Praha opilecká
Turistická ghetta jsou důkaz bezmoci politiků
Budapešťské staré město v okolí někdejší židovské čtvrti bylo ještě před deseti lety spíše zanedbaným sousedstvím, kde vyrůstaly příjemné, netradiční podniky plné především studentů, místních i zahraničních. Dnes se po úzkých uličkách nedá nad ránem projít, protože se po nich tisíce mladých turistů z celého světa podnapile přelévají z jednoho přeplněného klubu do druhého. Ironií osudu v maďarské metropoli opět zahnali vybranou skupinu lidí do historického ghetta. Jsou v podstatě izolovaní na okraji historického centra města, kde hluk a nepořádek především nikomu moc nevadí. Místní sem ale prakticky nezavítají a skutečný život a civilizovaná večerní zábava se posunuje dál do rezidenčních čtvrtí směrem od Dunaje.
Zahánění turistů do „zábavních ghett“, jak nyní plánuje i Praha, je důkaz naprosté bezradnosti politiků a neschopnosti dívat se na problém alespoň trochu dlouhodobě a vůbec inteligentně, či chcete-li „smart“. Jediný, kdo na takové politice vydělá, jsou majitelé laciných hostelů, náleven, nočních klubů, drogoví dealeři či taximafie. Ilustrativní je příklad Prahy 1, která nedávno donutila obchody, kde nakupují hlavně místní obyvatelé, přestat prodávat alkohol po desáté večerní. Aby předražené nonstop večerky pro turisty přes ulici jen vesele zvedly ceny. Navíc, jak ukazuje i slavná ostravská Stodolní ulice, podobná ghetta se za chvíli okoukají, vybydlí a přijíždí do nich stále horší a horší klientela bažící opravdu jen a pouze po laciném alkoholu, sexu a drogách.
Právě před podzimními komunálními volbami by proto měli kandidáti i celostátní politici přijít s jasnou koncepcí pro Prahu i ostatní města v zemi. Vždyť turistický ruch ročně přinese čtvrt bilionu korun, zaměstnává čtvrt milionu lidí a tvoří skoro tři procenta HDP. Měli by jasně říct, jaké návštěvníky u nás chceme, co jim nabízíme a co uděláme pro to, aby i v centrech turisticky vytížených měst stále žili místní obyvatelé. Můžeme se dále propadat na žebříčku evropských náleven, jako je Tallinn nebo Budapešť, a ubývající opilce nahrazovat čínskými hordami. Nebo můžeme jít cestou Vídně či Mnichova, zvednout pobytové taxy, zaměřit se na bohatší, slušnější klientelu, která se ráda podívá i mimo Prahu a zůstane déle než dnes průměrných 3,6 dne. A dokonce se k nám mohou chtít i přestěhovat. Taková změna nepotěší jen drogové dealery, majitele hostelů a nevěstinců. Jan Klesla