Iva Pecháčková,
nakladatelka (Meander)
1. Věra Jirousová: Tweety 1956–1963 (Labyrint).
„Brigáda v Chebu.
D. Tatarka: Proutěné křeslo. Skvělé.
Ivan mi vidlema napíchl nohu a pak napsal: Chtěl bych být jazýčkem na tvých vahách.
Odpověděla jsem: A nevolaný komplic zakokrhal setřásl z hřebínku obzoru červené růžoví.“
Postřehy dvanáctileté holky Věry ve školních diářích z let 1956–63 jsou pozoruhodným svědectvím doby. Svěžest poznámek a ironických postřehů dospívající rebelky, která se s typickou ironií učí formulovat své zvláštní myšlenky a zájmy, již prozrazuje budoucí respektovanou kunsthistoričku a básnířku.
2. Martina Špinková: O tajemství (Cesta domů). Autorka už pěkných pár let vydává v nakladatelství Cesta domů velmi užitečné a pěkně vypravené knížky pro děti. Tu O tajemství, jejíž je sama autorkou a ilustrátorkou, by ale spolu měly číst všechny děti a rodiče. Odpovídá na spoustu věcí, které děti zajímají a na něž se rodičů ptají: „Vědí mravenci, kam jdou a proč? Co je uvnitř země? Odkud přichází vítr? Některé dětské otázky ale zodpovědět nedokážeme: Odkud přicházíme a kam jdeme? Co se stane, když umřeme? Kdo si nás vymyslel? Tohle tajemství na nás možná někde čeká.“
3. Anna Cima: Probudím se na Šibuji (Paseka). Prvotina roku. Román mladé japanoložky (mimořádně vzdělané a sečtělé) bravurně vrstvící dějové linie příběhu a kombinující románové žánry zhltnete jedním dechem.
Jiří Pelán, literární historik
1. Antonín Přidal – Jan Zábrana: Když klec je pořád na spadnutí (Torst), editor Jiří Opelík. Mimořádný osobní a dobový dokument: po legendě osmašedesátníků a legendě disentu „autentické dějiny naší generace“(Zábrana v dopise č. 96).
2. Reiner Stach: Franz Kafka 1–3 (Argo 2016–2018; přeložili Vratislav Slezák, Michael Půček a Petr Dvořáček). Precizní obraz Kafkova života v historických souvislostech.
3. Lima Barreto: Smutný konec Policarpa Quaresmy (Triáda; přeložila Šárka Grauová). Velký flaubertovsko-haškovský román (1911) brazilského klasika, mulata a těžkého alkoholika, ve vynikajícím novém překladu.
Jiří Peňás, kulturní publicista
1. Josef Topol: Sezóny srdce: collage in adagio (Torst). Dokument jednoho vzácného života a umění. 2. Asne Seierstad: Dvě sestry (Absynt): Strhující pohled na jednu bezradnost, do níž se (západní) Evropa dostala. Snad všechny tituly z edice Prokletí reportéři jsou skvělé. 3. Jitka Vodňanská: Voda, která hoří (Torst): Za odvahu k vyznání lásky.
A pak taky Tuvia Tenenbom (všechny tři knížky), Douglas Murray: Podivná smrt Evropy, Robert Gerwarth: Poražení…
Jan Pikna,
ředitel Národního festivalu Smetanova Litomyšl
Taťána Petrasová – Rostislav Švácha (eds.): Dějiny umění v českých zemích 800–2000 (Arbor vitae/Ústav dějin umění AV ČR 2017). Takto obří kniha musela vzniknout, aby zalepila tu obrovskou díru v zaznamenání historie našeho umění. Je však velká nejen počtem stran a hmotností, ale hlavně záběrem všech uměleckých oborů. Komplexní, a přitom srozumitelně přehledná. Navíc dobře udělaná graficky a řemeslně. Prostě pecka!
Pavel Kosatík: Jiný TGM (Paseka). Některým skalním masarykovcům možná kniha trochu „nadzvedla mandle“, ale myslím, že má smysl se i na takovou osobnost podívat nezaujatě. Vlastně jsem teprve teď začal mít „tatíčka“rád.
Vlastimil Vondruška: Husitská epopej VII: 1472–1485: za časů Vladislava Jagellonského (MOBA). Sedmý díl uzavřel celou ságu, kterou si člověk může vzít k moři místo detektivky a netrpí pocitem, že si opakuje dějepis.
Markéta Pilátová, spisovatelka
1. Dola de Jongová: Strážkyně domácího krbu (Pistorius & Olšanská). Dílo jedné z nejzajímavějších prozaiček 20. století je konečně překládáno i do češtiny a po románu Pole je tento svět přichází i ve své době skandální, dnes spíše milostný román o lásce dvou žen. Nenabízí ale drama, „jen“klidnou a hlubokou analýzu vášně, která může ničit a zároveň obohacovat.
2. Alicia Kopf: Bratr z ledu (Odeon). Román katalánské autorky a zároveň výtvarnice je nesmírně zajímavou sondou do situace dnešních mileniálů, kteří stojí nad propastí vlastní budoucnosti a neví, co se sebou. Autorka zkoumá sebe samu, svou uměleckou tvorbu a vztah ke svému autistickému bratrovi. To vše pomocí metafory polárních výprav.
3. Liou Cch’-sin: Vzpomínka na Zemi (Host). Poslední díl čínské sci-fi trilogie, která je temná, mrazivá a na slabých stránkách lidstva nenechává nit suchou. Přesto se jedná o jednu z nejlepších analýz demokratického systému a lidské schopnosti všechno přežít. Petr Pithart, vysokoškolský učitel
Timothy Snyder: Tyranie: 20 lekcí z 20. století (Paseka/Prostor 2017). Ano, tyranie (dnes ve verzi „soft“; oč měkčí, o to zákeřnější) chodí po špičkách. Občas se ohlédněte, nestojí-li vám už v patách. Stojí!
