Z nectnosti se stala nemoc
Tohle napsal T. G. Masaryk před více než stoletím: „Mluvíme-li o alkoholismu, neběží o objekt, víno, pivo nebo kořalku, nýbrž o pijící subjekt, o duchovní a duševní stav pijáka, jak se následkem pití vyvíjí, a to individuálně a dědičně; běží o celé psychické bytí pijáka, o celý jeho charakter a životní názor, ne o objekt, o alkohol.“
Masaryk viděl problém psychologicky a sociálně, podobně jako další závažné projevy vymykající se z normy, třeba sebevraždu. Dodává: „Dělají se úsměšky a vtipy na ty, kteří nepijí, protože většina lidí pije. To jest přirozeno. Když malá minorita začíná něco, velká majorita se na to dívá s úsměškem vždycky. Ale i ty úsměšky mizejí a já v nich vždycky cítím kus přiznání. Těch úsměšků nikdo se bát nemusí, člověk se nemusí bát být v minoritě. To bylo vždy a všude. Minoritou začíná postup a pokrok. Nepokrok je v té velké mase, která dělá to, co dělali otcové.“
OČIMA LÉKAŘE
Tehdy se ještě opilec bil v prsa se slovy „já bídný hříšník“, dnes blazeovaně prohlásí: „Co chcete po nemocném člověku?!“Z alkoholismu se podobně jako z jiných nectností stala nemoc. V průběhu věku se z puberty také stala úplně jiná entita: adolescence. A v adolescenci začíná nemoc zvaná závislost na alkoholu. Nemoc specifická.
Když adolescent dostane infekční žloutenku, zavřou ho na infekčním oddělení, aby nikoho nenakazil. Tam se vyléčí a může jít domů. Když se však adolescent „namaže jak prase“, je to důvod ke svolání nejrůznějších seskupení, ale ne ke karanténě.
Je známo, že adolescenti houfně napodobují negativní vzory, protože to patří do repertoáru protestního chování. Je rovněž známo, že potřebují patřit do svého společenství a že málokdo z nich snese úsměšky shora uváděné naším prvním prezidentem. Zejména když náš poslední prezident přiměl lékaře kolem sebe k výraznému změkčení norem i pro tuto nemoc: přes půllitru vína a pár panáků kořalky denně je vlastně ještě norma.
Pročež se nemáme co divit, že vedeme evropskou ligu jak ve spotřebě alkoholu, tak ligu dorosteneckou, kde se k alkoholu zdárně přidává i tráva.