Zločince našla rodinná DNA

Příbuzní svými genetickými testy nechtěně udali vraha. Jeho zatčení vyvolalo diskusi o etických aspektech genetických testů, jejich zveřejňování na internetu a využívání těchto databází policií.

Přes čtyřicet let unikal Joseph James DeAngelo spravedlnosti. Teprve letos v dubnu byl třiasedmdesátiletý důchodce zatčen a obviněn z dvanácti vražd, třiapadesáti znásilnění a asi sto padesáti loupeží spáchaných na různých místech Kalifornie v letech 1976 až 1986.

Veterán z války ve Vietnamu a bývalý policista brutální zločiny pečlivě plánoval. Odhodlal se k nim, až když si dokonale nastudoval zvyky svých obětí. I proto vycházelo intenzivní pátrání po sériovém vrahovi a násilníkovi dlouhá léta naprázdno.

Poslední naděje vkládali vyšetřovatelé do testů DNA izolované ze stop, jež po sobě pachatel zanechal na místě činu. Navzdory tisícům prověřených osob však policie stále neměla podezřelého, s jehož DNA by mohla profil dědičné informace kalifornského vraha porovnat. Vyšetřovatelé proto zapátrali na místě, kde se jim nabízely tisíce genetických profilů – ve veřejné databázi GEDmatch. Brzy narazili na slibnou stopu, která je nakonec dovedla až k Josephu Jamesi DeAngelovi.

Genetický profil na internetu

GEDmatch patří k veřejným internetovým databázím vytvořeným fanoušky rodokmenů. Zájemce si může nechat od některé z komerčních genetických firem stanovit profil vlastní dědičné informace a ten vloží do databáze. Speciální software pak porovná jeho profil s profily asi 850 000 lidí uloženými v databázi, vyhledá mezi nimi jeho potenciální pokrevní příbuzné a ukáže mu, jaká dědičná pouta ho mohou s těmito lidmi vázat.

Policisté zadali do databáze GEDmatch genetický profil kalifornského masového vraha. Vsadili na to, že někdo z okruhu pachatelových příbuzných mohl do databáze zadat svůj profil a genealogický software ho odhalí. Okruh pátrání by se pak dramatic- ky zúžil na pokrevní příbuzné takto vytipovaných lidí.

Detaily úspěšného tažení kalifornská policie zatím nezveřejnila. Jisté je, že se díky profilu DNA některého z DeAngelových příbuzných – nejspíš bratrance nebo sestřenice – zveřejněnému v databázi GEDmatch nakonec ocitl v hledáčku kriminalistů i pachatel. Modus operandi zločinů spáchaných kalifornským masovým vrahem napovídal, že jde o někoho s vojenským či policejním výcvikem. DeAngelo splňoval obě podmínky.

Policisté se prohrabali v popelnici před domem podezřelého a odnesli si dva předměty, na nichž musela ulpět DeAngelova DNA. Laboratorní analýzy následně potvrdily totožnost genetického profilu Josepha Jamese DeAngela s profilem kalifornského masového vraha.

Veřejný zájem versus ochrana soukromí

Spravedlnost slavila úspěch. Postup policie však vyvolal bouřlivé diskuse. DeAngelův příbuzný umístil svůj genetický profil do databáze GEDmatch proto, aby se něco dozvěděl o sobě a svých předcích. Netušil, že tak zároveň napomůže k dopadení kalifornského masového vraha a že pachatelem hrůzných činů bude jeho blízký. Souhlasil by s tím, aby jeho DNA posloužila právě k tomuto účelu? Nikdo se ho na to neptal.

Kdyby byl u výslechu, mohl odmítnout výpověď s odůvodněním, že nechce Josephu Jamesovi přitížit. V tomto případě ale takovou možnost nedostal. Dokonce ani správci GEDmatch neměli tušení, že policie umístila do jejich databáze genetický profil masového vraha a využívá údaje o genetických profilech statisíců lidí k jeho odhalení.

Názory na postup policie se různí. Na jedné straně zaznívá, že závažnost zločinů je sama o osobě dostatečně pádným důvodem k porušení soukromí a prověření informací o genetických profilech. Po zveřejnění údajů o své DNA by měl člověk počítat i s tím, že se nároků na soukromí do určité míry dobrovolně vzdává.

Na druhé straně stojí veřejnost pobouřená nedávným skandálním zneužitím privátních informací z Facebooku firmou Cambridge Analytica. Ta vidí v policejním „prosévání“databá- ze GEDmatch další příklad nepřípustných zásahů do soukromí.

„Dokud se nenajde pachatel, jsou všichni v databázi podezřelí,“říká k tomu expertka na kriminalistické testy DNA Erin Murphynová z Newyorské univerzity.

Z DNA se můžeme dozvědět i to, co znát nechceme

Hon na kalifornského masového vraha nebyl zdaleka první případ využití dat z veřejných genetických databází k pátrání po pachateli závažného trestného činu. Když byla 11. září 2003 při nákupu ve stockholmském obchodním centru smrtelně pobodána švédská ministryně zahraničí Anna Lindhová, dostala policie pátrající po atentátníkovi povolení nahlédnout do tamějších veřejných databází DNA.

Naopak v roce 2006 nepovolil norský Nejvyšší soud policii využít nemocniční záznamy o DNA muže podezřelého z ozbrojeného vloupání. Muž půl roku po spáchání loupeže zemřel. Soud rozhodl, že jako nebožtík má i nadále právo na soukromí.

Pokud někdo vloží údaje o své dědičné informaci do databází, jako je GEDmatch, musí počítat s tím, že se sice o sobě něco dozví, ale zároveň ledacos prozrazuje o sobě i svých blízkých. V době zveřejňování těchto dat nemusí být jasné, co z nich dokáže genetika vyčíst za rok, za pět nebo za deset let. Svým způsobem tak člověk vyplňuje genetický bianco šek k průniku do svého soukromí všem, kdo získají k datům nějakým způsobem přístup.

Nemělo by ho zaskočit, že kromě odpovědí na otázky, které ho zajímají, se může dozvědět i věci, jež by třeba raději nevěděl. Nejeden amatérský genealog se až ze své DNA dozvěděl, že byl jako dítě adoptován nebo je nemanželským dítětem.

Ani genetické testy nejsou zcela neomylné, a nelze proto vyloučit podezírání, či dokonce obvinění nevinných. V případě kalifornského masového vraha tak policie nejprve mylně podezírala otce ženy, která zveřejnila svůj genetický profil na GEDmatch. Muž žijící v Oregonu musel poskytnout policii svou DNA a ta jej vyloučila z okruhu podezřelých teprve na základě výsledku přímých genetických testů.