Vláda by neměla utratit vše, co vybere
Jen pár týdnů zatím funguje Národní rozpočtová rada, jež má předcházet nadměrnému zadlužování sátu. Jedno z jejích prvních doporučení zní: Nachystejme si peníze pro špatné časy. „Krizi takřka nelze přesně předvídat. Ale můžeme si ukázat jednotlivé hrozící problémy, u nichž budeme doufat, že nevybuchnou,“říká předsedkyně rady Eva Zamrazilová.
LN Budete kousající vlk, nebo jen štěkající psík, kterého nikdo nebere vážně? Ostatně i ze zpráv NKÚ si politici dělají trhací kalendář...
NKÚ má úplně jinou úlohu a úplně jiný počet zaměstnanců. My jsme minimálně pro začátek opravdu malý úřad. Fiskální rady jsou kromě Polska ve všech zemích Evropské unie, ale nejen v nich. Existují v řadě zemí OECD, například v USA, Kanadě, Izraeli i na Novém Zélandu, takže nejde o žádný výmysl Bruselu. První vznikly už před téměř sto lety.
LN Proč vlastně?
Protože většina vyspělých zemí pochopila, že potřebuje nějakou instituci dívající se na veřejné fi- nance z dlouhodobého pohledu. Protože pohled politiků je z podstaty jejich práce limitovaný krátkodobě, většinou tedy čtyřletým nebo pětiletým volebním cyklem.
LN Takže aby poslanci koukali dál než na jedno volební období, státy si pořídily speciální úřad. Ale vidíme tu jen dvě malé kanceláře…
Průměrný počet pracovníků ve světě je kolem 35 lidí, Mezinárodní měnový fond doporučuje, aby onen úřad mohl skutečně plnit svoji roli nezávislého hodnotitele, 65 lidí; Italové říkají padesát. LN A vás je šestnáct?
Nikoli. Důvodová zpráva k zákonu počítala s deseti zaměstnanci a třemi členy rady, ale patrně nepočítala s tím, že budeme spravovat samostatnou kapitolu státního rozpočtu.
LN Co to znamená?
Že jsme organizační složka státu s velkým množstvím technicko-administrativních povinností. Takže nám na odbornou práci zbývá 4,5 člověka... LN Takže jste v podstatě bezmocní?
Vypadá to, že od příštího roku budeme mít o dvě místa víc, ale s pěti šesti lidmi zázraky neuděláte. Ale bezmocní jistě nejsme a samozřejmě budeme dělat maximum, do odborné práce se zapojí i všichni tři členové rady. Začneme od povinností, které nám určuje zákon, a pak se snad dostaneme i k dalším věcem.
LN Vaším úkolem je – s jistou nadsázkou – zajistit, aby se český stát (a obce, kraje či zdravotní pojišťovny) dlouhodobě nezadlužoval. Můžete to zvládnout?
Naše úkoly jsou dané zákonem o rozpočtové odpovědnosti. Tam jsou přesně vymezeny úlohy, které máme plnit. Tedy primárně každý rok vydávat zprávu o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí a hodnotit plnění fiskálních pravidel, která jsou jádrem zákona o rozpočtové odpovědnosti.
Ale pravomoci nemáme, exekutivní součást nejsme, můžeme dávat pouze doporučení. V době, kdy je na domácí dluhové frontě klid, se to může zdát bezvýznamné. Jsem si ale jistá, že pokud se zadlužení začne zvyšovat, budou se o naši práci zajímat čím dál více nejen politici, ale i široká veřejnost.
Když neumíme odhadnout dopady, tak si máme raději vytvořit rezervu
LN Ale i bez jakékoli odbornosti člověk vidí, že resort financí dlouhodobě podstřeluje příjmy a přestřeluje výdaje. Ať už jsou ministry pánové Sobotka, Kalousek, nebo Babiš, naplánují nějaký schodek a výsledek je vždy lepší, i o desítky miliard!
Ten rozdíl má mnoho příčin. Jednou z nich je, že ve chvíli, kdy se rozpočet připravuje, nemáme ještě dostatek dat o vývoji ekonomiky ani v daném roce.
LN Jak to myslíte?
Rozpočet na příští rok se chystá v době, kdy známe teprve výsledky za první čtvrtletí současného roku. Kdyby se podařilo posunout pár lhůt o několik dnů, už budeme znát čísla za celé pololetí a budeme mnohem moudřejší. Míra nejistoty se sníží.
LN Plánujete vlastní prognózy?
Já tady nejsem od toho, abych si plnila nějaká vlastní přání, včetně prognóz. Máme jasně definované zákonné povinnosti, ty budeme plnit – a těžko k tomu můžeme dělat navíc ve čtyřech lidech nějakou solidní prognózu.
Určitou oponenturu prognóze ministerstvamá ale dělat nově zřízený Výbor pro rozpočtové prognózy. Problém ale není dle mého soudu na ministerstvu financí, podobné rozdíly mezi realitou a očekáváním byste našli i v prognózách ostatních institucí.
