Dění na Vltavě? Zkouška, co vydržíme

Generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral ve středu oznámil šéfredaktorovi Vltavy Petru Fischerovi, že mu neprodlouží smlouvu, a ten tedy bude muset s posledním dnem letošního roku skončit. Je to zpráva mimořádná a výrazně překračuje hranice oboru kultura, i když se to tak na první pohled nemusí jevit.

Jen telegraficky: za dva roky působení Petra Fischera se Vltava proměnila v progresivní kulturní stanici s názorem. Stanici civilní, na níž jde ovšem stále především o umění, které není jen kratochvílným hobby, ale způsobem vyjadřování se ke světu, vznešeně řečeno myšlením. Jenže radní Českého rozhlasu a jejich generální ředitel chtějí Vltavu, která smetanovsky šplouchá a hladí, nikoliv klade otázky. Nezáleží na tom, jaké otázky to jsou, ty totiž představují nebezpečí vždy – a v dnešní době zvlášť.

Petr Fischer končí a s ním pravděpodobně i jeho koncept evropského artového rádia, které se postupně neloučí s éterem, protože mu umírají poslední posluchači, ale naopak se v době digitálních médií snaží najít obsahovou cestu k novým. Až sem je to jen mizerné manažerské rozhodnutí generálního ředitele, mezi jehož koníčky patří zejména cestování, turistika a dobré jídlo a pití, jak se uvádí v jeho životopise na stránkách veřejnoprávního rozhlasu.

Podstatný snad ani není fakt, že si Rada Českého rozhlasu pro vypracování posudku vybrala dvě podivné figury, o kterých víme jen to, že jsou zapsá- ny v seznamech spolupracovníků StB. Důležité je, proč se René Zavoral rozhodl jít proti všem, tedy proti více než tisícovce signatářů dopisu na podporu setrvání Petra Fischera v čele Vltavy, když je ten výčet de facto seznamem lidí, kteří v kultuře v Česku něco znamenají a jsou hosty, tvůrci a posluchači stanice.

Na kulturní frontě klid?

Nevěřím, že ředitel Zavoral neví, že lidé, kteří vyjadřovali stávajícímu šéfredaktorovi podporu, se ozvou, budou protestovat (třeba nejen na Facebooku) a někteří statečnější nebo na práci pro rádio méně odkázaní s Vltavou přeruší spolupráci.

René Zavoral zřejmě nejednal zcela svobodně. Možná si nedobrovolně vytvořil problém, který mu teď zkazí vánoční svátky a s nímž se bude potýkat i po Novém roce. Co se muselo stát, že se ředitel důležité instituce rozhodl pro takovou hloupost a odvolal šéfa kulturního rádia, kterému stoupá poslechovost, přibývají posluchači a má takřka bezbřehou podporu kulturní obce?

V oficiálním stanovisku rádia se říká, že Petr Fischer ztratil důvěru svého ředitele a neplnil si úkoly. Nevíme, jaké úkoly si neplnil, a podle všeho to neví ani končící šéfredaktor Vltavy. Můžeme se tak jen dohadovat, jestli si Fischer pozdě nevyzvedl stravenky nebo nezhasínal světlo v kanceláři. Pravdu zná jen generální ředitel.

A co když skutečným důvodem neprodloužení smlouvy Petru Fischerovi prostě bude jen měření atmosféry ve společnosti? Kolik toho veřejnost vydrží? A když už na Tři krále bude zase všechno v pořádku a nepohodlného šéfa nahradí někdo s přízviskem „mohl to být někdo daleko horší“, není důvod nepopojít dál. Na řadě je logic- ky čistka v České televizi, což bude úkol náročnější, a je tak dobré si udělat generálku – třeba právě na Vltavě.

Vltava je lakmusovým papírkem naší odvahy se vzepřít, nebo se dobrovolně normalizovat. Budou Vánoce, ale kulturní fronta by neměla tolik myslet na pouštění kapříků do Vltavy, měla by se rázně ozvat. Je to příležitost pro divadelníky, filmaře, hudebníky, spisovatele a další a další, aby ukázali, že jim o něco jde.

Kdo jen trošku může, měl by si pro nový rok dát předsevzetí, že pod Zavoralem se na Vltavu nepřispívá. Ozvat by se měl každý, k tomu moc odvahy třeba není. Generální ředitel René Zavoral asi není pánem svých rozhodnutí, pojďme mu pomoci se osvobodit a ukázat mu cestu ven, aby – až bude cestovat a vychutnávat si dobré jídlo a pití – mohl být sám sebou a ne směšnou postavou řízenou ze zákulisí.