Alexandra Alvarová: Průmysl lži (Triton). Přesná, jasnozřivá kniha o sofistikovaném vyrábění temnoty namixované s mlhou, v níž pravda a lež srůstají. Napadá mne, že prohráváme. Že motivace našich profesionálů nebude stačit na motivaci bojovníků za rodinu, za ohrožené impérium, proti němuž je celý svět spiknutý.
Pavel Kosatík: Jiný TGM (Paseka). Snad už úplné uchopení neskladné osobnosti, bez posledních zbytků šetrné piety a pokrytectví: teď teprve může přijít náležitá úcta. Autorova nejlepší kniha.
J. A. Pitínský, režisér
1. Jako před časem Daniel Soukup s Wallacem Stevensem, tak je nepřekonatelně objevný nový překlad Listů trávy Walta Whitmana od Ondřeje Skovajsy a Hany Lundiakové (Malvern 2017); je to převratný čin, neboť nám navrací geniální dílo v nejživější a nejradostnější podobě a básník zůstává nejen sdělný, ale i divoký, chlapecký, zářový a vlastně i třeba trochu komický – proti sádlu starých překladů zprůzračněn a povýšen.
2. Pavla Doležalová – Nová Astrea. Překlad s výkladem o Seladonovi a nových Arkádiích (CDK 2017). Poprvé v češtině můžeme číst kalsické dílo, plné líbeznosti a nekonečně pronikavých vhledů do tajů lásky. Skvělé jhsou i všechny komentáře, překlad pronikavý a cudný.
3. Friedrich Nietzsche – Lidské, příliš lidské. (Oikomeneh 2018). Jasné, příliš jasné.
Daniel Podhradský,
nakladatel (Dauphin)
1. nil, úvod (Fra). Zázračná poezie, zjevení. Poezie teď a tady, „kvantová poezie“. Doplněno krásnou fotografií slovenského básníka Erika Jakuba Grocha a jeho krásného Mini Morrise.
2. Karel Haloun: Marná práce (Brkola 2017). Přelomová práce. Kniha autora, který knihy nejen píše, ale umí též číst, čte je, dle toho píše, a tudíž jsou ku čtení.
3. Eric Voegelin: Věda, politika a gnóze (Oikoymenh). Skvělý klíč pochopení vědy a politiky, klíč nepopulární, protože beze zbytku funkční. Nezařazená esej Gnosticismus – podstata modernosti by pak rozklíčovala tolik pochvalovanou modernost.
Tomáš Pojar,
diplomat, prorektor CEVRO
1. David Grossman: Přijde kůň do baru (Mladá fronta). Opět smutná a opět vynikající kniha jednoho z nejznámějších a nejoceňovanějších izraelských autorů. 2. Ajelet Gundar-Gošenová: Probudit lvy
(Garamond). Syrový a neuvěřitelný příběh z izraelské periferie na okraji pouště. 3. Tuvia Tenenbom: Chyťte Žida!: proč Evropa nenávidí Izrael a miluje Palestince
(Zeď). Vtipné, ale bohužel brutálně pravdivé.
Jiří Přibáň, právní teoretik
Jan Švankmajer: Cesty spasení (Dybbuk). Zápisky a poznámky jednoho z nejvýznamnějších českých umělců, jako vždy inspirativní, znervozňující a provokativní.
Miroslav Petříček: Filosofie en noir (Karolinum). Tato kniha očišťuje filozofický význam klasických a zdánlivě vyprázdněných pojmů, jako je „krize“nebo „katastrofa“.
Jacques Rupnik: Střední Evropa je jako pták s očima vzadu (Novela Bohemica). Soubor textů přesně popisujících politické a kulturní tradice i současné problémy naší části kontinentu.
Martin Reiner,
spisovatel a nakladatel (Druhé město)
1. Pavel Kolmačka: Život lidí, zvířat, rostlin, včel (Triáda). V téhle poezii se odehrává zázrak zpřítomnění existence. Čtenář se ocitá ve stavu, který ze života mizí spolu s dětstvím; pak už vždycky až příliš víme. Poznávání člověka přibližuje životu, vědění od něj vzdaluje. 2. Hans Rosling: Faktomluva (Jan Melvil). Je to jak počítačová hra: v místnosti je deset dveří, ale jen jedněmi projdete bez úhony do budoucnosti. Roslingova kniha jsou ty správné dveře. 3. Beatrice Landovská:
A stejně tančím v rytmu bosém
(Aula). Betyna je jediná vědma, které jsem kdy věřil…
A mimo soutěž: Ondřej Hübl:
Hod mrtvou labutí (Druhé město). Přestože jsem tu knihu vydal, musím objektivně říct, že jde o prozaický objev letošního roku. Pavel Reisenauer, výtvarník
Juraj Červenák: Hradba západu (Brokilon). 520 stran počteníčka.
Anna Rezková Horáčková,
nakladatelka (Paseka)
Dvousvazková publikace Punťa: zapomenutý hrdina českého komiksu (Akropolis), kterou edičně připravili Pavel Kořínek a Lucie Kořínková vrací život nejpopulárnější domácí kreslené postavě 40. let a je zároveň kvalitní studií českého komiksu a dětských časopisů v kontextu kulturních dějin.
