Evropský rozpočet 2.0
V návrhu je patrná snaha hledět do budoucnosti. A i nadále by měl být výhodný pro Česko
asy se v Evropě značně změnily, ale dosavadní rozpočty Evropské unie na tyto změny příliš nedbaly. Zdá se, že budoucí evropský rozpočet si to za své předchůdce vynahradí. A bude symbolizovat změnu větší než malou. Charakter měnící se Evropy je mnohočetný a evropský rozpočet by měl být kontinuálně autentickým zrcadlem tohoto nekonečného procesu.
Ve stínech minulosti
Co lze ze zrcadla nastaveného Evropskou komisí na léta 2021–2027 vyčíst ještě předtím, než bude přeleštěno Radou EU v podobě koncentrovaného hlasu členských států a nadto Evropským parlamentem? Je v něm nepochybně patrná snaha hledět do budoucnosti, která je však stále provázena řadou stínů minulosti. A skloubit toto spektrum do jednoho funkčního nástroje přinášejícího prokazatelné výsledky pod heslem evropské přidané hodnoty není právě triviální úlohou v kursu hospodářské politiky pro začátečníky.
Do budoucna má evropský rozpočet namířeno především prostřednictvím robustního navýšení prostředků na excelentní výzkum a inovace, jež ve spojení s podporou digitální společnosti a renesancí obří, leč pozvolna neprávem zapomínané průmyslové tradice mají starému kontinentu přinést dlouhodobou globální konkurenční výhodu, resp. v první řadě zvrátit neblaze zhoršující se postavení Evropy v globální soutěži. Kupředu hledí též snaha o podporu nastupující generace prostřednictvím celoevropsky pojatých vzdělávacích iniciativ, neboť pozice mladých lidí na řadě evropských trhů práce začíná se podobat začarovanému kruhu beznaděje. Rozpočet by měl projevit daleko přímočařejší vazbu vůči prováděným reformám podle vzoru Evropský semestr a vykázat silnější linii ve vztahu k eurozóně a jejímu prohlubování.
Mrazit však začíná při představě, že evropský rozpočet budoucnosti též vytváří poměrně robustní obrannou či zbrojní kapitolu, jejíž součástí je vedle zamýšlené podpory zbrojního průmyslu též kupříkladu přizpůsobení dopravní infrastruktury vojenským účelům.
Jistě nepřekvapí poměrně značné přeskupení největších kapitol evropského rozpočtu – zemědělské a kohezní. Vedle obecně očekávané redukce zdrojů však zahrnuje též značné teritoriální a obsahové přizpůsobení, z něhož nutně nemohou země střední a východní Evropy vyjít jako ty, které budou i nadále přesycovány rohem kohezní hojnosti. V minulé dekádě drtivá většina z nich více či méně konvergovala, zbohatla a tím se pro ně kohezní stavidla v té podobě, na kterou si během svého členství v EU zvykly, částečně přivírají. S tím však, že některé nové komory, dosud málo využívané a nesoucí název centrálně řízené programy, by se měly naopak pootevřít a přitáhnout v této části Evropy větší zájem.
Financování EU pro pokročilé
V rozpočtu EU budoucnosti by již nemělo automaticky platit pravidlo, že co jeho výdaj, to je téměř výlučně chápáno jako nevratná dotace. Návratné finanční nástroje by se měly stát podstatným doplňkem dotačního přerozdělování a do aktivit budoucího financování EU by měl v daleko větší míře vstoupit též soukromý kapitál. To vše, při posílené intenzitě projektůmezinárodního charakteru a omezení podpory takových aktivit, jež nevykazují jiný než výlučně lokální dopad, by mělo vést k pozvolnému stírání nynějšího oblíbeného dělítka na čisté plátce a čisté příjemce.
A též k tomu, že pokud si Česká republika řádně a včas osvojí závěry předmětu financování EU pro pokročilé, včetně podstaty probíhajících finančních inovací na tomto poli, nemusí ani bědovat nad tím, že se jí finanční toky z EU kamsi vypařily. Avizovaný 24procentní výpadek v kapitole kohezní politika zajisté není milý, avšak nemůžeme chtít všechno najednou: poměrně zřetelně bohatnout a současně čerpat prostředky, primárně určené pro potřebnější. Nadto může být tento výpadek vyvážen jinými a možná i z pohledu konečného výsledku přínosnějšími zdroji. Pokud však zaspí v naivní víře, že dnešní arzenál znalostí a zkušeností toho, co je to evropský rozpočet, jí umožní „nějak“to příští období přežít, či se utopí ve své slabé stránce, a sice neschopnosti věci efektivně koordinovat a navíc je cestou goldplatingu činit zbytečně složité, nezbude jí nic jiného nežli oči pro pláč.
Jaký tedy ten budoucí rozpočet Evropské unie bude? Méně zaručených národních obálek a více prostoru pro celoevropskou soutěž projektů; více flexibility, větší důraz na nová, moderní témata s podtextem větší propojenosti Evropy, větší prostor pro sofistikovanější finanční řešení, větší důraz na strukturální reformy a potřebu investovat. Doufejme, že bude i podstatně jednodušší. A zejména, i nadále zůstane setsakra výhodný pro Českou republiku. Jak moc, však bude záležet jenom na nás.
Autor je členem Evropského hospodářského a sociálního výboru, Brusel