismus, dobrá nálada, vůle a schopnost hledat a nacházet řešení. Jitko, kéž by se znovu stalo to, co v minulosti několikrát. Prostě ses někde zapomněla či jen opozdila a najednou se mezi námi opět objevíš s vtipnou omluvou a chutí do další práce! Čest Tvé památce.