Jiný kraj – jiný žák
Zatímco žáci z Prahy excelují, jejich vrstevníci v Karlových Varech a v Ústí nad Labem propadají
Hluk ve třídě, rvačky, nulová motivace ke vzdělání, nespolupracující rodiče a učitelé, kteří se ráno do práce netěší. Tak nějak to prý vypadá v nejvykřičenějších školách Ústeckého nebo Karlovarského kraje. V obou jmenovaných dosáhli žáci v rámci posledního mezinárodního testování PISA nejnižšího skóre. Nejlepší výsledky měli v souladu s očekáváním jejich souputníci z Prahy.
Testování mezi patnáctiletými žáky základních škol a víceletých gymnázií proběhlo v roce 2015. Testovala se přírodovědná, matematická a čtenářská gramotnost. Výsledky jsou známy už delší dobu a nedopadly nijak překvapivě. Připomeňme jen, že celkově skončily české děti mezi těmi ze zemí OECD zhruba v průměru, v případě čtenářské gramotnosti lehce pod ním. Česká školní inspekce se výsledky dále zabývala a nyní k nim vydala takzvanou sekundární analýzu. V ní poukazuje na vysokou provázanost výsledků žáků a lokalit, kde se školy nacházejí.
„Krajem s celkově nejvyšším průměrným socioekonomickým statusem je Praha. Za ní následují kraje Středočeský, Plzeňský, Jihočeský a Pardubický. Naopak nejnižší socioekonomický status pozorujeme v krajích Karlovarském, Ústeckém a Moravskoslezském. A vyššího skóre v testování skutečně dosahují ty regiony, kde je i vyšší socioekonomická úroveň,“píše se ve zprávě.
Šetření PISA ukázalo, že rozdíly mezi výsledky žáků z různých škol jsou v České republice nadprůměrné, zatímco uvnitř školy se už téměř neliší. Žáci z ekonomicky a sociálně slabších rodin dosahují lepších výsledků, pokud navštěvují dobrou školu a za spolužákymají i syny a dcery vysokoškoláků s průměrnými a nadprůměrnými příjmy. Zároveň platí, že málo motivovaní žáci dosahují vyšších bodových skóre vmezinárodních testech ve školách s vyš- ším socioekonomickým statusem než motivovaní žáci ve školách s nízkým průměrným statusem, stojí v inspekční analýze.
Jak z toho ven
Dá se říct, že výsledky nepřinesly žádné velké překvapení. O problémech školství Ústeckého i Karlovarského kraje se ví dávno. Tamní žáci neexcelují v mezinárodních ani národních šetřeních, méně se hlásí na gymnázia v čele s těmi víceletými, o něž je třeba v Praze velký zájem, a častěji opouštějí vzdělávací systém ještě před dokončením středoškolského vzdělání. Část dětí nedokončí dokonce ani základní školu.
„Zatímco pořadí ostatních krajů se mění, Ústí a Vary bývají pravidelně na chvostu,“potvrzuje Jana Straková z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání.
Stejně jako mají své obvyklé místo v žebříčcích Vary a Ústí, drží si svou stálou pozici Praha – ovšem na opačné straně spektra. „Hlavní města se průměru vymykají i v jiných státech, to je normální. Zajímavé je ale srovnání Moravskoslezského a Karlovar- ského kraje. Sociální strukturu a historické zatížení mají velmi podobné, přesto jsou na tom Vary hůř. Jejich vzdělávací politika je totiž dlouhodobě špatná, podobné je to v Ústí,“komentuje analýzu expert na oblast vzdělávání Tomáš Feřtek ze společnosti EDUin.
Zmíněný Moravskoslezský kraj sice v PISA testech také nijak neexceloval, atmosféra je v něm ale přece jen o něco optimističtější, aspoň co se oblasti vzdělání týká. Pyšní se ambiciózními programy na rozvoj učilišť, ale i relativně kvalitními vysokými školami v čele s Ostravskou univerzitou a Vysokou školou báňskou. Další univerzita je v Opavě s pobočkou v Karviné.
Učitelem za úplatek
Ránu dostaly školy v problematických regionech i před pár lety, když začala platit novela o pedagogických pracovnících. Řada učitelů dala výpověď kvůli své nedostatečné aprobaci a neochotě si chybějící vzdělání doplnit.
„Školy v neúspěšných krajích by potřebovaly více finančních prostředků. Je potřeba přitáhnout do nich kvalitní učitele a asistenty, kteří by uměli pracovat nejen s dětmi, ale i s jejich rodinami,“říká Jana Straková.
Na některých školách v Ústí nad Labem už kantoři peníze navíc dostali. „Učitelé nám odcházeli a získat nové se nedařilo. Příplatky pomáhají aspoň udržet ty stávající,“říká Karel Bendlmajer, ředitel Základní školy Mojžíř. Učitelům mohl letos přidat skoro dva tisíce korun. Za nadávky a vulgarismy ze strany dětí i jejich rodičů, které běžně slýchají, je to ale jen slabá kompenzace. Škola v Mojžíři patří k těm problematickým v regionu, najdou se ale prý i horší. V nedalekých Předlicích došlo dokonce k fyzickému napadení – před dvěma lety tu matka zbila družinářku.
Příkladem dobré praxe by snad mohla být Základní škola Jaroslava Pešaty v Duchcově, spadající rovněž pod Ústecký kraj. Ačkoli je Duchcov problematickým sociálním složením obyvatel známý, tato škola jako by patřila do jiného světa. Před dvěma lety ji ostatně navštívila redaktorka Lidových novin a její reportáž jsme na stránkách Akademie otiskli. Ředitelka Veronika Prchalová patří k těm, které se snaží. Patrné je to už z webových stránek, obsahujících informace o projektech a soutěžích, jichž se škola účastní. Kromě učitelů tu pracuje pět asistentů. „Práce v naší lokalitě je opravdu těžká, se školním neúspěchem zápasíme, stejně jako s nedostatkem motivace a zájmu o vzdělání a budoucnost jako takovou. Stále s pedagogy přemýšlíme a hledáme metody,“říká ředitelka a vyjmenovává aktivity, jimž se její žáci mohou věnovat nejen v rámci vyučování, ale i odpoledne po škole, v rámci družiny a školního klubu. V daném kraji zatím spíš výjimka.