U Zborova šel do útoku mezi prvními

z nejoceňovanějších vojáků na východní frontě za první světové války se narodil 13. července 1882 v obci Litohrad. Absolvoval osmileté gymnázium v Rychnově nad Kněžnou. Po prezenční vojenské službě v rakousko-uherské armádě nastoupil studium práv, ale po roce přestoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde vystudoval historii a zeměpis. V roce 1912 odjel pracovat k příbuzným do Ruska, kde se stal správcem rozsáhlého statku svého strýce ve vsi Vilije ve Volyňské gubernii. V srpnu 1914 se dobrovolně přihlásil do České družiny a byl zapsán do její 2. roty jako vojín. Velmi úspěšně se účastnil nebezpečných průzkumných akcí v nepřátelském zázemí. Za své bojové zásluhy získal Řád sv. Jiří IV. stupně, Řád sv. Stanislava III. stupně s meči a bantem, Kříž sv. Jiří s vavřínovou ratolestí, Kříž sv. Jiří I., II., III. a IV. stupně a Medaili sv. Jiří II., III. a IV. stupně. Působil také při náboru zajatců do čs. jednotek v Rusku. V bitvě u Zborova 2. 7. 1917, již v hodnosti praporčíka, šel do útoku mezi prvními ve skupině vybraných vrhačů granátů. Mezi druhou a třetí linií rakousko-uherských zákopů byl raněn do hlavy. Na podzim 1917 byl povýšen na podporučíka a do konce roku 1918 postupně do hodnosti podplukovníka. Zemřel 9. 1. 1919 v Čeljabinsku na následky operace zranění od Zborova. V roce 1933 byly jeho ostatky převezeny do Památníku osvobození v ČSR. Za nacistické okupace byly bez publicity uloženy v Solnici nedaleko od Litohradu. jak

Karel Vašátko