Zima už nebude arktická
Nemusíte být přímo klimatologem, laickým ekologem, zoufajícím si pozemšťanem, ale ani fanouškem klimaskeptiků či Václava Klause, aby vás zaujala nová výroční zpráva Arctic Report Card. Připravili ji – už potřinácté – vědci z Národního úřadu USA pro oceány a atmosféru (NOAA) a výsledný report o čtrnácti kapitolách sepsalo osmdesát expertů.
Zpráva je totiž zajímavá pro úplně všechny. Zachycuje dalekosáhlé (a rychlé) změny, které se dějí v Arktidě, v severní části naší Země. Nejsou to už „jen“mediální zvěsti o tání ledu anebo ohrožení živočichů, nýbrž vážné varování, jak enormně se námi žitý svět mění.
Nemá smyslu se zde přít o důvodech či míře lidského vlivu na klimatické změny, postačí fakta: naměřené průměrné teploty se v posledních pěti letech rekordně zvyšují, a to rychlejším tempem než jinde na planetě. Ubývá zasněžených ploch, vegetace se rozšiřuje. Navzdory tomu se jen za poslední dvě dekády snížily populace sobů (či karibú) takřka o polovinu. Ledová krusta na mořích je nejslabší za posledních třicet let. Méně než jedno procento mořského ledu vydrží déle než čtyři sezony, aniž by roztálo. Kolem pobřeží Aljašky roste sedmkrát více škodlivých řas než před čtyřiceti lety.
To vše ohrožuje stávající ekosystémy i druhy a vede – jako padající domino – k dalším důsledkům (nedávno čeští ornitologové vydali článek v časopise Science o dopadu klimatických změn na zvýšenou míru predace čili vyžírání hnízd ohrožených ptáků bahňáků). Výzkumníci z NOAA navíc upozorňují, že Severní ledový oceán vykazuje nejvyšší koncentraci mikroplastů ze všech oceánů...
Nárůst řas i objem mikroplastů překvapil i samotné autory. „Dokonce i zde, na nejodlehlejší výspě Země, už vidíme dopady z nižších zeměpisných šířek,“řekl magazínu Nature geofyzik Donald Perovich z Dartmouth College. Možná je to předzvěstí, že už naše děti nebudou vůbec tušit, jak vypadala „arktická zima“– a tento pojem vymizí i z běžné mluvy.
Zpráva Národního úřadu USA pro oceány a atmosféru zachycuje dalekosáhlé změny, které se dějí v Arktidě. Nejsou to už „jen“mediální zvěsti o tání ledu, nýbrž vážné varování, jak enormně se námi žitý svět mění.
Az chladu rovnou do pekla. Sobotní LN vyhlašovaly výsledky ankety Kniha roku, jejíž uzávěrka byla ke konci listopadu. Knížky, které vycházejí na sklonku roku, to nemají snadné, nebodují. Jednou z novinek, jimž však musí být věnována pozornost, je ojedinělé svědectví sereďského rodáka Filipa Müllera o jeho hrůzné „práci“v osvětimském Sonderkommandu.
Když se blížilo vyvraždění československých občanů z tzv. rodinného tábora, chtěl se Müller po sborovém zpěvu státní hymny a židovské Hatikvy nechat též zabít v plynové komoře... „My musíme umřít, ale ty máš ještě šanci zachránit si život. Musíš zpátky do tábora a všem vyprávět o naší poslední hodině,“řekla mu jedna dívka. I kvůli všem těm lidským osudům je zapotřebí česky vydanou knihu Sonderbehandlung neboli zvláštní zacházení (německy 1979) hojně číst.