Kdo drží hladovku za polárním kruhem

Vmístě zvaném Lambytnangi, které se nachází na sever od Severního polárního kruhu, si v ruském vězení odpykává za údajnou teroristickou činnost dvacetiletý trest ukrajinský režisér Oleh Sencov. Zde 14. května tohoto roku také zahájil hladovku s tím, že ji ukončí až po propuštění všech ukrajinských politických vězňů (válečných zajatců), kteří byli protiprávně odsouzeni v Ruské federaci.

Zkonstruované procesy

Termín političtí vězni se, ač trochu nesprávně, používá v souvislosti s těmi občany Ukrajiny, kteří byli na území Ruské federace odsouzeni ve zkonstruovaných procesech, většinou za údajnou teroristickou činnost. Tyto vězně spojuje jejich odmítavý postoj k okupa- ci a k anexi Krymu či aktivní postoj v rusko-ukrajinském konfliktu.

V některých případech stačilo k zatčení a odsouzení pouze být občanem Ukrajiny, který Ruskou federaci navštívil v obchodních či soukromých záležitostech. Takových Ukrajinců se dnes v ruských vězeních nachází více než šedesát. A právě oni představují jednu z největších slabin Ukrajiny ve válce s Ruskem.

Pokud si Ruská federace může dovolit se ke svým občanům zajatým či souzeným na ukrajinském území nehlásit a o jejich osud se dlouhé měsíce nezajímat, ukrajinská vláda a především prezident Petro Porošenko si pod tlakem ukrajinské veřejnosti tento postoj dovolit nemohou.

Zároveň má Kyjev jen velmi málo možností, jak na Rusko v této otázce působit, a bez pomoci mezinárodního společenství se neobejde. Právě díky pomoci a tlaku zahraničních spojenců bylo již v minulosti propuštěno či vyměněno několik takových vězňů. Naposledy to byli ukrajinští politici krymsko-tatarského původu odsouzení v anektovaném Krymu k osmiletému a dvouletému vězení: Achtem Čijgozu a Ilmi Umerov, o jejichž propuštění se výrazně zasadilo Turecko.

Novodobé nevolnictví

Případ Oleha Sencova je o to složitější, že o jeho vydání Rusko odmítá s Ukrajinou jednat, protože jej považuje za svého občana. Vzhledem k tomu, že „ve stanoveném termínu“Oleh Sencov neodmítl ruské občanství, bylo mu, podle ruských úřadů, jako většině obyvatelů Krymu přiděleno automaticky, ač o něj Sencov nikdy zájem neprojevil. „Byl jsem a pořád zůstávám občanem Ukrajiny… Nejsem nevolníkem, aby si mě někdo bral s půdou,“řekl u soudu v červenci 2014 Oleh Sencov.

Podobný osud potkal mnoho obyvatel Krymu a netýká se pouze etnických Ukrajinců nebo Krymských Tatarů, kteří na poloostrově tvořili menšinu. Sám Oleh Sencov je etnický Rus a jako většina obyvatel Krymu je ruskojazyčný. Ale jeho příběh a postoj boří mýtus o tom, jak Rusko okupova- lo Krym, aby tam ochránilo práva ruskojazyčného obyvatelstva.

I když se už o možné výměně Oleha Sencova mluvilo několikrát, zatím k ní nikdy nedošlo. Pro ukrajinské zajatce je takovéto střídání naděje a zklamání jednou z nejnepříjemnějších zkušeností z vězení, které hraničí s psychickým týráním. I to je jedna z možných příčin, jež mohly Sencova přimět k zahájení hladovky a stanovení nereálné podmínky pro její ukončení. Hladovka je jedním z mála instrumentů, kterými vězni mohou komunikovat se světem uvnitř i mimo vězeňskou kolonii.

Aby se Západ zajímal

Podle mluvčí ukrajinského ministerstva zahraničních věcí Marjany Becové se v souvislosti s Olehem Sencovem obrátilo ukrajinské MVZ na ruské úřady za poslední rok dvacetkrát, vždy bezvýsledně. Po ohlášení hladovky ruské úřady opětovně odmítly žádost ukrajinského konzula o schůzku s Olehem Sencovem. „Za poslední čtyři roky jsme v záležitostech souvisejících s našimi politickými vězni v RF odeslali ruským úřadům přibližně 300 nót a žádostí. V případě Oleha Sencova a Aleksandra Kolčenka byly odpovědi vždy negativní: jejich schůzka s ukrajinským konzulem není možná, protože se – podle ruské strany – jedná o občany Ruské federace.“

Ukrajina nemá mnoho nástrojů, jak donutit Ruskou federaci k jednání v souladu s mezinárodním právem, natož vynutit si na ní spravedlnost pro své občany. Pokud se neobjeví v ukrajinském vězení osoba, za kterou bude Ruská federace ochotná vyměnit Oleha Sencova, představuje pro něj jedinou naději zájem a tlak západního světa. Ten, bohužel, zatím nepozorujeme. O Sencovovi se při své poslední návštěvě Ruska nezmínila ani německá kancléřka Angela Merkelová, o politických elitách střední Evropy nemluvě. Je samozřejmě možné, že západní politici otázku ukrajinských zajatců při setkáních s ruskými kolegy otevírají. Některá jednání vyžadují čas a klid. Otázkou je, kolik času máme v případě Oleha Sencova, který v ruském vězení strávil už čtyři roky.