Maciej Ruczaj,
ředitel Polského institutu
Witold Szabłowski: Spravedliví zrádci (PANT; přeložila Michala Benešová). Děsivý příběh volyňského masakru z roku 1943 spáchaného Ukrajinskou povstaleckou armádou na polském obyvatelstvu, ovšem odvyprávěný z nečekané perspektivy: autor hledá ty nepočetné „spravedlivé“, kteří riskovali svůj život pro záchranu druhých.
Timothy Snyder: Obnova národů: Polsko, Ukrajina, Litva, Bělorusko 1569–1999 (PANT; přeložila Petruška Šustrová). Spletité novověké dějiny regionu „mezi Vislou a Dněprem“nezaujatý pohled zvenčí opravdu potřebovaly. Skvělá kniha z dob, kdy byl autor ještě jen a pouze brilantní historik.
Martin C. Putna: Obrazy z kulturních dějin Střední Evropy (Vyšehrad). Kulturně-historický bedekr po bývalých zemích Rakouska-Uherska. Zaslouží nominaci, i když chápaní střední Evropy pouze perspektivou c. k. monarchie je mi dost vzdálené.
Joel Ruml, farář ČCE
Stephan Orth: Couchsurfing v Rusku (Kazda). Zkušenost z desetitýdenního poznávání Ruska, kde jsem nikdy nebyl. Jakkoliv vyznívají mnohé věci všedního života Rusů příznivě, nikdy tam nepojedu. Četl jsem s velikou chutí.
Proč? (Zeď). Kniha krouží kolem otázek, jimiž se zaměstnává většina přemýšlivých lidí v Česku. Nabízí podněty, analýzy i výzvy, tedy to, co může stačit k zaujímání odpovědných postojů.
Jakub Szántó: Za oponou války
(Argo). Zpravodaj ČT zve k nahlédnutí za oponu své práce a také do života a kultury oblasti, kterou příliš neznáme.
Fejetony a sloupky obvykle sluší spíše novinám než knize. Přesto texty, které Emil Hakl shrnul v knižním vydání zvaném Výsek, jsem četl s potěšením a respektem stejným, jako čtu jeho knihy.
Pavel Rychetský,
Ivan Klíma spisovatel
předseda Ústavního soudu
1. Arthur Koestler: Neviditelné písmo (Academia). Druhý svazek autobiografie autora slavné Tmy o polednách, věnovaný létům 1932–1940, ve kterém je opět brilantní zpověď člověka, který napřed propadl víře v komunistickou utopii, aby ji posléze prohlédl v její celé hrůze a zvrhlosti.
2. Pavel Kosatík: Jiný TGM (Paseka). Další z mnoha publikací o životě a díle prvního československého prezidenta – tentokrát nepodléhající iluzím o „tatíčkovi národa“, ale podávající skutečnou syntézu života a díla nejvýznamnější osobnosti našich dějin.
3. Jitka Vodňanská: Voda, která hoří (Torst). Dušezpytná zpověď psychoterapeutky doprovázená obrazem dějin, které jsme bezprostředně prožívali spolu s ní (a s Václavem Havlem).
Jiří Schneider,
Pavla Horáková: Teorie podivnosti. První autorčin román psaný s překvapivou jistotou, nadhledem a přesvědčivostí. Občas se to stane a narodí se spisovatelka…
ředitel ASPEN Institute Prague
Aleš Palán – Jan Šibík: Raději zešílet v divočině (Prostor). Osm citlivých rozhovorů s lidmi, kteří žijí v samotě a neokázale na okraji společnosti a uprostřed přírody. Umíme-li naslouchat, můžeme z jejich odstupu nahlížet sami sebe a svoje kvaltování trochu jinak.
Pavel Hošek: Je to náš příběh
(Centrum pro studium demokracie a kultury). Zdařilý pokus religionisty a teologa pojmout český národní příběh jako dar a úkol. Daří se mu zkoumat jemné předivo, jímž je propojeno náboženské a národní v české tradici. Velmi aktuální kniha o tom, jak univerzalistické křesťanství nevylučuje lásku k vlasti a jak má být láska k vlastnímu národu kritická a pracovitá.
Martin Wein: Slovanský Jeruzalém: jak Češi založili Izrael
(Academia; přeložil Jan Čábela). Překlad anglické publikace vydané v roce 2015 poskytuje podklady k úvahám, čím jsou vztahy Čechů a Židů tak zvláštní, že zakládají nárok na speciální pouto mezi Českou republikou a Státem Izrael na mezinárodním poli. Má takové pouto pevné základy, nebo je náhodným souběhem okolností a souzvukem národních příběhů dvou malých národů v mlýnici novodobých dějin?
Petr Fischer šéfredaktor ČRo Vltava
Miroslav Singer, ekonom
1. Adam Zamoyski: Warsaw 1920 (London: HarperPress 2008). Jestli jste nevěděli, že před Varšavou se ve válce Poláků se Sověty setkali nejen Sikorski, Pilsudski, Vorošilov, Tuchačevskij – trochu z toho vychází jako menší mistr, než jsem čekal –, ale třeba i mladý major de Gaulle či režisér prvního King Konga, aby spolu válčili manévrovou válku předznamenávající podobu té další světové, tak si to pořiďte. Fascinující čtení a ve Varšavě na letišti už to mají v paberbacku.
2. Tony Judt: Post War (London: Vintage 2010). Dvě hodnoty: výtečný popis historie Evropy po druhé světové válce, o které mě nic neučili, a poučný kontrast mezi dobře nastudovanými prvními 80 % textu a pak neuvěřitelně plytkým popisem postkomunistické Evropy. Prostě odpracovat se musí vše a odbýt přes sto stránek dojmy a citáty Rupnika a spol. není historie. Ale i pro těch asi 830 stránek stojí za přečtení.
