Vila po Gottwaldovu zeti na prodej
Realitní kancelář nabízí vilu v Senohrabech, která patřila neblaze proslulému generálu Čepičkovi. Cena? Kolem sedmdesáti milionů.
Vnitřní bazén, pozlacené kohoutky, posilovna. Na první poslech by člověk těžko odhadoval, že jde o výčet zařízení v secesní vile, která patřila duchovnímu otci převýchovných lágrů, kam bývalý režim posílal lidi se „špatným“třídním původem. Odpovídá to ale vlastně tomu, jakou pověst generál a první zeť komunistického prezidenta Klementa Gottwalda měl. Jen šeptem a opatrně se říkalo, že jestli něco Čepička umí, tak marnotratně rozhazovat státní peníze.
Alexej Čepička si senohrabskou vilu pořídil jako letní rezidenci. Pokud se najde někdo, kdo má volných zhruba sedmdesát milionů, může si užít stejný výhled do krajiny, jaký si dopřával někdejší socialistický ministr obrany. Čepičkova vila je na prodej.
Ani nejznámější majitel letního sídla, jimž byl právě kovaný komunistický ideolog s armádní hodností, si nedělal vrásky z toho, kdo v domě bydlel předtím, jinak by mu mohlo vadit buržoazní zázemí. Vilu postavili za Rakouska-Uherska mezi lety 1902 a 1904, už tehdy se v ní nepočítalo s celoročním pobytem, nýbrž sezonním luxusním odpočinkem.
Dům získala Čepičkova manželka
To je další paradox kolem nabízeného bydlení v Senohrabech – generála Čepičku i v paměti těch, kdo danou dobu nezažili, udržuje knižní a filmové zpodobnění Černých baronů. Zatímco do pomocných technických praporů posílal šlechtice, vysokoškolsky vzdělané lidi nebo kněze, k domovům, odkud je odváděl, takovou averzí netrpěl. Čepička rád kádroval. V 50. letech nechal sledovat desítky jiných generálů, a když se mu nezdáli, přinutil je odejít.
Vila po Čepičkovi přecházela mezi soukromými majiteli až za komunistické éry, zájmu nacistů unikla. U komunistů se jí to nepovedlo. Generál luxusní a velmi drahou nemovitost vlastně vyženil. V roce 1957 vila přešla do rukou Marty Čepičkové, dcery Klementa Gottwalda, který zemřel čtyři roky předtím. To už byla Marta, jak příjmení ukazu- je, chotí prominentního režimního pohlavára. Do secesní vily se zamilovala na první pohled.
Spolehlivé historické prameny v tomto ohledu nejsou, ale kolem prodeje vily panují podezřelé okolnosti. Někteří historikové předpokládají, že přechod majet- ku na komunistické prominentynebyl zcela dobrovolný.
V rodině Čepičkových stavba zůstala až do roku 1992, kdy ji prodala dcera Alexeje a Marty Čepičkových Alena. Vydělala na tom pohádkově, přišla si na astronomických 40 milionů korun. V eko- nomických poměrech raných 90. let je to neuvěřitelná částka.
Dům vydržel Čepičkovým déle než členství ve straně. Po Stalinově smrti se hledal viník praktik režimu v první půli 50. let. Čepička se stal symbolem nespravedlivě potrestaných, KSČ ho vyloučila.