Pomalé soudy způsobí, že lid
0bčané musí věřit, že soudce jejich spor rozhodne co nejlépe, říká ústecký soudce Vojtěch Cepl mladší...
LN Proč jste se rozhodl stát se soudcem?
V roce 1986 jsem šel se svojí budoucí ženou po ulici U Studánky v pražských Holešovicích. Do té doby jsem plánoval, že budu působit na Akademii věd, ale přišlo mi to trochu k ničemu. Tehdy moje žena řekla, že půjde k soudu. Chvíli jsme šli ulicí dál. Pak jsem řekl, že i já půjdu k soudu. Nastoupil jsem tak jako justiční čekatel v Praze 4, kde nyní shodou okolností působí moje dcera.
LN Chápete profesi soudce jako celoživotní poslání?
Vždy jsem ji tak chápal. Myslím si, že člověk za sebou v životě prostě musí něco zanechat. Nechtěl jsem dělat kariéru ani něčemu velet. Přesto jsem stále podezírán z opaku. Po roce 1992 jsem však deset let působil také jako advokát. Nikdy jsem toho kroku nelitoval, protože je velmi důležité vidět to z obou stran. Doporučoval bych to každému soudci.
LN Co bylo důvodem toho, že jste se rozhodl si z justice takto odskočit?
Justice tehdy velmi nefungovala. Sváděl se boj o diktafony, baterky či šňůry k nim. Socialismus byl stále ještě v chodu a nefungovalo prostě nic. Vedly mě k tomu ale i finanční důvody. Tehdy jsem jako soudce bral asi dva tisíce hrubého. Pak přišlo zvýšení platu zhruba o sto korun. Později drastický nárůst asi na pět tisíc korun. Když jsem ale odešel do advokacie, vydělal jsem si tolik peněz za den. Pak se však objevila příležitost věnovat se jako soudce autorskému právu. Na to jsem slyšel a v roce 2002 jsem se vrátil.
LN V jaké kondici je česká justice dnes?
Vzhledem k jejímu věku, opotřebení a geografické poloze v docela dobré. Myslím tím časovou vzdálenost od sametové revoluce a geografickou polohu, tedy že jsme na východ od Německa a na západ od Ukrajiny a Ruska. Česká justice je v kondici, kterou od ní lze rozumně očekávat. Jakým směrem ale půjde její další vývoj, si netroufám odhadnout.
LN Myslíte, že i geografická poloha Polska předurčila nynější krizi tamní justice? Co nás od podobné situace chrání?
Situace v Polsku je úměrná tomu, že je na východ od nás. Nás nechrání vůbec nic, jen to, že se musíme snažit dělat justici co nejlépe. Pokud se o toto snažit nebudeme, zákonitě se stav justice zhorší i u nás. To je úkol pro soudce, ale i pro veřejnost. Základem práce soudce je dělat věci poctivě, aby tomu lidi věřili. V tom je celá věda.
LN Liší se v něčem práce soudce v Praze od práce soudce v Ústí nad Labem?
Charakter případů, které k místnímu soudu napadají, je jiný. Když jsem v Praze soudil autorské právo, řešil jsem víc komplikovanějších případů. Takových tady není mnoho, ale vyskytují se také. Je to však dáno i tím, že v Praze sídlí více institucí. Rozdíl tedy není nijak absolutní. LN Je v něčem ústecký region specifický?
Má některá sociální specifika, jež jsou daná zejména tím, že zde hodně působil průmysl. Ale myslím si, že velká část toho je hlavně v hlavách lidí, a to i těch, kteří tady nežijí.
LN A co se týče justice?
Když se ústecká justice rozbíhala, měl zdejší soud několik let velké problémy. Byl tady obrovský nával věcí, které soudci nestíhali řešit. Nedodělky byly opravdu velké. Nyní už se tu vše dobře zabíhá a řekl bych, že má soud dobře nakročeno. Hovořím o vedení soudu, protože to je vždy naprosto stěžejní. Vedení má totiž obrovský vliv na organizaci práce soudců a v závislosti na tom i na fungování celé instituce.
LN Řekl byste, že i dlouhé čekání na rozsudek snížilo dobrou pověst justice u veřejnosti?
Pokud justice nefunguje a je pomalá, pochopitelně její důvěryhodnost u veřejnosti klesá. Veřejnost má pak někdy tendenci brát spravedlnost do svých rukou, což není ideální.
LN Myslíte, že je důležité, aby veřejnost soudním rozhodnutím rozuměla?
Veřejnost nikdy právu nebude úplně rozumět. Je to velmi odborná disciplína. Stejně jako u lékařů, kterým člověk musí věřit, že vše dělají, jak nejlépe umí a jak umožňují současné poznatky vědy. Stejné je to u právníků. Lidé doufají, že jim advokát poradí a povede spor co nejlépe. Následně musí věřit tomu, že soudce rozhodne jejich spor co nejlépe. Musí tak věřit v právo a systém v celé justici. Pokud lidé takovou víru ztrácejí nebo ji mají narušenou, má to špatné důsledky na celou společnost.
LN Získávají soudci u veřejnosti důvěru také tím, že veřejně komentují svoje kauzy?
Transparentnost justice je velice důležitá. Velký smysl má i veřejnost v jednací síni, protože pak dokáže justici srozumitelně vnímat. Když veřejnost vidí, jak soud reaguje, dokáže předpokládat, jaké chování je dovoleno – a co už je nežádoucí. To je vzájemný vztah justice a práva. Jakékoliv utajování soudních rozhodnutí nebo průběhu soudního jednání jde proti tomuto trendu. To by byl systém rakouský, úřednický a takový, kde se soudce schovává za systém, aby na něj nebylo vidět. Pak je justice anonymní, neprůhledná, odlidštěná – a lidé jí v důsledku moc nevěří.
Justice se v ústeckém regionu rozbíhala pomaleji než v celé republice. Byl tady obrovský nával věcí a soudci nestíhali rozhodovat.
LN Je proto systematika porotních soudů lepší?
Určitě má oproti našemu systému tu výhodu, že jí lidé víc důvěřují, protože do ní vidí. Justici si v těchto západních systémech dělají lidé sami. Nejde ani tak o to, že by rozhodovali pronikavě lépe, ale o případech hovoří a znají je – a to má na důvěru v justici velký vliv. Nemyslím si, že by u nás bylo potřeba zavádět porotní soudy, ale určitě bychom měli maximálně udržovat transparentnost, veřejnost a informovanost. To je ale úkol i novinářů, kteří by o justici měli psát a nebát se třeba uvést jméno soudce, který konkrétní případ soudí. Když se píše o nějakém rozsudku, je dobré vědět, kdo a proč tak rozhodl. To se ale nedělá.