3. Max Tagmark: Life 3.0 (London: Penguin 2017). Trochu polopatičtější popis toho, proč může umělá inteligence přinést lidstvu skutečně převratné a možná ne tak příjemné změny. Fascinující je ten vhled do komunity, která na tom dělá. A je to trochu optimističtější pohled na věc a schopnost nás lidí to vše zvládnout. Ladislav Soldán, literární historik
Jan a Sabina Kratochvilovi – Daniel Povolný – Jiří Kratochvil: 1968–9: 50. výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy (Technické muzeum v Brně). Historicky, tematicky a z dokumentaristického hlediska navazuje na dvě předchozí obsáhlé publikace Jana a Sabiny Kratochvilových, realizované rovněž ve spolupráci s jinými autory.
Daniel Soukup,
literární vědec, proděkan FF UK
1. Máirtín Ó Cadhain: Hřbitovní hlína (Argo; přeložil Radvan Markus). Pozakrytý modernistický klenot a jedna z nejvtipnějších knih, jaké jste kdy četli. Odvážný a výborně připravený nakladatelský počin. Mimořádný překladatelský výkon Radvana Markuse.
2. Anna Cima: Probudím se na Šibuji (Paseka). Hodně zajímavý debut: dobrodružný i sebeironický román o překládání a objevování japonské kultury. Pro mě čirá radost z četby a osvěžení prvotního úžasu nad vrstevnatým prolínáním „vlastního“a „cizího“. Škoda jen redakčních chyb.
3. Marie Svatošová – Aleš Palán: Neboj se vrátit domů (Kalich). Na lidech jako Marie Svatošová naše společnost stojí. Obvykle se nikam necpou, nezaplevelují veřejný prostor svými egy. O to větší dík za tuhle knihu.
David Storch,
biolog, ředitel Centra teoretických studií
Radan Haluzík: Proč jdou chlapi do války: emoce a estetika u počátků etnických konfliktů (Dokořán). Zásadní a přesvědčivé pojednání o estetických – a vlastně úplně srozumitelných – motivech extrémního lidského jednání a následných průšvihů. A o tom, jak nebezpečné mohou být krásné a obecně přijatelné myšlenky.
Václav Cílek – Ferry Fediuk – Zdeňka Sůvová a kol.: Žulové krajiny středních Čech (Dokořán). O tom, jak zajímavá může být i obecně známá a všední krajina, když se na ni správně podíváme.
Milan Suchomel, literární kritik
Karel Šiktanc: Ubírati se (Karolinum). Moudrost se neštítí obyčejné řeči a nepřekáží si s poezií.
Patrik Ouředník: Konec světa se prý nekonal (Torst). Konec našeho světa prý už nastal, ale depresivní symptomy byly vytěsněny a pokrok se nezastavil
Ondřej Sládek a kol.: Slovník literárněvědného strukturalismu (Host). Je dobré mít při ruce dobrou příručku.
Jan Sýkora, japanolog
1. Šúsaku Endó: Samuraj (Vyšehrad). Strhující příběh vzájemných střetů japonské a západní kultury v době šíření křesťanství na přelomu 16. a 17. století. Mimořádné ocenění si zaslouží znamenitý překlad Martina Tiraly.
2. Aleš Palán – Jan Šibík: Raději zešílet v divočině (Prostor). Kniha rozhovorů s lidmi, kteří se dobrovolně rozhodli pro život mimo současnou civilizaci, názorně dokládá, že lze šťastně žít i ve 21. století přímo uprostřed Evropy způsobem, který odmítá konzumní šílenství postmoderního světa.
3. Pavel Kolář – Renata Červenková: Labyrint pohybu (Vyšehrad). Zasvěcený pohled na důmyslné soukolí lidského organismu odhaluje překvapivé souvislosti v jeho fungování. Eva Syková, lékařka a politička
1. Katzuo Ishiguro: Malíř pomíjivého světa (Argo). Román vynikajícího japonského romanopisce se vyznačuje upřímným pohledem na vlastní život, který probíhal v době společenských turbulencí, upřímným hledáním pravdy a pohledem na svoji celoživotní tvůrčí práci.
2. Republika československá: 1918–1939 (Nakladatelství Lidové noviny; editoři Dagmar Hájková a Pavel Horák). Mezinárodní konsorcium autorů zmapovalo významnou etapu našich dějin. Je reprezentativním pohledem na strukturu společnosti a její proměny v meziválečném období po vzniku samostatného státu.
3. Julian Barnes: Hukot času (Odeon 2017). Mapuje osud světoznámého skladatele Dmitrije Šostakoviče, těžkosti jeho tvorby v období strachu a nesvobody. Ukazuje, jaký vliv na jeho tvorbu měla i manipulace s jeho osobností v době stalinského období v SSSR.
Vladimír Šebek, knihkupec
1. Když klec je pořád na spadnutí: vzájemná korespondence Antonína Přidala a Jana Zábrany z let 1963–1984 (Torst; editor Jiří Opelík). „Přežraní nadějí, padli nosem do kaluže.“Smutná krása. Povinná četba pro všechny překladatele.
2. Michael Köhlmeier: Dva pánové na pláži (Archa). Brilantní novela, ve které autor umně stírá hranice mezi fikcí a skutečností.
