Laciný cirkus
Problém s maturitou máme evidentně všichni, nejen maturanti
Je to už takový folklor. Ministerstvo školství zveřejní prostřednictvím Cermatu, jenž připravuje testy a vyhodnocuje je, souhrnné výsledky maturit. Opětovné zhoršení v řádu desetin procenta je signálem k veřejnému lamentování nad úrovní českého vzdělávání v duchu „za nás to tak nebylo“. Slovutní diagnostici a léčitelé společenských nepořádků ordinují na sociálních sítích. Tu se žehrá, že špatné výsledky jsou způsobeny kariérismem rodičů, tu je viníkem shledán učitel odpovědný za materiál, s nímž pracuje. Najdete myslitele, kteří vytáhnou Gaussovu křivku inteligence v populaci, z čehož vyvodí, že současný stav je prostě způsoben tím, že jsou k maturitnímu studiu připouštěni blbci. Pamětníci vzpomenou „vysokou úroveň“dřívějšího vzdělávání na učilištích a to, že dnes každý musí mít vysokou školu, což „logicky“vede k apokalypse. „Proč by měli být třeba řemeslníky, když mohou dělat krasoducha v neziskovce…,“abych citoval přímo z jedné poučené diskuse o maturitách. Kdybych se snažil, našel bych možná i volnou asociaci na téma islamismus a imigrace.
Dost černého humoru. Dohady okolo maturit jsou výbornou sondou do stavu, v jakém se nachází veřejná diskuse o vzdělávání a celá vzdělávací politika. Ti, kteří by měli uvádět na pravou míru a vysvětlovat, se velmi aktivně podílejí na neřešitelnosti problému. Jakékoliv řešení totiž vyplývá z toho, že se nejprve snažíte porozumět skutečnosti a od toho pak můžete řešení odvodit. Současný stav ovšem připomíná lékařskou vědu ve středověku, kdy se ordinovalo pouštění žilou, jež způsobilo pokles teploty, čímž se považoval pacient za vyléčeného. Fakt, že na léčbu často umíral, byl dobovému diskurzu cizí.
Když Cermat chce psa bít
Ředitel Cermatu Jiří Zíka, jenž je za státní maturity odpovědný, vidí jako hlavní příčinu vzrůstajícího počtu selhávajících maturantů „nedostatečné vzdělání ze základních škol“. Říká se, že kdo chce psa bít, hůl se vždy najde. Cermat to ovšem dovádí k dokonalosti: nejprve sám vytvoří hůl BOHUMIL KARTOUS a poté spolehlivě najde psa, kterému je třeba zvalchovat hřbet. A to proto, že když necháme českou společnost tápat ve tmách příčin a důsledků maturitních výsledků a předložíme z autoritativní pozice „bílého pláště“i náležitou léčbu, třeba se pozornost zaměří požadovaným směrem. Kdo by pak přece odmítal přijímací zkoušky do maturitních oborů, vždyť přece ty takové problémy dokonale řeší? A třeba se pak zapomene, že jsme tu před pár dny měli i ministrem školství nepochopené řetězové „selhání lidského faktoru“, jež v přijímačkách způsobilo chybu.
Tak předně: Cermat se opakovaně dopouští naprosto nepochopitelného vyvolávání shora uvedených příkladů dezinterpretací a vyvozování klamných závěrů. Zveřejnění souhrnných statistik o výsledcích maturitních testů na středních školách všech typů totiž zakrývá banální fakt, že výsledky maturit na různých typech škol jsou naprosto rozdílné. Pokud se totiž – což Cermat z těžko vysvětlitelných důvodů nedělá – podíváte na rozpad podle toho, zda jde o gymnázium, střední odbornou školu či učiliště, zjistíte velmi jednoduše, kde je jádro problému. Zatímco neúspěšnost na gymnáziích je minimální, na některých odborných školách je enormní a dosahuje desítek procent celého maturitního ročníku. Cermat přitom tato data má a není pro něj žádný problém připravit tiskovou zprávu, kde na tyto rozdíly poukáže. Upřímně řečeno, chyba, kterou tento úřad opakovaně dělá, je mnohem závažnějšího charakteru než jedna defektní úloha v testu. Tu můžete změnou v hodnocení napravit, ale zmatek, který způsobíte vydáním snadno dezinterpretovatelné zprávy na veřejné mínění, už nikdy nenapravíte.
Společnost uvedená ve zmatek
A pak je tu druhý závažný problém, který kvůli zatajování informací Cermatem vzniká. To je srovnatelnost náročnosti testů v jednotlivých letech. Podle analýzy odborníka v oblasti testování Oldřicha Botlíka lze konstatovat, že se náročnost didaktického testu z českého jazyka od zavedení státníchmaturit zvyšuje. Cermat by to mohl samozřejmě vyvrátit tím, že zveřejní statistická data k jednotlivým úlohám v testech a ukáže se míra úspěšnosti a neúspěšnosti v jejich řešení, stejně jako lze při detailním rozboru na takových datech objevit, co vlastně úlohu činí (ne)řešitelnou. Jenže Cermat takové informace odmítá zveřejnit, a to dokonce s obavou, že by takové informace mohly být „dezinterpretovány“. V souvislosti s aktivní snahou mást veřejné mínění jde o nejapnost či drzost: záleží na tom, jak moc věříte v kognitivní potenciál tohoto úřadu.
Suma sumárum, společnost uvedena ve zmatek, data nejsou k dispozici. A tak budeme nadále pouštět žilou, což dnes znamená desetitisíce neúspěšných maturantů od zavedení státních testů. O jejich osudu pochopitelně stát nic neví a nestará se, zda si vzdělání doplnili, nebo skončili se základní školou. A tedy ani jaké dopady to na ně a na celou společnost má. Když si pak uvědomíte, že stát těmto lidem „garantoval“vzdělání ústavou, musíte se nad tímto laciným cirkusem upřímně smát.