NA HRADĚ A V PODHRADÍ: JAK SE ŽILO V DOBĚ JIŘÍHO Z PODĚBRAD
Móda 15. století byla velmi pestrá, v nabídce bylo množství střihů, barev, luxusních a prostých látek i doplňků. Ne každý si ale mohl dovolit nosit, co by rád. Způsob odívání určovala příslušnost k sociální vrstvě a samozřejmě i finanční prostředky. Hotovost, za niž se daly šaty, kožešiny, opasky, řetězy či hedvábné závoje pořídit, nestojí ovšem na druhém místě bezdůvodně. Bohatí obyvatelé měst totiž často mívali prostředky na nejkvalitnější sukno v pestrých barvách, kožešiny nejlepší kvality i na luxusní brokát, tedy zlatem protkané hedvábí – jenže nošení jim zakazoval právě společenský stav, do něhož patřili.
Husité preferovali prostý oděv
Pro usměrnění touhy pomódních výstřelcích vznikaly oděvní pořádky, které pod pokutou zakazovaly nošení toho, co městským ženám a mužům nepříslušelo. Třeba v německých městech bývaly nejběžnější peněžní tresty – pokutu pět zlatých dostal ten, kdo nosil na oděvu zlaté řetězy, deset, kdo se zdobil šperky z perel.
Ještě před rokem 1400 se řada zákazů v Čechách týkala i proslulých zobákových bot, nicméně v časech Jiřího z Poděbrad se už příliš nenosily. Ze Starých letopisů českých (1447) také víme, že rektoři a faráři měli přikazovat žákům, aby na sv. Mikuláše nechodili nákladně oblečení a nejezdili na koni. Petr Chelčický pak v Trojím lidu kritizoval kněží, že se nepatřičně odívají drahými rouchy.
Zcela odlišné prostředí ovšem panovalo mezi obyvateli ovlivněnými husitskými idejemi a reformním kazatelstvím. Jejich odění působilo cíleně jednoduše, až stroze. Nejpřísněji se projevovali táborité, kteří omezovali drahé látky, vlečky, kožešiny, ale také barevnost či kadeření vlasů. Základ např. ženského oblečení sestával ze sukně s živůtkem, roušky přes hlavu a pláště.
Jak se oblékali králové
Módnost 15. století při nošení oděvů doplňoval systém gest a stylizovaná ladnost, kterou zvyšovalo řasení šatů. Šíři záhybů zdůrazňovala nákladnější látka (hedvábí či kvalitní sukno). Urození nosili navrch pláště podšité kožešinou a v odlišené barvě od spodních šatů. Drahé podšívky se pak na odiv ukazovaly právě vhodně zvolenými gesty či pohyby.
Jak se oblékal panovnický dvůr v 15. století, napověděly nálezy z královské krypty na Pražském hradě. V rakvi Ladislava Pohrobka se našly střevíce a také ceremoniální šat zvaný dalmatika. Ta podle posledních výzkumů archeoložky Mileny Bravermanové vznikla přešitím jiného slavnostního oděvu. V případě Ladislavova nástupce Jiřího z Poděbrad se uvažuje, že mu snad patřila dalmatika ze zeleného lampasu (druh atlasu) s motivy ptáků a palmet, přisuzovaná původně Karlu IV.