Černobílé životní paralely
Tanec Praha zahájil inscenací Jiřího Kyliána East Shadow
Mezinárodní festival Tanec Praha si hned ve svém úvodu dopřál výjimečný dárek, když jeho jubilejní, třicátý ročník zahájilo představení East Shadow od Jiřího Kyliána. Kromě toho se do Prahy na náměstí Václava Havla přesouvá výstava Celebrating Kylián, kterou v loňském roce připravili k 70. narozeninám tohoto uznávaného choreografa v Haagu.
Jméno Jiřího Kyliána zůstává nerozlučně spojeno s Nederlands Dans Theaterem, jenž se jeho zásluhou dostal na mezinárodní výsluní a stal se inspirací pro další generaci tanečníků, kteří v souboru působili a poté nastoupili vlastní tvůrčí cestu. Kyliánova bohatá choreografická tvorba se neuvěřitelně proměňovala, překvapovala a vždy vyzařovala zvláštní kouzlo. Stejně tak i jedno z jeho posledních děl, East Shadow, které představuje i další etapu v jeho kariéře.
Projekt East Shadow vznikl v roce 2013 pro japonské Trienále v Aiči, které oslovilo Kyliána se dvěma tématy – Samuelem Beckettem a připomenutím obětí tsunami z roku 2011. Lze mezi nimi spatřovat jisté osudové spříz- nění, neboť Beckettovy hry odkrývají temná zákoutí lidské mysli, zahlcené vlnami pochybností a postřehů.
Pohyb doznívající ve filmové projekci
East Shadow se odvíjí od dramatikova textu napsaného pro operu Neither skladatele Mortona Feldmana, který v počátku deklamuje sám Kylián. Diváci v tuto chvíli sledují černobílou filmovou projekci v pravé polovině šedého panelu tvořícího základní scénografický komponent. Momenty připomínají fotografie z alba a fragmenty kamerových záběrů ze života staršího páru. Bývalí členové kdysi slavného souboru NDT III Sabine Kupferbergová v černých šatech z 30. let minulého století a Gary Chryst v tmavém obleku a bílém tričku ztělesňují prchavé okamžiky vzájemného soužití.
Zprvu poklidně znějící živý doprovod japonské klavíristky Tomoko Mukaiyamy se pomalu naplňuje naléhavostí. Fragmenty filmových záběrů vytvářejí kaleidoskop situací, v nichž se pár ocitá. Tanečníci se vášnivě objímají, nakvašeně na sebe hledí přes stůl, občas se zrychleně klouzají s obrácenými stoličkami na no- hách jako v němé grotesce, smějí se i pitvoří.
Kyliánovi v East Shadow nejde o tanec (sám hovoří o pohybovém dramatu beze slov), ale o precizně poskládanou pohybově-filmovou koláž, v níž každý postoj, náklon, kmitání rukou, gestika a výraz ve tváři tanečníků odrážejí emoce a prožitky často doznívající v projekci. Těla tanečníků vypadají zprvu jako stíny se zřetelnými konturami, někdy zůstávají na chvíli „zmrazena“či spolu v tragikomickém tónu disputují. Kupferbergová s Chrystem jako by „jen“naznačovali, co má být vyřčeno. Až téměř v samém závěru produkce opustili svou osobní sféru, jež si předtím striktně každý z nich střežil. Prolínání filmu a scénické živé akce vyvolává řadu metafor a asociací. Klavírní doprovod v posledních minutách doplněný o dunivé zvuky graduje do bouřlivého finále, v němž se z té filmové poloviny jeviště valí obrovské vlny tsunami, které se postupně zmenšují a zklidňují… Po každé bouři přece přichází klid, ztišení a naše životy se na moment zastaví. Partneři zachraňují nejen svůj příbytek, ale přežívá i jejich vztah. V samém závěru smířlivě odcházejí a klavíristka ukončuje vybrané kompozice, proložené vlastní improvizací, pozvolným rozpadáváním melodie.
Jiří Kylián v East Shadow vytvořil působivou černobílou paralelu lidského života a přírodního živlu. Otevřel před námi krajinu stínů, které provázejí lidskou existenci, jasně se rýsují nebo mizí v nekonečném koloběhu času…
East Shadow