Špatný recept na „hašení“migrace

Evropa právě rozhoduje o své budoucnosti. V květnu předložila Evropská komise svojí představu rozpočtu na sedmileté období počínající rokem 2021. Teď je míč na straně členských států. V příštích měsících můžeme očekávat horečná vyjednávání, kdy se státy a různé lobby budou snažit urvat co největší kus pomyslného žvance. Půjde víc peněz do jižní, východní, nebo střední Evropy? Do jakých oblastí? Jasno bude už v polovině příštího roku. V nastalé vřavě by ale nemělo zapadnout, že je tu i něco společného: role, kterou bude hrát Evropa ve světě.

Dnes je EU největším světovým dárcem. Značka EuropeAid je známá po celém světě. Je to ona, která pomáhá v rozvojových zemích, ve válkách nebo po přírodních katastrofách. Možná je i nejlepším vyjádřením toho, čemu říkáme evropské hodnoty. Zároveň je to velmi racionální – cílovým zemím přinášíme stabilitu, snižujeme nerovnosti, bojujeme s chudobou, nevzdělaností a beznadějí, dáváme lidem příležitost žít důstojně tam, kde žijí. Právě to, jak se chováme k rozvojovým zemím a jejím obyvatelům, se ale začíná měnit. Do hry vstupuje velký byznys.

„Migranti jsou poslové špatných zpráv,“řekl v jednom z posledních rozhovorů Zygmunt Bauman. Těmi špatnými zprávami jsou vzrůstající nerovnosti a nestabilita. Jedno procento nejbohatších vlastní polovinu světového bohatství a jejich podíl stoupá, zatímco 800 milionů lidí převážně v rozvojových zemích žije s méně než dvěma dolary na den. Počet lidí, kteří museli opustit své domovy kvůli válce, hladu, suchu a z dalších důvodů, je největší od druhé světové války.

Evropská komise zavírá oči

Tím dobrým řešením je postavit se tomu, co nerovnosti a nestabilitu způsobuje, tím špatným je zavřít oči a hasit požáry. Právě tím směrem se vydala Evropská komise. Peníze na hašení požárů se totiž budou brát z těch, které jim měly pomoci předcházet. Právě tak se dá číst to, že zřejmě výrazně větší část prostředků určených na dlouhodobou rozvojovou pomoc (mluví se o dvojnásobku oproti současnosti) zůstane v rezervě. Co to znamená, si můžeme domyslet z praxe posledních let. Využijí se například na kritizované svěřenecké fondy, ze kterých se místo pomoci lidem financuje ochrana hranic afrických států. Nic proti ochraně hranic. Proč je ale střežit z peněz, které měly dát lidem vzdělání a důstojný život?

Menší pozornost se bude věnovat státům a lidem, které to nejvíce potře- bují, větší zřejmě těm, kde máme i jiné zájmy, jako je snaha zabránit migraci nebo obchod. Tak se dá vyjádřit to, že rozvojová pomoc má ztratit svoji samostatnost a stát se součástí velkého programu podřízeného i jiným prioritám. Brát se za své zájmy je v pořádku. Boj s chudobou je ale jeden z nich. A významný. Je to práce na roky a desetiletí. Pokud ale místo pokrývání dlouhodobých potřeb nasměrujeme peníze tak, jak se to zrovna hodí, může se to brzy vymstít. To, že dnes lidé přicházejí z jednoho státu, neznamená, že za rok nepřijdou z jiného.

Stále méně se budeme spoléhat na občanskou společnost a stále více na firmy, které do rozvoje vstupují i se svými vlastními cíli.

Evropa dnes čelí krizím okolo sebe i uvnitř. Střetává se v ní řada protichůdných zájmů. Výsledkem může být Evropa chaotická, z vnějšku nesrozumitelná a reprezentující partikulární a krátkodobé zájmy. Nebo Evropa blíž svým obyvatelům a stojící za idejemi, na kterých vznikla. Pro kterou z nich se rozhodneme my?

Dobrým řešením je postavit se tomu, co nerovnosti a nestabilitu způsobuje, tím špatným je zavřít oči a hasit požáry. A peníze na hašení požárů se budou brát z těch, které jim měly pomoci předcházet.

Autor je expert pro oblast zahraniční rozvojové spolupráce Člověka v tísni