Kolik toho vydrží lípy republiky
Letošní rok byl, mohli bychom říct, ke stromům laskavý. Zejména lípy nebyly na jeho sklonku vlastně vůbec k dostání. Vedle skandinávské jedle, uříznuté k Vánocům, se staly nepochybně nejprodávanějším stromem. Nicméně lípy se sázely ke století republiky a
Profesionální zahradníci to s lípami vidí dost černě. Během říjnového výročí se objevila řada odstrašujících příkladů, kdy byly stromy vysazovány sice s velkou parádou, ale řemeslně extrémně špatně, a to i přesto, že profesionální doporučení k výsadbě byla veřejně dostupná.
Do roka suché
K otázce, kolik z těchto lip se dožije sta let, se zhruba stovka postupně oslovených odborníků vyjadřuje víceméně skepticky. Zhruba čtvrtina se domnívá, že do pěti let uhynou tři čtvrtiny lip vyvrácením, zlomením, kvůli psí či jiné moči a poškození křovinořezy. To odpovídá i obecně známým hlavním příčinám úhynu stromu ve městě. Pětina zahradníků si myslí, že 90 % lip rovnou uschne v prvním roce, a zhruba desetina věří v to, že jich uschne jen polovina. Další kolegové víceméně spekulují nad tím, o kolik jich přijdeme v prvních pěti letech a kolik jich ztratíme kácením z různých důvodů později. Nejpravděpodobnější jsou tyto výsledky – 60 % stromů uhyne do pěti let, 30 % ztratíme kácením z různých příčin a jen desetina přežije. Část profesionálů se dokonce ptá, k čemu je takový profesní odhad vůbec dobrý. Kde se bere tolik skepse? A je to pouze skepse?
Lípa to ve městech nemá v posledních dekádách lehké. Zejména pak lípa srdčitá. O její vhodnosti do městského prostředí se pochybuje už sto let, a samozřejmě se stále sází. Je to národní strom a v obcích vidíme starých lip stovky. Ovšem také jsme jich tisíce vykáceli jen v posledních letech, a to často z důvodu provozní bezpečnosti. Byly prostě jen staré? Kdepak, lípa je přece dlouhověká a v dobrých podmínkách vydrží staletí.
A jsme u toho. Podmínky. To je to, co se mění. Za pouhých několik dekád narostly negativní vlivy ve městech mnohonásobnou formou. Před sto lety byly kolem stromů nejvýše kočičí hlavy a po ulicích rachotilo pár vozů či aut a lehkých tramvají. Dnes jsme v dramaticky jiné situaci. Sůl, vibrace, zhutnění, mechanické znečištění, exhalace, obrus pneumatik, oleje a neustálé výkopy sítí, na chodník či komunikaci. Není divu, že s námi stromy už nechtějí v obcích žít. Opouští nás. Jeden po druhém. Samozřejmě, dělají to po svém, a tak to trvá roky. Pro mnohé z nás to je nepostřehnutelné.
Z vyjádření zahradníků je v poslední době jasné, že společnost je dramaticky rozdělená i v názoru na stromy. Jedna část je velice chce a druhá tvrdě odmítá. Nenávist vůči stromům je často tak silná, že lidé přecházejí v činy, vytrhávají nové výsadby, lámou je, nařezávají, navrtávají a lijí k nim to či ono.
První skupina, tedy ta, která má stromy ráda a chápe jejich smysl ve městě i krajině, se s hořkostí dívá na hospodaření mnoha obcí, jež stromy sice sází, ale nestarají se o ně. Velice často se ukazuje, že tyto problémy souvisí s dotačními penězi a že zastupitelstva chápou stromy jako nutné zlo. Těch, kdo si uvědomují, že bez stromů se udusíme prachem a vedro bude k nežití, je asi hodně. Ví to přece každé malé dítě. Zdá se ale, že si takové nevolíme do svého čela anebo vůbec nekandidují. Mortalita stromů v prvních letech je neuvěřitelně vysoká. Jakkoliv je to v rozporu se správným hospodařením, obvykle je snazší strom vysadit znovu než se o něj začít starat.
Osmičkové lípy
Zahradník Jaroslav Vintera má ale dobrý příklad z obce Mravín: „A vidíte, u nás na návsi máme dvě lípy z roku 1918, dvě z osmašedesátého, jednu z roku 2008 a jednu z letoška. Všechny v perfektním zdravotním stavu. Neviděl bych to tak černě. Jde jen o to, abychom nebyli lhostejní a občas vzali nůžky a konev, i když jsme je třeba nesázeli.“
Tam, kde to dopadlo dobře, můžeme vidět řešení. Zmiňuje se o tom Zuzana Benešová ze Sopotnice: „Lípy zaplacené a zasazené jednotlivci a malými skupinami lidí přežijí. Zhruba před deseti lety dostali občané vesnice Sopotnice možnost koupit si a zasadit v centru obce lípu. Lípy si nakoupili a zasadili jednotliví občané, rodiny, spolky. Drtivá většina lip žije a vede se jim dobře,“říká Zuzana Benešová. „A jiný příklad: při narození každého vnoučete můj otec zasadil strom. Všechny žijí. Nejstaršímu vnukovi je 22. Čím to je? Osobním vztahem a péčí. Na jaře jsme jako rodina zasadili lípu. Pod kořeny jsme ukryli vzkaz. V létě jsme ji chodili zalévat, je opečovaná. Přežije. Pokud má člověk ke konkrétnímu stromu osobní vztah, má velkou šanci.“