Vezme spravedlnost do svých rukou
... i po deseti letech, kdy rozhodoval o kauze tzv. justiční mafie, si myslí, že soudci musí být schopni si své rozhodnutí veřejně obhájit
LN Moc soudců se s novináři bavit nechce. Málokterému nevadí, pokud je zmíněn jménem. Většina se schovává za systém.
Soudce musí být schopen si rozsudek veřejně obhájit. Naopak si myslím, že veřejnost může soudce v některých případech ochránit. Třeba pokud je dodatečně jednou ze stran nařčen, že nerozhoduje poctivě, je výhodou, když veřejnost viděla, jak k rozhodnutí došlo. To ale nejde, pokud se rozhoduje za zavřenými dveřmi. Když si soudce zvykne jednat, jako by v soudní síni měl veřejnost vždy, vede to k všeobecné kultivovanosti toho, co u soudu probíhá.
LN Jak v tomto kontextu vnímáte komentování živých kauz politiky?
Vnímám to spíš špatně, protože člověk má komentovat případy, jež dobře zná. Do cizích kauz by se nikdo neměl pouštět. Je to jednak nekolegiální, jednak to zákon výslovně zakazuje. Nezúčastněná strana nezná detaily případu tak jako soudce. Nelze tak očekávat, že řekne něco chytřejšího než příslušný soudce.
LN Do povědomí veřejnosti jste se dostal před deseti lety, když jste rozhodoval v kauze takzvané justiční mafie. Existuje dnes nějaká skupina, již by šlo takto označit?
K tomuto případu jsem už dříve řekl úplně všechno. Nevím, co přesně má být termínem justiční mafie míněno. Tehdy to byla kontextuální nadávka, jež byla použita na určitou konkrétní skupinu lidí v určité situaci. Nakonec byla žaloba vzata zpět, takže jsme se pointu vlastně ani nikdy oficiálně nedozvěděli.
LN Ve vašich rozhodnutích však zaznělo, že označení má určitý reálný základ v nestandardních postupech několika osob a jejich vzájemných schůzkách. Máte pořád stejný názor?
Nevidím důvod měnit názor. Jak jsem řekl, můj názor ani v tuto chvíli nikoho nezajímá, protože žaloba byla vzata zpět. To znamená, že tázající se na tuto otázku přestal ptát a předmět sporu odpadl. Pokud se v civilním řízení někdo na něco neptá, mají soudy omezenou pravomoc, protože nemají co soudit. Zbavit se soudu lze nejjednodušším způsobem tak, že se ho na nic nezeptáte. To je velmi důležité.
LN Jak se v návaznosti na tuto kauzu díváte na úvahy o zřízení Nejvyšší rady soudnictví?
Poměrně opatrně, protože zkušenosti ze Slovenska jsou nešťastné, tamní justice se z toho vzpamatovávala dost dlouho. Ukázalo se, že to nemusí být tak geniální řešení, jak to zdálky vypadá. Zásadní otázka by byla, jak transparentně by se nejvyšší představitelé vybírali. Často jsem sice ministerský systém kritizoval, ale po letech zkušeností musím říci, že jiné systémy o tolik lepší nejsou. Správa justice je velmi složitá, zejména musí být dokonale nezávislá na čemkoliv – a to je skoro nemožný úkol.
LN Je soudní moc dnes hodně závislá na moci výkonné?
To bych netvrdil, není to tak jednoduché. Ministr spravedlnosti má poměrně omezené možnosti, jak do justice zasahovat.
LN Například má v rukou výběr předsedů soudů, což jste sám zmínil jako naprosto klíčové.
Předsednické posty se už vybírají prostřednictvím komisí. Myslím si, že i tady je zárodek systému, který je trochu složitější než dříve, kdy mohl jmenovat předsedu soudu a s nikým se o tom nebavit. Jak tento systém funguje, by měli novináři bedlivě zkoumat. Když vybírají soudce Nejvyššího soudu v USA, je kolem toho pravidelně zemětřesení. U nás si toho často nikdo ani nevšimne.
