Křesťanka vypráví o smrti
Podzim roku 1989 neprožívala obvodní lékařka Marie Svatošová s euforií, jakou by si přála. Myslela na to, že ve svobodných poměrech je jen otázkou času, kdy někdo přijde s návrhem na legalizaci eutanazie. Musela si se svým snem o hospicích, které by se staly nepřehlédnutelnou alternativou, pospíšit.
O cestě k založení prvních domů pro klidné a důstojné umírání vypráví knižní rozhovor Neboj se vrátit domů. Hospicy jsou ale jen jedním tématem. Životopisné vyprávění lékařky je otevřené, vtipné a soustředěně precizní. Její katolická korektnost ji nutí k vynalézavosti, když má chuť říct něco jadrného. Líčí socialistické zdravotnictví, rodinnou tragédii, když ve třiceti letech zemřela sestra Jana, i utrpení pramenící z marné touhy po dítěti. Vypráví o nalezení hlubiny ve víře, na kterou ji přivedl lékař, politický vězeň a kněz Ladislav Kubíček.
Zkušenost života naplněného vírou je nakonec silnějším tématem než vyprávění o velkém díle, které Marii Svatošové vyrostlo pod rukama a kvůli kterému ji spisovatel Aleš Palán dvanáct let žádal o velký rozhovor. Je to tentýž Palán, který před lety čtenáře okouzlil knižním dvojrozhovorem se syny básníka a grafika Bohuslava Reynka nebo s jezuitským misionářem Ludvíkem Armbrusterem a letos vydal soubor niterných rozhovorů se šumavskými samotáři, jenž se nakonec stal knihou roku.
V těch palánovských rozhovorech lze vysledovat linku: objevuje osobnosti, které vyzařují krásnou, niterně prožívanou podobu křesťanství.
Pro knihu hlasovali: Magdalena Čechlovská, Miloslav Fiala, Josef Lacman, Jan Paulas a Daniel Soukup.