Nepravdy a polopravdy Andreje Babiše

Při čtení článku Selektivní paměť profesora Fialy (LN 30. 5.), který podepsal Andrej Babiš, jsem si vzpomněl na jeho oblíbený výrok vůči novinářům i politickým soupeřům: „lžete, lžete“. Prakticky nic z toho, co v něm Andrej Babiš vyčítá ODS, není pravda.

Panu premiérovi nelze upřít jednu věc. Je vytrvalý v opakování nepravd, polopravd a ohýbání skutečnosti podle propagandistických potřeb hnutí ANO. My ale budeme neméně vytrvalí v uvádění věcí na pravou míru.

Není pravda, že ODS odmítla jednat o složení orgánů Poslanecké sněmovny. Bylo to hnutí ANO, které po vol- bách vedlo nepřehledná jednání. Od počátku bylo jedině jasné, které výbory povedou komunisté a SPD. Jinak ANO různým politickým stranám říkalo pokaždé něco jiného, pak se chvíli nejednalo vůbec. Právě kvůli této podivné amanažersky nezvládnuté politice hnutí ANO jsme iniciovali dočasné vytvoření Demokratického bloku. Jednání o ustavení Poslanecké sněmovny bylo potřeba posunout a zpřehlednit. Když to nedokázal vítěz voleb, udělali jsme to my. Odpovědně, promyšleně a ve výsledku úspěšně.

Není také pravda, že hnutí ANO už druhý pracovní den po volbách pozvalo ODS na jednání o vládě a že to myslelo vážně. Skutečnost je taková: 1. Formální jednání po volbách vedlo ANO souběžně s několika parlamentními stranami. 2. ANO nikdy vážnou nabídku na skutečné jednání o vládě ODS nepředložilo. 3. Při volbě vedení Poslanecké sněmovny byl jako jediný hnutím ANO zablokován kandidát ODS. Připomínám, že na stejné schůzi byli do funkce místopředsedů sněmovny zvoleni hlasy poslanců ANO jak Tomio Okamura, tak i Vojtěch Filip. Koalice ANO, SPD a KSČM fungovala od prvního dne sněmovny. Komu chce Andrej Babiš tvrdit, že to s ODS mysleli vážně?

Premiér v demisi se zlobí, že jsem nazval stav, který tu sedm měsíců po volbách máme, nejdelší a nejhlubší politickou krizí. Počítá, kolik dnů kdy kdo sestavoval vládu. Nejde jen o čísla, jenže ani s nimi pan inženýr Babiš nenakládá korektně. Už nyní se totiž stal rekordmanem v době vládnutí bez důvěry a překonal Mirka Topolánka. Ten byl navíc podruhé jmenován premiérem 158 dní od voleb. A to by musel Andrej Babiš stihnout do konce března. A jak víme, podruhé jmenován bude až 6. června.

Rozdíl mezi rokem 2006 a současnou situací je navíc podstatný. Premiér Topolánek se většinovou vládu usilovně snažil sestavit, Andrej Babiš toto snažení jen předstíral, protože má jistotu hlasů SPD a KSČM. Proto jsme dnes tam, kde jsme. A proto mluvím oprávněně o nejdelší a nejhlubší politické krizi.

Pravda je, že hnutí ANO si nechalo prezidentem Zemanem jmenovat jednobarevnou vládu, aniž o její podpoře s kýmkoliv seriózním jednalo. Důkazem je, že mimo hlasy poslanců hnutí ANO nezískalo pro její podporu v PS ani jeden jediný hlas navíc. Pravda je, že premiér v demisi má bianko šek od prezidenta, který mu pomáhá obcházet výsledek voleb a se kterým diktuje podmínky, za nichž je ochoten se laskavě ucházet o důvěru PS.

Na začátku roku jsem skutečně ocenil úmysl Andreje Babiše snažit se o aktivnější roli v evropské politice, to se ale nakonec ukázalo jako jeho další sen. Pravda je bohužel taková, že jsem zatím neměl příležitost – a to říkám s lítostí – ocenit, že v EU „hájí naše národní zájmy“. Ostatně jako premiér v demisi je ani hájit nemůže. Protože v evropské politice si s domácím marketingem nevystačí. Myslím ale, že si s ním nakonec dlouhodobě nevystačí ani doma.

Premiér Topolánek se většinovou vládu usilovně snažil sestavit, Andrej Babiš toto snažení jen předstíral, protože má jistotu hlasů SPD a KSČM