LN Co říkáte na systém, kdy se předsedou soudu stane místopředseda a místopředsedou předseda?
To je zcela jistě špatně. K tomu už se ale vyjádřil i Ústavní soud, který řekl, že střídání tímto způsobem není možné, takže si to myslí mnohem zodpovědnější lidé než já. To je také velice důležitá otázka, které by si měli novináři i veřejnost všímat, protože dodatečné rozčílení pak není namístě.
LN Ministr spravedlnosti Jan Kněžínek proti zřízení Nejvyšší rady soudnictví argumentoval tím, že by mohlo dojít k zakonzervování justice. Myslíte si, že jsou tyto obavy namístě?
To je přesně to, co se stalo na Slovensku. Nemám jednoznačný názor, jak by se měla justice spravovat, žádné geniální řešení neznám. Nemohu prostě s naprostou jistotou říci, že bychom si tím polepšili.
LN Myslíte, že byste se jako soudce cítil nezávislý, kdyby byl tento orgán zřízen?
Netuším, co by se stalo. Může vzniknout uzavřená skupina lidí, kteří rozhodují vlastně o všem a jsou, na rozdíl od ministra spravedlnosti, nesesaditelní. Rotace totiž není vůbec špatná věc, což ukázala reforma předsedů krajských soudů spočívající v tom, že se jednou za čas vymění. Pro celý systém justice je to naprosto zásadní.
LN Cítíte v nynějším systému jistotu, jak se bude vaše kariéra vyvíjet? Původně jste soudil v Praze ochranu osobnosti, pak insolvence, poté jste odešel do Ústí nad Labem. Tam jste nejprve soudil civilní věci, nyní obchodní.
Udržuji se tím stále v pozornosti, protože pokaždé dělám něco nového. LN Není to spíš tak, že současné nastavení justiční mašinerie má možnosti, jak soudce donutit odejít z nějakého soudu či ho přemístit na jinou agendu?
To asi má. Taky má možnost soudce kárně stíhat. Těch možností je víc. Řekl bych, že je systém maximálně transparentní – tak, jak to v současné chvíli jde. Nelze totiž na druhou stranu vytvořit systém, ve kterém by byl soudce úplně nedotknutelný. Soudce se může třeba zbláznit. A co s tím pak? Systém to nějak řešit prostě musí.
LN Vaše přeložení na insolvenční agendu ale nebylo ojedinělé, a to ani u pražských soudců. Není to legální způsob, jak soudce odříznout od agendy, kde není pohodlný?
To je otázka, která se v mém případě týká Krajského soudu v Praze, už se k tomu nechci vyjadřovat. Navíc i tam už je nové vedení, takže nechci pronášet moudra, co tam je či není možné.
LN Co si myslíte o zavedení advokátského procesu – povinného zastoupení advokátem, o němž se hovoří v souvislosti s novelou občanského soudního řádu?
Myslím, že je to nesmysl. Lidé mají mít právo hájit se bez advokáta
– pokud jde o nějaký jednoduchý spor. Právo na advokáta je jedno z nejurputněji hájených práv u Evropského soudu pro lidská práva. Zároveň ale vidím, že by mělo být hájeno i právo nemít advokáta, pokud k tomu člověk nevidí důvod.
Myslím, že je správné současné nastavení, kdy je zastoupení účastníka advokátem nutné jen u Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. Tam jde totiž o vážně míněné spory – člověk se na tyto instituce neobrací s kdejakým nesmyslem. Advokátský proces mi přijde jako nápad nějakého lobbistického hnutí, které potřebuje obchody. Racionální smysl v tom nevidím.
Úvahy o zavedení advokátského procesu mi přijdou jako nápad nějakého lobbistického hnutí, které potřebuje obchody Vážení čtenáři, příští příloha Právo a justice vychází 7. ledna. Přejeme vám krásné Vánoce a všechno nejlepší do roku 2019.