LN Kde vidíte největší rizika dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí?
Musíme vycházet z nějakých dat. Dlouhodobý výhled veřejných financí určuje takzvaný konvergenční program ministerstva financí, populační vývoj zase demografická prognóza ČSÚ. A ačkoli se ta data v poslední době spíše zlepšují, ve stárnutí populace je hlavní riziko pro budoucí stav veřejných financí.
LN Myslíte výdaje na důchody?
Zdaleka nejde jen o důchody. Ono se tomu říká náklady spojené se stárnutím. A ty se do značné míry týkají mnohem vyšších výdajů sociálních a zdravotních služeb, nejen přímo výplaty důchodů. Podle prognózy MMF výdaje na důchody samozřejmě porostou, ale ještě rychlejším tempem se budou zvyšovat výdaje na zdravotní péči a naprosto nejvíc náklady na dlouhodobou péči.
LN Význam vašeho úřadu bude zá- viset na tom, zda politici budou brát vážně to, co říkáte, nebo nad tím jen mávnou rukou...
Samozřejmě že to bude záviset například i na vyznění třeba tohoto rozhovoru, jestli vám moje vize dávají smysl. Jinými slovy, i mediální obraz úřadu bude velmi důležitý. Právě média by měla být jednou z našich pušek.
Také členové Výboru pro rozpočtové prognózy se budou veřejně vyjadřovat k veřejným financím.
Absolvovala VŠE v Praze, kde od roku 1990 přednášela teorii statistiky a ekonomickou statistiku.
Působila také v Ekonomickém ústavu Československé akademie věd a ve Výzkumném ústavu práce a sociálních věcí.
Od roku 1994 pracovala v Komerční bance jako členka týmu pro makroekonomické analýzy a prognózy.
V letech 2008–2014 zasedala v bankovní radě ČNB. Po vypršení šestiletého mandátu se stala hlavní ekonomkou České bankovní asociace.
V lednu letošního roku byla jmenována předsedkyní Národní rozpočtové rady.
Co je Národní rozpočtová rada
Nezávislý odborný orgán, který působí v oblasti fiskální a rozpočtové politiky. Má tři členy.
Rada vznikla na základě Zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti.
Všichni tři členové Rady byli zvoleni Poslaneckou sněmovnou. Předsedkyně Eva Zamrazilová byla zvolena na návrh vlády, členové na návrh Senátu (Richard Hindls) a ČNB (Jan Pavel).
Funkce se radní ujali letos 25. ledna složením slibu do rukou předsedy Poslanecké sněmovny.
Pak jsou tu doporučení vládě. Jedním z našich výstupů bylo ve druhé polovině dubna i stanovisko k výdajovým rámcům rozpočtu. V něm říkáme, že si vláda svůj výdajový potenciál sice spočetla správně, i prognózy jsou udělané dobře, ale jedním dechem dodáváme, že není žádoucí je vyčerpat, protože tu za chvíli může být problém. Zároveň do ekonomiky nemá smysl lít bezhlavě peníze, protože už dnes je přehřátá. Rozumné investice potřebujeme, ale je třeba dávat si pozor na mandatorní výdaje, které bude třeba hradit i v horších časech.
LN Myslíte, že je náš rozpočet připraven na příchod krize?
Není. To je ale dáno prognózou. Když se na ni podíváte, vidíte tam hlavně plusy, případně jen mírné oslabování růstové dynamiky, což je ale běžné. Vidíte, že se krize nečeká. Proto také ve svém stanovisku píšeme, že by vláda měla vytvářet rezervy pro případ zhoršeného hospodářského vývoje.
LN Vy na obzoru nějakou krizi vidíte?
Krizi takřka nelze přesně předvídat. Ale můžeme si ukázat jednotlivé hrozící problémy, u nichž budeme doufat, že nevybuchnou...
LN Například?
Třeba potíže v italském bankovnictví, vysoké zadlužení Itálie jako státu a nejistotu, co se bude dít, až Mario Draghi skončí v roce 2019 na pozici guvernéra ECB. Právě ta dnes drží Itálii nad vodou.
Pak vidíme ve světě první známky nasycení v automobilovém průmyslu. Dále jsou tu ceny ropy, které jsou už nyní nejvyšší za poslední téměř čtyři roky, a my netušíme, jak bude eskalovat napětí třeba kolem Íránu.
Také nevíme, jak dopadnou soudní spory kolem Deutsche Bank a co by se dělo, kdyby padla. To všechno jsou potenciální rizika, která se ale sice často takzvaně nematerializují, ale jež nelze vyloučit. Domácí problémy dokážeme pojmenovat, ty zvenčí úplně odhadnout neumíme. A když neumíme odhadnout dopady, máme si raději vytvořit rezervu...