Deml na Sahaře
z dobového kontextu a/nebo z autorského záměru a/nebo ze čtenářské recepce a/nebo vzhledem k „věčným tématům“, leitmotivům lidské kultury.
A ano, stesk na sucho je jedním z vracejících se motivů lidské kultury. Zhruba před sto lety napsal Jakub Deml „Dnes líto mi země: tváře jí hoří, / kamsi v neznámo se dívá, / zdali obláček někde se nevynoří, / kde se jen skrývá? / Dnes líto mi země: rty má rozpukány žízní, / pot se jí po skráních řine, / prsa se dmou – och, jakou trýzní, / doufajíc, hyne!“
Podobné motivy objevují se napříč staletími a náboženstvími. Jenže tatáž dlouhá staletí ukazují také to, že některé kulturní okruhy opravdu zašly a zahynuly – někdy nenávistí jiných, někdy zpupností svou, někdy přírodními katastrofami. Jedním z motivů antické
Putna
Středa Baldýnský kultury je cyklus legend o tom, že Sahara nebývala vždy Saharou…
Pojedu se za pár dní podívat aspoň na krajíček Sahary. Do kufru vezmu si spoustu antických textů o staré Africe – o tom, jak ji vnímali Řekové a Římané, a mezi nimi také první křesťané. Budu doufati, že než se vrátím, zbude v mé zahradě aspoň něco živého – že nebude třeba lkáti tak, jako lká Demlova personifikovaná země:
„Ubohé dítky mé, Stébla a Kvítí: / co se to děje s vámi? Matka vás nepoznává – / oči vám tak horečně svítí – / a kam se poděla Tráva? / Vaše sestra Tráva, bratr váš Mák, / který přece tolik věřil – / a ty, Hřebíčku, co vzdycháš tak? / kdo nedoufal, nežil… / Fialko, Narcisku, Lilije, / pojďte sem blíž, chci vám dát požehnání – / či srd-
Čtvrtek
Oliva ce už vám nebije? / Bije – do skonání…“
A pak si zase sbalím kufr, vlastně tentokrát jen aktovku, a pojedu na Klimakemp. Ne, nehodlám sestupovat dolů do dolů a účastnit se běžeckých závodů s policií v patách. To přenechám mladším a dobrodružnějším. Jen budu těm, kteří hodlají sestupovat a běhat – na jejich přání – vykládat nějaké texty. Možná dojde i na toho Demla: „Ó, snad se Nebe slituje, jako dosud vždycky, / a pošle déšť neb aspoň krůpěj rosy – / vždyť neodolá ani soucit lidský, / když se takhle trpí a prosí.“ MARTIN C. PUTNA
Pátek Šustrová Sobota Hanák