3. S. d. Ch.: Kniha Tutáč (Rubato). Trocha naší kulturní současnosti…
Jiřina Šiklová, socioložka
1. Souhvězdí Gulag Karla Pecky – 996 stran, výpravné vydání, doplněné doslovy k jednotlivým dílům, vydali Daniel a Martina Pagáčovi, doplněno jedenácti celostránkovými kresbami. Karel Pecka, byl označen Bohumilem Hrabalem za korunního prince české prózy, dostal Řád T. G. Masaryka od Václava Havla. Patřil k prvním českým spisovatelům, jejichž text byl opisován na průklepovém papíře přes kopíráky.
2. Josef Hofbauer: Velký starý muž (Burian a Tichák). Kniha sudetoněmeckého spisovatele o Masarykovi, která byla v Německu zakázána a veřejně spalována, v češtině vychází poprvé. Kniha mimo jiné připomíná, že mnozí Němci žijící v tzv. Sudetech byli stoupenci T. G. Masaryka a tehdejšího našeho demokratického zřízení. Viktor Šlajchrt, literární kritik
Karel Haloun: Marná práce (Brkola 2017). Důmyslně zkonstruovaná románová prvotina známého grafika, jež se neobyčejně lidsky vyrovnává s mravními složitostmi nedávných dějin.
Louis Ferdinand Céline: Cesta na konec noci (Atlantis). Mnohokrát jsem četl o svérázné hudebnosti jazyka slavného románu, ale přiblížil mi ji teprve nový překlad Anny Kareninové.
Ivan M. Havel: Zápisky introspektora (Oikoymenh). S přispěním metod analytické filosofie a fenomenologie zkoumá autor své zkušenosti s vlastní pamětí, prožíváním času a s vnímáním prchavých okamžiků či mikrosnů.
Dana Šmejkalová, lékařka
Elena Ferrante: Příběh ztracené holčičky (Prostor). Výjimečný román, kde kromě příběhu dvou nadaných přemýšlivých dívek je nenápadně popsáno zvláštní politické podhoubí poválečné Itálie.
Tuvia Tenenbom: Všechny jejich lži (2017). Zábavná, skutečně zcela nekorektní, výstižná kniha, některé postřehy vyrazí dech.
Kateřina Tučková: Vitka (Host). Obdivuhodné jsou všechny knihy Kateřiny Tučkové i tato útlá knížka, která vypráví ve tvaru divadelní hry o české skladatelce Vitce Kaprálové. Jakub Šofar, pozorovatel literatury
Karel Haloun: Marná práce (Brkola 2017). Debut ostrý jako křen. Popasování se s minulem, formou i obsahem, jakých se tu nedostává. Groteska i tragédie, ale tragédie je víc.
Alain de Benoist: Totalitarismus (Délský potápěč). „Pro pozorovatele není horší chyby než nesprávný odhad historického okamžiku, ve kterém se nachází.“
Michal Cihlář: Jedna věta (Revolver Revue). „Jedna myšlenka denně, to je zatraceně vysoko položená laťka!“„Jednověté“Cihlářovy příběhy obsáhnou víc než třistastránkové opusy většiny dnešních prozaických pokusníků. Jeden pořádný nápad za sto popisů a nimrání! Současně je tento „seriál“asi nejlepším fungujícím konceptem v české literatuře posledních desetiletí.
Jaromír Štětina,
poslanec Evropského parlamentu
Johana Hovorková – Pavel Šafr: Obrana před Babišem (Bourdon). Kniha se více než jiné dotýká dnešních bolestných dní. Dotýká se i ohrožení svobody slova v České republice.
Pavel Švanda, spisovatel
Miroslav Petříček: Filosofie en noir (Karolinum).
Jaroslav Vokoun: Luther (Karmelitánské nakladatelství 2017).
Arthur Koestler: Neviditelné písmo (Academia). Zdenka Švarcová, japanoložka
Karel Hvížďala – Jiří Přibáň: Hledání dějin (Karolinum). Případný název knižního rozhovoru k dějinám národa uprostřed Evropy, neboť se stále hledáme, stále tápeme a ne vždy si rozumíme.
Petr Petříček: Dvanáct měsíců: 108 haiku (DharmaGaia 2017). V původně japonské formě se v procítěných verších chvěje česká krajina v proměnách čtvera ročních dob.
Filip Tomáš, nakladatel (Akropolis)
1. Petr Šámal – Tomáš Pavlíček – Vladimír Barborík – Pavel Janáček a kol.: Literární kronika první republiky: události, díla, souvislosti (Ústav pro českou literaturu AV ČR / Památník národního písemnictví / Academia) – v záplavě jubilujících publikací jedna velmi čtivá i krásná zároveň.
2. Ladislav Novák: Dílo III: překlady (Dybbuk) – v tichu a bez větší pozornosti završené trojsvazkové spisy outsidera poválečné linie surreálně-experimentální poezie; včetně pozoruhodných audio extenzí ke stažení online.
3. Ondřej Sládek a kol.: Slovník literárněvědného strukturalismu (Host) – živý pomník originálnímu tuzemskému myšlení.
Do ruky se těším vzít jednosvazkové Dějiny umění v českých zemích 800–2000 (Arbor vitae / Ústav dějin umění AV ČR 2017).
Jiří Trávníček,
literární vědec, a vysokoškolský pedagog
Aleš Palán – Jan Šibík: Raději zešílet v divočině: setkání s šumavskými samotáři (Prostor). Autorovi se podařilo najít silné a současné téma – a dokázal tomuto tématu dát podmanivou podobu.
Dita Táborská: Běsa (Host). Silný hlas současné české prózy – znalostí prostředí, o němž autorka píše, i smyslem pro tragiku a mezilidské vztahy.
Světlana Alexijevičová: Poslední svědci: sólo pro dětský hlas (Pistorius & Olšanská; přeložil Libor Dvořák). Jednoduše proto, že Alexijevičová – autorka mimořádné vnímavosti i neobyčejného umu… a taky za výborný překlad.
