Jedovaté úklady přírody

Ztoxikologického hlediska jsou pro nás největším rizikem hadi, tvrdí lékař Jiří Hlušička z Toxikologického informačního střediska Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. S přibývajícím sluncem se objevují zmije. Jejich jed sice není extrémně toxický, ale u dětí, seniorů a lidí s oslabenou imunitou může způsobit hemodynamický šok, při kterém dochází k závažnému snížení krevního tlaku s možným selháním ledvin.

Na jaře také přibývá otrav rostlinami. Děti ochutnávají cibulky tulipánů nebo narcisů. Dospělí zase zaměňují medvědí česnek za ocún.

Záleží na přecitlivělosti

Začněme ale blanokřídlým hmyzem, tedy vosami, včelami a sršni. Jejich bodnutí je podle doktora Hlušičky nebezpečné jen za určitých okolností. „Závisí to na množství vpichů a na přecitlivělosti postiženého vůči danému jedu.

Průvodce nebezpečím v české přírodě

aktivita se stupňuje hlavně ve vlhkém a teplém počasí, mají ráda smíšené lesy, louky, zahrady a parky. Přisáté klíště bychom měli odstranit z kůže co nejdříve, abychom zabránili přenosu případné nákazy. Použijeme k tomu pinzetu nebo speciální kleště. Kývavými pohyby (nikoli kroucením!) parazita vytáhneme a ránu dezinfikujeme.

Venku je krásně a my vyrážíme do přírody. A přestože žijeme ve vlídném prostředí, někdy pro nás její objetí může být nebezpečné. Na co si dát největší pozor?

Muchomůrka zelená není žampion

„U nás roste okolo tří tisíc druhů velkých hub, tedy těch, které vidíme očima. Asi 300 až 400 z nich je jedovatých. Do tohoto počtu jsou zahrnuty ty, jež způsobují banální otravy, které příliš neuškodí. Hub, jež způsobují závažné otravy, je ale do deseti druhů, abych citoval mykologa Jaroslava Klána,“říká doktor Hlušička.

Nejnebezpečnější houbou je muchomůrka zelená. Tu si lidé pletou s žampiony nebo holubinkou trávozelenou. Ke smrtelné otravě stačí sníst jednu plodnici. Poznáme ji podle objemného spodního třeně obepnutého volnou pochvou připomínající punčochu. Říká se jí kalich smrti. Prudce jedovatá je také její blízká příbuzná muchomůrka tygrovaná, kterou si lidé pletou s růžovkou. Od ní rozeznáme jedovatou houbu podle toho, že má kolem nohy hladký prsten.

Z hadů je u nás jedovatá jen zmije obecná. Pro dospělého zdravého člověka nepředstavuje její kousnutí nebezpečí. Jinak je tomu u dětí a starých lidí. Ránu bychom měli po kousnutí vypláchnout, vydezinfikovat a pro jistotu vyhledat lékařskou pomoc.

„V našem toxikologickém středisku máme již i protilátky na uštknutí cizokrajnými hady. Jejich podání ale vždy neznamená jisté uzdravení,“upozorňuje Jiří Hlušička. Hadí jedy jsou totiž různorodé a je třeba mít proti každému jednotlivému druhu hada namíchaný speciální koktejl protijedu.

Tis červený je náš nejjedovatější strom, prudký jed taxin je v jehlicích, kůře i semenech. Růžové plody jedovaté nejsou.

Kousnutí zápřednice bolí

Z jedovatých pavouků se u nás vyskytuje zápřednice. „Její kousnutí se dá přirovnat k bodnutí včelou. Příznaky jsou bolest, otok, zarudnutí. Ránu je nutno opět vyčistit, dezinfikovat. Doporučuje se podat antihistaminika a analgetika. U citlivějších lidí může mít kousnutí i komplikovanější průběh,“varuje lékař. U pavouků, které si přivezeme z ciziny, platí stejný postup. A kdyby se stav zhoršoval, potom raději volejte nejbližší toxikologické středisko.

Na závěr ještě rada doktora Hlušičky, jak by se měl člověk obecně chovat, aby se z procházky v přírodě nestal úprk na pohotovost: „Stačí koukat, kam šlapu. A nejíst a nesbírat nic, čím si nejsem jistý.“