Čučkař neboli čumýš
Kdyby Julius Caesar neválčil v Galii, ale na moravském Slovácku, začátek jeho Zápisků o válce by vypadal takto: „Moravské Slovácko celé dělí se na části tři. První nazývá se Slováckem horním, v řeči domorodců ‚Horňáckem‘, druhá Slováckem dolním, recte ‚Dolňáckem‘. Část třetí nachází se ve významné, avšak bezejmenné diaspoře.“
Základní geografický údaj uvedl jsem jednak pro Pražany, pro které mnohdy končí svět na Černém mostě, jednak proto, abych zvedl solidární horňácký protest proti úradku vědců, kteří přišili původ slova „čučkař“okolí dolňácké vesnice Boršice. Prý proto, že pro samou chudobu pěstovali jen čočku.
Slovo čučkař jsem nikdy doma neslyšel, což mne ovšem neomlouvá. Důležité je, že naši slováčtí vědcové odvozují význam onoho slova od čuměti, tj. přihlouple hleděti. A opíraje se o lingvistický objev mého přítele, evangelického kazatele mistra Jana H., totiž o existenci vybraných slov před š, lze zvát čučkaře spíše slovem čumýš po vzoru sumýš. Nebo také žvaňýš a tak podobně.
Takový člověk je marný a současně nutkavý. Tu veřejnosti sdělí, že má dopis od amerického prezidenta, zvoucího jej na nejbližší duben k návštěvě. Uplyne první duben, druhý duben, třetí duben na dosah a nic. Nic včera, nic dnes, nic později. Poté zase, že zajistil vodopád čínských investic, a ono zase ani nekape. Mezitím poradí Ukrajině, aby Krym prodala Rusku (zřejmě totéž měl udělat prezident Beneš v roce 1938 ve vztahu k Německu), poradí EU, jak na migraci, Izraeli, jak naložit s Palestinci, zabarikáduje se ve svém sídle, a tím z front turistů vytvoří ideální cíl pro případné teroristy. A tak dále, prostě čumýš a žvaňýš.
Pokud máte dojem, že jsem hovořil o našem prezidentovi Zemanovi, nejsem to já, který by vám to měl vymlouvat. Na to je pan Ovčáček, „nejlepší a nejvzdělanější mluvčí, jakého kdy prezident měl“, jak toto faktótum kdosi nedávno označil.
Náš pan prezident má dnes nového koníčka. Vzelnula v něm láska k maďarskému premiéru panu Orbánovi. Ten totiž také dovede „stabilizovat společnost“skoro jako prezidentův přítel čínský císař. Lidé v Maďarsku ještě sice nemizí, ale otrocký zákon o přesčasech je dost výživný. A hlavně to „soustřeďování sdělovacích prostředků v národním zájmu“musí panu Zemanovi znít rajsky. V Německu třicátých let se tomu říkalo gleichschaltování. V Rusku zase za Stalina a znovu i dnes tlouci jinak myslící novináře rublem. A pak už jenom stejný krok, jedna myšlenka, jeden kormidelník. A novinářské hyeny by měly utrum.
Maličko pozměněné české přísloví praví: Žeň vola do Evropy, komoň z něho nebude. A tak zůstáváme u čumýšů, žvaňýšů, no dobře, i u čučkařů. Ale pro pána boha proč? Že bychom si to zasloužili?