Vykradači slov
Brněnskou inscenaci přerušili vystrašení Moravané
Slušní lidé, demokratické strany, fašisté, nepřátelé demokracie... Podobných označení vysype každý z nás z rukávu tucet na jedno nadechnutí. Společné mají jediné, že jimi buď sami sebe, nebo druhé manipulativně označujeme. Když řeknu, že jsem ve skupině Slušní lidé, pak ostatním poměrně důrazně oznamuji, že každý, kdo se mnou nesouhlasí, je neslušný. Stejně tak představitelé Demokratického klubu říkají, že ostatní strany nejsou demokratické. Argumentovat netřeba, stačí nálepka. Negativně to funguje též, pokud se mi někdo nelíbí, hlásá něco pro mne nepohodlného či protivného, nejjednodušší je dát mu nálepku: nácek, totalitář, zpátečník, fanatik, vítač..., jak kdo chce. Výsledkem je, že se význam slov vyprazdňuje a naše komunikace je obtížnější.
Každý, kdo kritizuje Babiše, je demokrat, a každý, kdo je proti inscenaci slovinských divadelníků v Brně, je fašista – krásný jednoduchý svět. Přitom není těžké rozlišit mezi křesťanem, který se cítí uražen, a bojůvkou z posilovny, která si dělá reklamu před komunálními volbami. Hlavně nesmíme diskutovat, to bychom museli začít rozlišovat a přemýšlet.
Přitom stačí málo, například nevidět v každém, kdo kritizuje Miloše Zemana, automaticky příznivce Jiřího Drahoše a naopak třeba v příznivcích prezidenta Zemana automaticky nespatřovat agenty Ruska a Číny. Prezidenta Zemana podporují občané z nejrůznějších důvodů a například těch, kteří jej volili v druhém kole, protože byl pro ně snesitelnější než názorově nevýrazný Jiří Drahoš, je spousta. Tahle průzkumy doložená skutečnost však jako by neexistovala, vzájemně se zaháníme do myšlenkových táborů, které jsme obehnali ostnatým drátem názorových klišé.
Diskuse je samozřejmě možná a spousta občanů diskutuje a argumentuje, jejich hlas ale nemá zdaleka takový prostor jako prostoduché a primitivní nadávání, kterého je plný internet. Doufá-li třeba prezident Zeman, že aktivní občané převezmou na síti roli tradičních médií, měl by usilovat o její kultivaci, protože zatím je to médium, na němž si většina sebestředných „diskutujících“mele jen to svoje bez ohledu na druhé. Představa o tom, že společnost je hluboce rozdělena na dvě znepřátelené skupiny, je lichá, a čím déle ji budeme opakovat, tím složitěji najdeme nějaký společný jmenovatel. Stanou se z nás „slušní lidé“, kteří se jako ustrašení Brňané budou bát i jediného divadelního představení. Martin Zvěřina