Rizikové rozpouštědlo napětí

Představte si člověka, v jehož rodině se alkohol běžně pije. K tomu trpí úzkostí a dostane se do nějaké těžké situace. V tu chvíli možná ocení vliv alkoholu, který přinese uvolnění, zklidnění, spánek, přechodné projasnění nálady. Zjistí, že tato látka je pro něj aktuálně zisková, což převáží nad riziky. Kolotoč užívání, který často končívá problematicky, tak může začít.

Tak popisuje jeden z možných scénářů vzniku závislosti na alkoholu psychiatr léčby závislostí Dušan Randák z Kliniky adiktologie Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Alkoholik pije víc než já

Někdo pije alkohol a problémy nemá, druhému kvůli pití troskotá jeho život.

„Jde o dispozice a schopnosti k tomu, alkohol v těle metabolizovat a zpracovávat. Důležité ale je, kdy, jak a proč je alkohol užíván. Další okolností je fakt, v jakém rozpoložení a stavu dochází k pití. Jiné účinky a chování, jednání, emotivitu či případnou agresivitu bude mít u někoho, kdo je například osobnostně strukturován jako úzkostný či depresivní, a zcela jiné to bude u toho, kdo má už ve střízlivém stavu problémy s odoláváním frustraci, emotivitou nebo agresivitou,“popisuje doktor Randák.

Označeni alkoholik je podle něj někdy zavádějící. „Chodí za mnou do ambulance lidé, kteří ve svém okolí znají někoho, kdo pije více nebo problematičtěji. Ten je podle nich alkoholik. Pro řadu osob je totiž v jejich obraně alkoholikem ten, kdo pije víc než oni,“popisuje psychiatr.

Takzvaní hladinkáři, lidé, kteří si stále doplňují hladinu alkoholu v krvi, tvrdí, že oni alkoholici nejsou. Pijí sice denně, ale neopíjejí se. Naopak příležitostní pijáci s oblibou kontrují, že přece nemohou být alkoholiky, jelikož denně nepijí.

Slaboch? Vůbec ne

O lidech, kteří mají s pitím problém, se říká, že jsou slabí a neschopní. Silná osobnost by se z toho přece dostala. Není to pravda. „Řada schopných a úspěšných lidí má s alkoholem problémy a své schopnosti využívají k obraně, zlehčování svého pití. To je nakonec velkou překážkou pro řešení,“říká Dušan Randák. Podstatné je reálně změnit vztah k alkoholu. K tomu je jistě potřeba motivace, někdy negativní, jindy pozitivní. Startérem změn může být třeba tlak rodiny nebo zdravotní stav. „Hlavní však je, aby motivace nestagnovala,“líčí specialista na léčbu závislých.

Dalším z mýtů je podle jeho slov označení abstinenta jako suchara a slabocha, který alkohol nezvládl. Také proto se lidé někdy bojí abstinovat nebo abstinenci před okolím tají.

Měnící se chování

Jak tedy poznat, že máme s alkoholem problém? „Na to jsou nej- různější diagnostické nástroje i jednoduché testy, které monitorují frekvenci spotřeby alkoholu a jeho množství v průběhu času. Ale když to řeknu velmi obecně, tak problém nastává, jakmile alkohol začne zasahovat do chování, jednání, návyků. Když se stane rituálem nebo když na pití začne upozorňovat okolí, mohou to být varovné signály,“varuje doktor Randák. „Jen málokdo si však tyto předpříznaky chce připustit,“dodává vzápětí.

Zisky i rizika

Pití alkoholu může podle doktora Randáka přinést řadu zisků. S nadsázkou říká, že alkohol je v průmyslu třeba palivem, dezinfekcí, konzervačním činidlem či rozpouštědlem a stejně funguje také mezi lidmi.

Pro někoho úzkostnějšího může být palivem pro rétorické schopnosti, pro běžnou komunikaci, společenskou konverzaci, navazování vztahů a společenské párty a ,jízdy‘.

Pro dalšího je cestou ke spánku při nespavosti, protože „dezinfikuje“od náporu předchozího dne nebo nepříjemných vzpomínek, vířících myšlenek či tíže rozhodování. Někdo si alkoholem konzervuje iluzi své velikosti, nepostradatelnosti, důležitosti a sebehodnoty, ač jeho čas již minul. Pro jiného jako rozpouštědlo uvolní napětí, strach, úzkost – včetně jejich tělesných projevů.

To mohou být zisky i subjektivně kladné stránky konzumace alkoholu. Současně to mohou být i rizika. „Ale nechci moralizovat: pokud bych měl analogii s průmyslovým pohledem dotáhnout do konce, doporučoval bych při vědomí rizik s ním zacházet obezřetně,“uzavírá doktor Randák.

Když se alkohol stane rituálem, bez kterého si nedokážeme představit svou činnost, je to signál, že něco není v pořádku. To si ale téměř nikdo nepřipustí.