Poslední svědci: sólo pro dětský hlas. Jednoduše proto, že Světlana Alexijevičová je autorka mimořádné vnímavosti i neobyčejného umu… A taky za výborný překlad Libora Dvořáka. Jiří Trávníček literární vědec
Lucie Tučková, romanistka
Ondřej Sládek a kol.: Slovník literárněvědného strukturalismu (Host).
Milan Uhde, spisovatel
Knihou roku 2018 je pro mě soubor korespondence Antonína Přidala a Jana Zábrany, vydaný v nakladatelství Torst pod názvem Když klec je pořád na spadnutí. V dokonalé ediční péči Jiřího Opelíka předkládá jedinečné svědectví o dvou lidech kultury, kteří obstáli pod ničivým tlakem sedmdesátých a osmdesátých let a obhájili svou tvůrčí i lidskou totožnost. Četba této knihy působí jako přesvědčivá a silná katarze.
Hana Ulmanová, amerikanistka
Předesílám, že můj výběr omezuje fakt, že jsem profesí amerikanistka se specializací na americkou židovskou literaturu, v důsledku čehož sleduji též literaturu izraelskou, na nic jiného však nemám čas.
Na třetí místo ovšem nedávám velký americký román ověnčený Pulitzerem typu Podzemní železnice či Less (oba u nás letos vyšly), ale sbírku povídek debutujícího Alexandera Weinsteina Děti Nového světa (Prostor) – přičemž Novým světem se tu nemyslí Amerika, nýbrž nastupující digitální éra. Chmurně vtipné a stále doufám dystopické příběhy, v nichž se kromě empatie najde i epifanie.
Místo druhé bych přisoudila žijícímu klasikovi Davidu Grossmanovi a jeho titulu Přijde kůň do baru (Mladá fronta), ve kterém mistrně prozkoumává dějinná i současná traumata izraelské společnosti. A zároveň výrazně překračuje hranice toho, co si představujeme pod pojmem próza.
A konečně místo první: Probudit lvy (Garamond). Román Ajelet Gundar-Gošenové zpracovává téma migrace způsobem, jaký čtenáře zasáhne, protože se dočasně ocitne v kůži někoho jiného (ať už uprchlíka nebo levicově liberálního intelektuála), což je hodně zneklidňující, hluboký zážitek. Vynikající psychologický thriller a izraelské noir zároveň.
Sylvie Richterová: Slyšet obrazy. Niterný pohled na vybraná malířská díla z řady galerií v Itálii a u nás, zprostředkovaný básnickým slovem o Giottovi, Caravaggiovi, Gauguinovi i Adrieně Šimotové. Marie Zábranová knižní redaktorka
Jana Vahalíková, grafička
Petr Borkovec: Herbář k čemusi horšímu (Fra).
Číst slova jako „lesostinný“a „sosnomračný“, sekat latinu, poznat soukromou křišťálovou studánku i prchlivé osudy pornoherců a zase si lehce posunout osobní hranici, kde končí (nebo snad začíná) poezie.
Jaroslav Veis,
spisovatel, bývalý šéfredaktor Lidových novin
Václav M. Havel: Mé vzpomínky (Knihovna Václava Havla).
Vybírám knihu nejhodnotnější z těch, které jsem letos četl, jakkoli na vítězství v anketě nemůže aspirovat. Vybírám ji zejména proto, že připomíná lidi a časy, kdy se veřejné usilování s tím soukromým nestřetávalo, nýbrž scházelo a kdy podnikání ve stavebnictví a rozvoji města, jemuž se dnes ohavně říká developerská činnost, mělo étos, a nikoli jen trumpovský odér.
Marta Veselá Jirousová, básnířka
Viktorie Hanišová: Houbařka (Host).
Nádherná kniha, připomněla mi Do tmy od Anny Bolavé.
Kamila Míková: Vosy, mravenci, mouchy (Dobrá čeština 2017).
Autorka píše lehce, jednoduše, ale přitom jsou její texty nabité životem. Moc jsem se u knihy nasmála.
Petra
(Host).
Autorce se mistrovsky podařilo vykreslit obraz vesnice v celé její nahotě. Dvořáková: Dědina
Josef Veselka, lékař
Walter Isaacson: Leonardo da Vinci (Práh). Kniha zkušeného životopisce, ze které jsem konečně pochopil, proč je Leonardo vnímán jako jeden z nejzajímavějších umělců posledního tisíciletí. Byl mnohem víc než jen malířem.
Petr Zídek: Utajená láska prezidenta Masaryka: Oldra Sedlmayerová (1884–1954) (Knižní klub 2017). Neobvyklý pohled na „tatíčka Masaryka“, který je konečně ukázán v realistickém světle. Tedy nejen jako spoluzakladatel republiky, ale i muž, jenž se cestou na schůzky s „pátečníky“stavuje v hotelu u své přítelkyně. Seriózní, historicky přesná kniha, která tu chyběla.
Luděk Staněk – Miloš Čermák: Přišel Bůh do kavárny v Karlíně
(XYZ). Pokud se chce člověk pobavit a je mu optimálně kolem padesáti let, pak jsou přepsané stand-upy této dvojice optimální volbou.
Jan H. Vitvar,
kulturní redaktor týdeníku Respekt
Taťána Petrasová – Rostislav Švácha (eds.): Dějiny umění v českých zemích 800–2000 (Arbor vitae / Ústav dějin umění AV ČR 2017). Nikomu se dosud nepodařilo zmapovat dějiny umění na našem území přehlednější a čtivější formou než týmu historiků, kteří pro zájemce o tuto problematiku odvedli práci – bez nadsázky – na několik dalších dekád dopředu.
