Mahler jako symbol lidskosti

éfdirigent a zakladatel orchestru Iván Fischer zvolil při čtvrtečním koncertě pomalejší tempa a velkorysou koncepci, ve které přirozeně vyzněl každý detail – nebál se dramatických vrcholů, ale stejnou péči věnoval dlouhým lyrickým plochám v nízké dynamice a pomalém tempu. Orchestr nemá zvuk originální na první poslech, dovede ale spojit stoprocentní emocionální nasazení a výrazovou jemnost a ušlechtilost.

Obě sólistky tohoto provedení patří k výrazným osobnostem mezinárodní operní scény. Lyrická sopranistka Christiane Kargová nadchla měkkou barvou hlasu a soustředěním na text. Ještě větší prostormá ovšem mezzosopránový part, který zpívala Elisabeth Kulmanová velmi spolehlivě, ale kus zajímavé barvy a tajemného výrazu v písni Prasvětlo přece jen chyběl. Obě sólistky na podzim uslyšíme ve stejném díle v zahajovacím koncertu sezony České filharmonie pod taktovkou Semjona Byčkova.

Koncert byl velká a reprezentativní příležitost pro Český filharmonický sbor Brno vedený Petrem Fialou. S tímto orchestrem koncertuje pravidelně na mnoha pódiích Evropy a provedl s ním jedinečně např. Dvořákovo Requiem. První nástup sboru v závěrečné větě symfonie Vzkříšení se má provést v mystickém pianissimu a patřil k vrcholům večera, zvuk sboru je vzácně čistý, projasněný, homogenní a tvárný. S orchestrem má sbor založený roku 1990 společné i to, že nemá v rámci systému financování nic jistého a je dodnes nedůstojně každoročně závislý na jednorázových grantech a dotacích.

Budapešťský festivalový orchestr je pozoruhodným fenoménem maďarské hudební scény, je důležité ho opakovaně zvát, je to podpora umělecká i řekněme morální. Svým zaměřením totiž orchestr nachází dost odvahy jít proti oficiální domácí maďarské politice a odmítá Orbánův nacionalistický a protievropský kurz. „Klasická hudba může být vlajkovou lodí pochopení a tolerance… Jsme šťastně kosmopolitní,“říká Fischer. Akcentuje otevřenost a dialog mezi kulturami. A ví také, že osobitost a kvalita orchestru se neodvíjí od etnické čistoty národnostního složení hráčů; nehledá na prvním místě nic typicky maďarského, ale uměleckou pravdivost a stoprocentní nasazení. Zatím každé hostování na Pražském jaru potvrdilo jeho kvality, naposledy před třemi lety v Brahmsovi aMozartovi, ale také v roce 2008, kdy hrál dvořákovský program na závěrečném koncertu i s klavíristou Andrásem Schiffem. Ten na protest proti politickému směřování posledních let v rodnémMaďarsku už nekoncertuje. Podobně, jako největší maďarský skladatel Béla Bartók ve 30. letech minulého století.

Pražské jaro před sebou má po- slední týden a jeho finále nabídne už dnes koncert, jehož symbolický přesah nemůže být silnější. Jordi Savall přijíždí s projektem nazvaným Jeruzalém.

Jedna z největších osobností scény staré hudby vystoupí v programu, který ukáže Jeruzalém postupně jako židovské, křesťanské a arabské město – i jako místo hledání útočiště a exilu, prastarých kořenů i naděje na mírové soužití. Přiveze izraelské, palestinské, syrské, arménské i řecké hudebníky.

Festival pak pokračuje v úterý vzácným uvedením kantáty Dido Jana Nováka a poslední dny budou patřit postupně České filharmonii, Janáčkově filharmonii Ost- rava a na závěr Slovenské filharmonii.

Budapešťský festivalový orchestr ve čtvrtek na Pražském jaru potvrdil, že vysoko nasazenou laťku několika dřívějších hostování stále drží. Provedl Mahlerovu Symfonii č. 2 „Vzkříšení“, skladbu s velkorysou koncepcí podobnou Beethovenově Deváté s vokálními sólisty a sborovým finále.

Gustav Mahler: Symfonie č. 2 „Vzkříšení“

Autor je hudební publicista