Pentagon mění názvosloví. Kvůli Číně

WASHINGTON/PRAHA Plochou pokrývá víc než polovinu naší planety a dennodenně řídí osudy 375 ti- síc amerických vojáků a civilních zaměstnanců sloužících ve jménu vlasti ve víc než třicítce zemí. Od západního pobřeží Indie přes jihovýchodní a východní Asii až k Havaji a od Arktidy až k Antarktidě se rozprostírá to, co zasvěcení znají pod zkratkou USPACOM: Velitelství ozbrojených sil USA pro Tichomoří. Tedy, přesněji znali. Už nikoliv „pro Tichomoří“, ale pro „indo-tichomořský region“, hlásá jeho nové označení.

Změnu názvu největšího ze šestice jednotných teritoriálních velitelství Washingtonu, majících za úkol co neefektivnější řízení ozbrojených sil v oblasti – armády, letectva, námořnictva a námořní pěchoty –, minulý týden v jeho ha- vajském ústředí oznámil ministr obrany James Mattis. Vedle nového názvu se dočkalo velitelství i nového šéfa. Admirála Harryho Harrise vystřídal jeho kolega Philip Davidson. Harris má místo toho zamířit do diplomacie jako nový velvyslanec USA v JižníKoreji.

Pragmatické partnerství

To, co na první pohled může vypadat jako nepatrná, byrokratická změna názvu, ovšem nese mezi řádky jasný vzkaz. Ve světle stále asertivnějšího počínání Pekingu v regionu ukazuje důležitost Indie coby amerického partnera v oblasti a zřejmě i ambice Washingtonu se v ní více angažovat. Dříve, než mu takříkajíc ujede vlak.

Už v roce 2016 proto Washington s vládou v Dillí uzavřel pragmatické partnerství: země podepsaly dohodu umožňující vzájemně využít svých základen k opravám a doplnění zásob. Loni před listopadovým asijským turné amerického prezidenta Donalda Trumpa se pak začala snaha zdůraznit roli Indie projevovat i v dikci americké diplomacie. Namísto dosavadního označení regionu za „asijsko-tichomořský“tak z úst amerických představitelů včetně Trumpa začala zaznívat slova o regionu „indo-tichomořském“.

Nynější přejmenování přišlo jen pár dní poté, co Čína oznámi- la, že několik jejích bombardérů s dlouhým doletem, včetně nejmodernější verze strategických letounů domácí výroby H-6K, poprvé úspěšně přistálo (a následně zase vzlétlo) na jednom z blíže neupřesněných sporných ostrovů v Jihočínském moři. V uplynulých letech tam Peking začal přeměňovat roztroušené atoly, útesy a písečné náspy na umělou pevninu, na níž buduje vojenské zázemí. K nevoli nejen sousedních států, s nimiž o tyto drobné kousky pevniny vede teritoriální spory, ale i právě USA nebo Indie. Ta je historickým rivalem říše středu, který s ní kvůli himálajské hranici dokonce svedl v roce 1962 krátkou válku a i dnes vede boj o post re- gionální politické a hospodářské velmoci.

Vláda v Dillí s nelibostí nese pronikání čínských lodí a ponorek do svého hájemství. Ve vodách Indického oceánu poprvé oficiálně začalo operovat čínské námořnictvo v roce 2006, když se zapojilo do zásahu proti somálským pirátům. A od té doby už Indický oceán neopustilo. Čínské lodě a ponorky dnes kotví v přístavech od Malediv přes Srí Lanku až po Bangladéš či Myanmar. Poté, co loni na samém Africkém rohu, v Džibutsku, Peking otevřel svoji první stálou zahraniční základnu, se nyní spekuluje, že staví další v pákistánském pobřežním Gwadaru.

Největší ze šestice jednotných teritoriálních velitelství amerických ozbrojených sil – to pro Tichomoří – dostalo nové jméno i velení. Washington tak naznačuje důležitost Indie coby svého partnera v tažení proti rostoucímu vlivu Číny v oblasti.