Josef Koudelka: Koudelka – návraty (Uměleckoprůmyslové museum v Praze / KANT). Výjimečná výstava korunovaná výjimečnou knihou. Nechci malovat čerta na zeď, ale lepší publikace s lepšími fotografiemi Josefa Koudelky už nikdy nevyjde.
Vlasta Chramostová: Byl to můj osud: na přeskáčku II (Academia). V době, kdy si přední představitelé této země odmítají přiznat pravdu sami o sobě, je dobré si připomenout, že jsou tu mnohem větší hrdinové, kteří odmítají lhát si do kapsy a dokážou se se svým osudem vyrovnat s obdivuhodnou upřímností.
Mimo soutěž: Pavel Juráček: Deník II: 1956–1959 (Torst). Možná nejméně atraktivní díl Juráčkových deníků, přesto jejich nedílná, velmi důležitá součást. Týká se totiž doby, kdy se v jeho životě i české kultuře lámaly ledy.
Petr Vizina,
vedoucí kulturní redakce ČT
Volím tři tituly – předně básně Pavla Kolmačky Život lidí, zvířat, rostlin, včel (Triáda). Co s námi v tom poklidném, trochu ospalém Česku hýbe a budí neklid?
Dále pak román Než slehne rudý prach (Argo; přeložil Denis Molčanov), který jeho autor Süe-cchun Mu-žung několikrát přepisoval podle pokynů cenzury. Číst Číňany je důležité, abychom nekupovali paniku od zdejších věrozvěstů „konsolidované společnosti“a neprodávali humanitu tak lacino.
Zatřetí, letošek u nás patřil Palánovým samotářům (Aleš Palán – Jan Šibík: Raději zešílet v divočině, Prostor). Vztahy jsou snad posledním reálným ukazatelem lidskosti, není divu, že je ta jejich tíha občas k nesnesení a sníme o tom, jaké to je, vypadnout.
Jaroslav Vlček, typograf a sazeč
Tři knihy o svobodě v nesvobodě.
Tamara Petkevičová: Bolest si věk nevybírá (G plus G 2017); Miloš Doležal: Jízda na skle ochcanou strání: střepy a střepiny z městečka 70. a 80. let v Československé socialistické republice (Nezávislý podmelechovský spolek 2017); Jeho svatost Dalajláma XIV. – Desmond Tutu: Kniha radosti (Jota).
A nejnověji: Pavel Kosatík: Jiný TGM (Paseka).
Václav Vokolek, spisovatel
Reiner Stach: Kafka 3 (Argo). Závěrečný díl jedinečné trojdílné monografie čtenáře ujistí, že o Kafkovi již nelze nic napsat, takže se můžeme v klidu věnovat pouze jeho prorockému dílu, které přesahuje literaturu i nás.
Martin Buber: Příběhy rabiho Nachmana (Malvern). Vzácná kniha moudrosti, tak by se dal útlý svazek nazvat již pro jednu větu: „Jsou lidé, kteří zjevně nemají žádnou moc, ale ve skrytu vládnou celému pokolení.“
Kristina Pisánská: Kniha o městě dam (Argo). Podivuhodně smyšlené příběhy o nadlidsky dokonalých ženách minulosti vzbudí úžas, doporučuji Knihu o městě dam konfrontovat s Felliniho filmem Město žen, bude to značně riskantní srovnání…
Jarka Vrbová, překladatelka
1. Pavla Horáková: Teorie podivnosti (Argo). Soukromý malström zaznamenaný inteligentní hlavou.
2. Milena Slavická: Ona
(Torst). Literární koncept: kdo je asi ta, která stála ve stínu hlavní mužské postavy?
3. Asa Avdic: Hra na smrt
(Knižní klub; přeložila Lucie Johnová). Švédský politický thriller kvalitou přesahující mainstreamové severské detektivky.
Stanislav Wimmer,
knižní redaktor
1. Jáchym Topol: Výstup Jižní věží (Torst). 2. Patrik Ouředník: Konec světa se prý nekonal
(Torst). 3. Roy Jacobsen: Oči nemlčí (Pistorius & Olšanská).
Marie Zábranová,
knižní redaktorka a editorka
1. Ve zdůrazněném pořadí uvádím nadčasovou, široce pojatou publikaci, která formou katalogu doprovázela nedávnou pražskou výstavu Naše Francie: francouzská poezie v českých překladech a ilustracích 20. století (Památník národního písemnictví).
Jde o dílo mimo běžnou nakladatelskou produkci, které dokumentuje výtvarnými a literárními ukázkami magickou sílu a inspirační vliv moderního francouzského umění, zpřítomňovaného několika generacemi českých malířů, básníků a překladatelů víc než jednoho století (zmíněny zde první překlady francouzské poezie do češtiny pořízené Jaroslavem Vrchlickým v roce 1877 a první ilustrace od Františka Kupky pro Francii v roce 1919). Vynikající jsou v knize příspěvky současných frankofilů Václava Jamka, Jiřího Pelána a Miloslava Topinky. Připravili Antoine Mare`s, vedoucí katedry soudobých dějin střední Evropy na pařížské Sorbonně, a Tereza Riedlbauchová z PNP.
