Kronika, která mění perspektivu
Řekne-li se „kronika“, vybaví se většinou nenáročný žánr, jenž si vystačí s chronologickým řazením a věcným popisem událostí a jevů. Literární kronika první republiky, připravená širokým týmem autorů pod vedením Petra Šámala, Tomáše Pavlíčka, Vladimíra Barboríka a Pavla Janáčka, tento stereotyp nabourává. Ukazuje, že kronikou lze přiléhavě nazvat i dílo, pro které je chronologická osa pouze tím méně důležitým organizačním principem.
Kniha je rozdělena do 21 kapitol podle počtu let vyměřených první republice – od roku 1918 do roku 1938. Každý rok pak zpřítomňují čtyři pohledy: literární kalendárium, popisující literární život republiky v jednotlivých měsících, následuje esej o vybraném literárním díle z onoho roku, dvoustrana knižních obálek a další esej o literárním životě za první republiky.
Dělení kvóty
Literární události první republiky, jak je vidí autoři kroniky, začínají deníkovým záznamem Richarda Weinera popisujícím 28. říjen 1918 v Praze a končí Macharovou básní Loučení, napsanou v den přijetí mnichovské dohody („Tak Sněžko sbohem! / Sbohem všem, / kdož v řadě celá století / jste chránili tu naši zem. / Jsme svlečeni, jsme prokletí.“). Kalendárium se důsledně drží teritoriálního principu, takže zde najdeme také literární události, které se odehrály na Slovensku či Podkarpatské Rusi nebo v prostředí jazykových menšin.
Stejnou logiku sledují i prezentace významných literárních děl. „Kvóta“v podobě 21 let trvání první republiky byla rozdělena mezi 13 českých, čtyři německá a čtyři slovenská díla. Zde je asi největší prostor pro případnou kritiku: autoři sami v úvodu přiznávají, že na mnohé významné autory se nedostalo (pokud jde o česky píšící, pak třeba na Jakuba Demla, Marii Majerovou či Karla Poláčka). Pro českého čtenáře pak mohou být zařazení němečtí spisovatelé s výjimkou Franze Kafky (Zámek) úplně neznámými jmény. Je otázka, kolik lidí dnes zná, nebo snad dokonce čte Hermanna Ungara, Franze Carla Weiskopfa nebo Ludwiga Windera. Podobný pocit lze mít ostatně kromě Laca Novomeského (Otvorené okná) i se zařazenými slovenskými autory (Jégé, Ján Smrek, Milo Urban).
Chronologický princip již zcela opouštějí kapitoly zabývající se různými aspekty meziválečného literárního života. Texty, které žánrově oscilují mezi hutnými studiemi a eseji, si všímají velmi různorodých věcí: literárních cen, čtenářů, dětských knih, překladů, cenzury, čechoslovakismu, slovenské avantgardy, literatury Podkarpatské Rusi a literatury psané maďarsky, knižního trhu, bibliofilií nebo třeba stereotypu české milenky v německojazyčné literatuře. I zde by bylo možné upozornit na absenci některých důležitých témat, jsou například pominuty literární časopisy, žánrová literatura nebo třeba literatura ve filmu. Výběrem témat autoři zdůrazňují multikulturní aspekt dobové literatury a její otevřenost vnějším vlivům (například kapitola o Československu jako útočišti spisovatelů-exulantů).
Obrazová publikace
Pokud bychom Literární kroniku první republiky označili za obrazovou publikaci, nevystihneme zcela fakt, že její vizuální stránka není doplňkem či „ilustrací“textu, ale plnohodnotnou součástí celku. Pravidelná kapitola, v níž je na dvoustraně zobrazeno 16 obálek knih vydaných v daném roce, si vystačí úplně bez textu: je z ní patrné, že pokrok, jaký učinila knižní grafika a typografie za dvacet meziválečných let, byl mimořádný. Obrazová složka knihy je bez nadsázky opulentní. Ze sbírek Památníku národního písemnictví a dalších archivů jsou reprodukovány fotografie, kresby, faksimile rukopisů a další dokumenty vztahující se k dobovému literárnímu provozu. U většiny zařazených ilustrací jde o vůbec první zveřejnění.
Při celkovém hodnocení knihy není možné vynechat ani její grafickou stránku. Elegantní a přehledný layout stránek činí publikaci opravdu krásnou.
Sečteno a podtrženo, Literární kronika první republiky je ze všech hledisek mimořádnou publikací, která přináší nejen velké množství nových informací a interpretací, ale hlavně nabízí novou perspektivu v našem pohledu na meziválečnou literaturu. A navíc bude ozdobou každé knihovny.
Literární kronika první republiky ukazuje meziválečné Československo jako mnohonárodní kulturní prostor. Rozbíjí tím klasický pohled, který bere v potaz pouze díla psaná česky.
Pro knihu hlasovali: Karol Bílek, Iveta Coufalová, Jan Lukavec,
Alena Mornštajnová, Bohumil Nuska, Václav Pačes a Filip Tomáš.