Katar už zase cení zuby

Když loni Saúdská Arábie a její spojenci zavedli rozsáhlé politické a ekonomické embargo zpupného Kataru, chtěly tím malý emirát přimět k potupnému přijetí 13 ultimát a de facto odevzdání části své suverenity rijádskému režimu. Nic z toho se ale nestalo.

DAUHÁ/PRAHA Katar by se co do rozlohy vešel do Saúdské Arábie téměř 200krát. Přesto se katarský emír šajch Tamím v posledních pěti letech netajil ambicemi být srovnatelně vlivným hybatelem mezinárodní politiky, a to i v těch sférách, kde se to kříží se zájmy mocného souseda.

Loni v létě proto Rijád a na něj napojená skupina států uvalily na emirát ekonomické sankce, leteckou blokádu a vyměřily mu deset dní na splnění 13 podmínek. Mimo jiné šlo o výrazné omezení vztahů s Íránem a zavření televize al-Džazíra, takže mnozí odborníci už tehdy upozorňovali, že jde o ponižující a záměrně nesplnitelné požadavky – vznesené přitom s argumentem, že Katar podporuje mezinárodní terorismus.

„Blokáda, kterou zavedli, je ilegální,“tvrdila v červenci 2017 katarská velvyslankyně při OSN Aljá bint Ahmad bin Sajf al-Sání. „Používají obvinění z terorismu, aby upoutali pozornost. Jejich cíl je ale jiný – vadí jim naše média, al-Džazíra, a naše otevřenost.“

Dauhá tedy nejenže podmínky odmítla splnit, ale výpadek zásobování potravinami jí okamžitě zacelily právě Írán a Turecko. Osekaná letecká spojení Katar nahradil jinými, mimo jiné přímou linkou do Prahy. Řadoví Katařané se semkli za vládnoucími elitami, dodnes navzdory spekulacím nedošlo ani na palácový převrat a nastolení emíra, který by lépe vyhovoval představám Saúdů. Po- slední týdny pak ukázaly, že katarské vedení neztratilo ambice ani na mezinárodní scéně.

OPEC? Vlastně ho nepotřebujeme

Katar je světovou čtyřkou v produkci zemního plynu, co se ale ropy týká, té těží „jen“600 tisíc barelů denně – pro srovnání, Saúdové jí denně ze země dostanou asi 11 milionů barelů. A právě s tímto argumentem Katar počátkem prosince oznámil bezprecedentní krok – vystoupení z kartelu OPEC (Organizace zemí vyvážejících ropu). „Katar se rozhodl ukončit členství v OPEC k 1. lednu 2019,“prohlásil ministr energetiky Saad Šarída al-Kaabí. „Souvisí to se snahou Kataru soustředit se na oblast plynu a plánem zvýšit jeho produkci ze 77 na 110 milionů tun ročně.“

Oznámení začalo být okamžitě vykládáno nikoli jako ekonomický, ale politický krok, jehož cílem je vycouvat z uskupení, kde Katar stejně hrál jen okrajovou roli v obřím stínu Rijádu. „Arabské státy z Rady pro spolupráci v Zálivu (GCC) vždy slaďují svou politiku v OPEC. Tím, že ale Katar loni vyobcovaly, nemá tato země vlastně možnost se k policie OPEC efektivně vyjádřit, nikdo se jí ani neptá,“řekl ředitel analytické skupiny Energy Intelligence Alex Schindelar v televizi al-Džazíra.

Už když loni tři členské země GCC, tedy Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty a Bahrajn (spolu s několika nečleny včetně Egypta) začaly ostrakizovat dalšího člena Katar, řada pozorovatelů předpovídala této regionální alianci arabských monarchií cestu do bezvýznamnosti. Čerstvé, sobotní prohlášení katarského ministra zahraničí jen potvrdilo, že uvnitř GCC přetrvává hluboká nedůvěra a příkopy – a to i doslova, protože rijádský režim nedávno rozhodl, že izoluje Katar i fyzicky a poloostrovní stát oddělí od pevniny vykopáním mořského příkopu.

„Jsme přesvědčeni, že GCC má větší váhu jako blok než jednotlivé, roztříštěné země,“prohlásil šajch Muhammad bin Abd ar-Rahmán al-Sání. Jak ale vzápětí dodal, rada je „bezzubá“, a aby mohla dál fungovat, musí uplatňovat mechanismy, které jednotlivé členy vedou k odpovědnosti za jejich činy a za řešení vzájemných sporů. „Tyto mechanismy existují, nikdy ale nebyly uplatněny. Některé státy si totiž myslí, že nejsou závazné a my musíme zajistit, aby závazné byly a aby se týkaly každého v tomto regionu,“dodal katarský ministr v nepříliš zastřené narážce na rivaly.

Plány pro palestinskou Gazu

Zatímco tedy politiky a diplomaty dál zaměstnává rivalita mezi proamerickými režimy na Arabském poloostrově, v jiné části Blízkého východu se Katar prezentuje jako konstruktivní síla, byť to i v tomto případě vyvolává kontroverze. Od listopadu emirát postupně posílá do palestinského pásma Gazy 90 milionů dolarů na výplaty pro tamní veřejné zaměstnance. Ačkoli tam vládne hnutí Hamás, označované na Západě za teroristickou organizaci, samotná izraelská vláda chápe, že ekonomický kolaps by mohl vyústit v celkový rozvrat Gazy. Za situace, kdy je toto území podle mezinárodního společenství formálně pod izraelskou okupací a židovský stát ho drží pod pozemní, vzdušnou i námořní blokádou.

Katar jde přitom ještě dál – koupil Palestincům palivo do elektrárny, spolu s Izraelem navrhuje vytvořit pro Gazu zásobovací námořní koridor z Kypru a podle vyjádření z minulého týdne chce dokonce obnovit v Gaze mezinárodní letiště.

Prohlášení okamžitě vyvolalo kritické reakce palestinského establishmentu, který vládne v samosprávných enklávách na Západním břehu Jordánu a jehož Izrael i světové společenství považují za legitimní vedení. „Katar chce vytvořit oddělený palestinský stát v Gaze, a to v rámci izraelsko-amerického plánu na rozbití celopalestinského úsilí o státnost,“prohlásil nejmenovaný poradce palestinského prezidenta Mahmúda Abbáse. „Katarské kroky mají připravit půdu pro takzvanou dohodu století amerického prezidenta (Donalda) Trumpa.“To je slibovaný americký plán na vyřešení izraelsko-palestinského konfliktu, jehož zveřejnění sice Bílý dům stále odkládá, avšak předpokládá se, že jeho praktickým jádrem skutečně bude dlouhodobé řešení katastrofální situace v Gaze.

Jinými slovy – ambicióznímu Kataru možná nemohou přijít na jméno žárliví Saúdové a palestinské špičky, emirát se ale navzdory blokádě, která ho měla srazit na kolena, opět vrací do osvědčeného módu zákulisního hráče, který je schopný pružnou politikou zajistit platy a elektřinu statisícům Palestinců, zvládl uspořá- dat mírové rozhovory mezi USA a afghánským Talibanem, nebo třeba diskrétně vyjednal vysvobození dvou Češek, které v březnu 2013 unesli veřejnosti dodnes neznámí ozbrojenci v Pákistánu.

Autor vede Centrum pro Studium Blízkého východu Metropolitní univerzity Praha