2. Leonid Cypkin: Most přes řeku Něroč a jiné prózy (Prostor 2017).
Lékař a spisovatel už překvapil dnešního českého čtenáře knížkou Léto v Baden-Badenu, věnovanou slavnému návštěvníkovi tamějších pověstných kasin – Dostojevskému. Následné Cypkinovy prózy ze sovětského temna sedmdesátých let 20. století ho zařadily mezi autory oživující věhlas té části ruské literatury, kterou znal svět. Režimem před Gorbačovem byl Cypkin až do své smrti (1982) potlačován, stejně jako Bunin, Pasternak, Šmeljov, Solženicyn či z mladší generace emigranti Vasilij Aksjonov a Georgij Vladimov. Český překlad Jakuba Šedivého je požitek číst.
3. Sylvie Richterová: Slyšet obrazy (Malvern). Niterný pohled na vybraná malířská díla z řady galerií v Itálii a u nás, zprostředkovaný básnickým slovem o Giottovi, Caravaggiovi, Gauguinovi, Adrieně Šimotové, Pavlu Pepperštejnovi (výstava v Ostravě), Mikuláši Rachlíkovi, Evě Fukové, Fridě Kahlo či o Banksym, narozeném v Římě.
Tomáš Zima,
rektor Univerzity Karlovy
Konrad Paul Liessmann: Vzdělání jako provokace (Academia). Pojmy vzdělání a vzdělanec jsou nyní velmi časté. Ale jde o pojmy, které dráždí? Autor se noří i do hlubin sociálních sítí, zabývá se duchem doby i současnou morálkou a hledá odpověď na otázky, zda opravdu národ vzdělanců může úspěšně vyřešit terorismus, ekologii, bídu a další problémy současného světa a společnosti.
Erika Zlamalová,
redaktorka a produkční
Když klec je pořád na spadnutí: vzájemná korespondence Antonína Přidala a Jana Zábrany z let 1963–1984 (Torst). Dvě výrazné (překladatelské) osobnosti, pražská a brněnská kulturní sféra šedesátých až osmdesátých let, sto šedesát čtyři dopisů. Kniha, která si zaslouží čtenáře i mezi těmi, jimž je literární provoz a překladatelské řemeslo vzdálené.
W. G. Sebald: Byt ve venkovském domě (Paseka). „Psaní je zjevně činnost, od níž se mnozí nedokážou jen tak snadno odtrhnout, i když už jim není příjemná nebo začíná přesahovat meze jejich možností.“Svědectví o tom, že proti pisatelské neřesti není léku, přináší Sebald popisem uměleckých i životních peripetií tvůrců, jejichž jména čtenáři možná mnoho neřeknou, ale to ještě neznamená, že dílo těchto outsiderů, osamělých ztroskotanců nestojí za pozornost. Esejistické vyznání, hold tvůrčí vytrvalosti a v neposlední řadě netradiční autoportrét, vyšlo v překladu Radovana Charváta.
Hanna Krall: Srdcový král (Absynt). Seznamte se s Izoldou, Židovkou neúprosně smýkanou událostmi druhé války, ženou, o jejímž osudu – stejně jako o osudu dalších statisíců – rozhodují jiní. O kruté a místy neuvěřitelné cestě mezi Vídní, Osvětimí, Berlínem. Útlý svazek vyšel v překladu Heleny Stachové v edici Prokletí reportéři.
Mimo soutěž: Jáchym Topol: Výstup Jižní věží (Torst).
Jana Zoubková, překladatelka
David Grossman: Přijde kůň do baru (Mladá fronta; přeložily Lenka Bukovská a Mariana Fisher). Excelentní prozaik, vynikající překladatelky. Kvůli nominaci lituju, a nejen letos, že ne vždy čtu knihy v roce jejich vydání, za jiné román Žena prchá před zprávou, zásadní dílo téhož izraelského autora a stejných překladatelek.
Gabriel García Márquez: Devadesát dnů za železnou oponou (Odeon; přeložila Mariana Machová). Jméno autora a titul napovídají mnohé, dodám jen, že reportáže vznikly v roce 1957 a Márquezovi se podařilo navštívit Sovětský svaz, Československo, NDR, Polsko a Maďarsko.
Josef Zumr, filosof
Martin Kučera: Drama dirigenta: Jaroslav Krombholc v osidlech doby (Karolinum).
Příspěvek k našim nedávným kulturním dějinám od historika, který nejen svrchovaně ovládá své řemeslo, ale dovede čtenáře poutavě provést stoletím české hudby a jejími geniálními osobnostmi.
Kristina Žantovská,
překladatelka a dramaturgyně
David Mitchell: Hodiny z kostí (Mladá fronta 2017). Fascinující román o reinkarnaci. Autorova imaginace tematická, kompoziční i jazyková je nevídaná. Vize budoucnosti temná a děsivá.
Antonín Líman: Chrám plný květů (DharmaGaia 2011). Průzračné, tiché, lakonické zachycení okamžiku. Zenová meditace i humor! Krásná typografie a ilustrace.
Jakub Železný, moderátor ČT
Zdeněk Svěrák: Strážce nádrže (Cosmopolis).
Kolik úsloví a výrazů Zdeněk Svěrák vnesl do veřejného prostoru – a jako bychom ani nevnímali, že mají autora! A on je přitom (banálně řečeno) i výjimečný autor-spisovatel.
Aleš Palán – Jan Šibík: Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři (Prostor).
Poučná sonda do světa lidí, kteří jako by žili mimo náš svět, a přesto do něj patří. Skvěle zvládnutá úskalí přepisu mluveného na papír, mimořádný fotografický doprovod.
Václav M. Havel: Mé vzpomínky (Knihovna Václava Havla; první úplné vydání).
Společnost, ekonomika, architektura a další atributy první republiky. Marasmus komunismu. Vše střídmým, až odtažitým jazykem v cenném pohledu hlavy důležité pražské rodiny.