Francie potřebuje liberálního reformátora
Komentátor LN Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.
Ve Francii se již několik týdnů odehrávají protesty „žlutých vest“, jež často doprovází násilí. Demonstrace neutichly ani po pondělním projevu prezidenta Emmanuela Macrona, v němž slíbil hospodářská a sociální opatření, která by měla zmírnit dopad vládních hospodářských reforem na obyvatele a zamezit dalším protestům. Zdá se, že pokusy o reformy nemají a jen stěží mohou získat důvěru obyvatel, přičemž ta musí tvořit základ ekonomického úspěchu. Je tedy možné ve Francii prosadit liberální ekonomické reformy – nižší daně, větší podnikavost, flexibilnější trhy, menší stát a vyrovnané finance? Co by měl Macron udělat?
Autor je předseda správní rady Institutu pro politiku a společnost
Edvard Outrata: Nebezpečí války
Zavádět liberální reformy v demokracii je velmi obtížné, protože lidé nebývají ochotní ani schopní ustoupit od svých očekávání. Ta bývají velmi optimistická a většinou vybičovaná do nereálna politiky ve volebních a jiných kláních... Země, v nichž se mluví románským jazykem, jsou trvale velkorysí dlužníci, takže záchrana před dluhy jako strašák nefunguje.
Co se stane, když žádné reformy nebudou, nevíme. Historicky po velké krizi vždy následovala válka, jež je velmi efektivní ve vymazávání přepjatých očekávání. Snad se nám její nebezpečí daří odstraňovat – pak ale budeme muset vymyslet, jak se z dlouhodobě neudržitelné hospodářské situace dostat.
Dominik Stroukal: Škodlivý monopol
Mstátní úředník ve výslužbě onopol bude vždy produkovat horší kvalitu za vyšší cenu a Francie je monopolními strukturami doslova prorostlá. Jedním z těch nejškodlivějších je prestižní École nationale d’administration, přezdívaná Énarque, tedy Enarchie. Škola založená roku 1945 má monopol na vysokoškolské vzdělávání státních úředníků. Mezi enarchisty jsou i liberálové, škola není indoktrinační organizací, ale není jich mnoho. Hlavně se vznikly struktury, s nimiž se těžko bojuje. Škola je třetí na světě v počtu CEO velkých firem, má ve svých řadách slavné politiky a armádu vrcholných úředníků. Bylo by naivní si myslet, že mezi spolužáky nevzniknou neformální vazby, které budou vytvářet vzájemně výhodné prostředí. Očekávat liberální reformy je v tomto prostředí bláhové.
hlavní ekonom skupiny Roklen
Debata je redakčně krácena. Dále do ní přispěli Martin Pánek, Pavel Kohout a Lubomír Lízal. Celé texty si můžete přečíst na ceskapozice.lidovky.cz