Copak Kafka, ale ta doba!

Pro anketu Kniha roku je to dílo svým způsobem neobvyklé. Nejde o jednu knihu, ale hned o tři mohutné svazky, které postupně vyšly mezi roky 2016–2018. Ten poslední – Roky poznání – právě před několika týdny.

Také Kafkovo jméno coby název celé trilogie je vlastně nepřesné. Nejde totiž ani o „pouhý“Kafkův životopis, ani o „pouhou“analýzu Kafkova spisovatelského díla. Trojice knih představuje bezprecedentně podrobný popis židovsko-německo-českého ovzduší české metropole v poslední části devatenáctého a v prvních dekádách dvacátého století.

Doplňují jej navíc nejrůznější exkurze do dějin židovského osídlení Čech i k základům komplikovaného národnostního a náboženského pozadí českých zemí, včetně zajímavých postřehů o Rakousku-Uhersku, o sjednocujícím se Německu, první světové válce, poválečné (nebo přesněji meziválečné) situaci ve středoevropském prostoru, o vegetariánství, zdravém životním stylu, o důležitosti aktuálních informací o dobrých nevěstincích v době vznikajícího turistického ruchu…

Autor prokázal zcela mimořádné nadání shromáždit informace a zpracovat je tak, že člověk může v jeho podání číst životopis skoro jako vydařenou, napínavou detektivku.

Reiner Stach, rodák z Rochlitz mezi Saskou Kamenicí a Lipskem, možná někoho zaujal (stejně jako autora těchto řádek) už v roce 1999 svou výstavou Kafkova snoubenka v Památníku národního písemnictví. Byla to drobná expozice, ale zůstala mi v paměti díky své pramenné důkladnosti, s níž mapovala život Felice Bauerové, a to až po její smrt v nucené emigraci ve Spojených státech.

Se stejnou důkladností pátral Reiner Stach po nejrůznějších faktech, která mohla osvětlit nebo alespoň ilustrovat celé prostředí, v němž se Kafka pohyboval, uvažoval a tvořil. Části věnované historii Kafkovy rodiny z otcovy i matčiny strany využije k podrobnému popisu, jak do českých zemí Židé přicházeli a jak nabývali svého společenského postavení po udělení všech občanských práv.

Další exkurz, který ilustruje sociální poměry středostavovských obyvatel vnitřní Prahy, podává autor při popisu rodinného zázemí Kafkových spolužáků a jejich osudů – v tomto případě mohl někdy čerpat i přímo z jejich pamětí.

Kafkův životopis je výsledkem osmnácti let tohoto zevrubného studia podkladů, které často nemají ani přímý vztah k osobě zkoumaného, ale ve spojení s dalšími jednotlivostmi tvoří strukturu, do níž Kafka dokonale zapadá. Kniha ovšem evidentně neobsahuje zdaleka všechny zjištěné informace. Autor umí najít rovnováhu mezi podstatným a druhotným – některá fakta z výstavy o Felice Bauerové v knize čtenář nenajde.

Skoro to vypadá, jako by celé pozadí bylo vytvořeno pro hlavní postavu knihy, jako by Franz Kafka byl Stachovou románovou postavou a jednalo se o promyšleně sestavenou fikci.

Kafkův životopis vůbec není jen pro milovníky díla Franze Kafky, ale pro každého, kdo má rád dobré knihy, zajímá se o historii a oceňuje zajímavé postřehy. Cenný je i celkový pohled na českou společnost té doby, protože autor je zcela prost jakýchkoliv národnostních předsudků, nemá důvod fandit žádné společenské ani jazykové skupině a soudí nezaujatě, objektivně.

Trilogie je velmi dobře vystavěná, člověk během jejího čtení není v jednom okamžiku zavalen informacemi, v nichž by se jen s obtížemi orientoval. Všechny prameny, které Stach v biografii využívá, byť by to byly suché statistiky, jsou vždy podány srozumitelně a čtivě.

Stachova trilogie je dílem, které je radost si přečíst a k němuž je radost se vracet. Dílem, které nejen zaujme, ale i obohatí.

Pokud si někdo klade otázku, proč a čím byl vlastně Kafka tak zajímavý, že se mu bez ustání věnuje tolik pozornosti, po přečtení Stachovy trilogie se možná bude ptát na úplně jiné věci: je tak zajímavý opravdu jen Franz K., nebo byla zajímavá celá ta doba? Reiner Stach prokázal mimořádné nadání shromáždit informace a zpracovat je tak, že životopis v jeho podání lze číst skoro jako detektivku

Pro knihu hlasovali Zdeněk Jančařík, Stanislav Kostiha, Jakub Krč,

Luboš Kropáček, Václav Luks,

Jiří Pelán a Václav Vokolek.