NA HRADĚ A V PODHRADÍ: JAK SE ŽILO V DOBĚ JIŘÍHO Z PODĚBRAD
Ostředověku se často říká, že byl temný a špinavý ve smyslu obecné zaostalosti na straně jedné a nečistoty na straně druhé. Z hlediska osobní hygieny panují dokonce představy, že se lidé nemyli a nijak o sebe nepečovali. Jednostranné soudy ovšem padají obvykle na vrub neznalosti.
Naši předkové například už v raném středověku měli v oblibě lázně. Zpráva arabského kupce Ibrahima Ibn Jakuba z 10. století, který cestoval přes naše území, uvádí, že Slované užívali zvláště parní lázně. V nadcházející době bývaly lázně obecně hojně rozšířené, a přispívaly tak k osobní hygieně. Vzhledem ke společným koupelím mužů a žen ale trpěla jejich pověst. Až Václav IV. vydal roku 1406 listinu, v níž uznal lazebníky za poctivé povolání.
Urození se koupali i v ložnicích
K domácí osobní hygieně lidé používali nádoby nebo kádě na koupel, jež služebnictvo urozené společnosti pro své pány chystalo často přímo v ložnici. Dobová vyobrazení zpodobňují kulaté nebo oválné dřevěné kádě vystlané bílými prostěradly a naplněné vodou. Ta se zpravidla ohřívala hned v krbu v místnosti. Služebné do koupele přidávaly vonné rostliny či květy.
Kromě mytí se lidé starali rovněž o vlasy, vousy, nehty apod. Např. z domácích pramenů máme v tomto smyslu zmínku již o bradýři krále Václava I. Z mladšího textu, zdravovědného návodu lékaře Albíka z Uničova pro krále Václava IV., se zase dozvídáme, že si v mládí často myl a kadeřil vlasy.
Ocet se solí proti zápachu z úst
Lidé rovněž pečovali o zuby a ústa. Například již zmiňovaný Albík z Uničova doporučoval, aby se zuby čistily broskvovým dřevem nebo dřívkem z aloe smíchaným se solí. Dřevo se solí se však mělo předem utřít, přesít a dát na klůcek. Uvedený postup bělil a čistil zuby, a navíc působil proti hlenu na dásních.
Tím se zároveň odstraňoval i zápach z úst. Ve Staročeských lékařských knihách z 15. století se na zápach z úst doporučovalo vymývat ústa octem a solí. V případě, že se kazily dásně, měla se vzít shnilá kdoule spálená na prach, k ní přidat spálený alún (kamenec), smísit s kmínem, muškátem, bobrovinou (tekutina získávaná z bobřích žláz) a potírat ráno i večer.
Vyškvařená slanina na trudovitost
Lidé v minulosti však pečovali i o pleť. Jeden spis o kosmetice již z 12. století pochází ze severní Itálie. Z českého prostředí nacházíme doporučení např. ve staročeských lékařských spisech z 15. století. Obsahuje i recept proti trudovité tváři. Bylo třeba vyškvařit vepřovou slaninu, smísit se sírou, kafrem, zázvorem a tím si tvář často mazat jak v lázni, tak po ní.