Na cestě k digitální ústavě T

U státního IT je nutné vyřešit neefektivity. Občan by měl mít právo na digitální služby

radiční konference ISSS (Internet ve státní správě a samosprávě) v Hradci Králové, kde debatují zástupci státní správy a samosprávy o digitalizaci, by se vždy dala shrnout zhruba takto: digitalizovat stát potřebujeme, „makáme“na tom, už brzy to bude, základy jsou na to dobré, jdeme dobrým směrem. Pak ale přijde například nový žebříček OSN shrnující stav takzvaného e-governmentu, kde si Česko naopak o čtyři příčky pohoršilo a ze 43 měřených zemí v Evropě se nachází na 32. místě. Digitalizace státu má mnoho problémů, kterým vládnou resortismus, zakázky uzamčené na jednoho dodavatele nebo nekompetentnost. Důsledkem toho se neustále plýtvá s miliardami korun. Přesto se objevují první vlaštovky, které sice jaro nedělají, ale určitou naději přinášejí.

Na první pohled děsivý plán

U státního IT je nutné vyřešit otázku neefektivity. Vládní analýzy ukazují to, že stát provozuje 7500 informačních systémů, které se z velké části duplikují, resorty si je nakupují nezávisle na sobě a neexistují pro ně jednotná pravidla pro sledování investičních a provozních nákladů. Současné údaje o těchto nákladech jsou nevěrohodné a nelze podle nich státní IT plánovat a řídit. Stát také historicky zakázky na IT vypisoval špatně (ať už cíleně, nebo z důvodu nekompetentnosti) a musí se vypořádávat s tím, že jsou systémy v rukou jediného dodavatele. Příkladem z poslední doby je situace, kdy ministerstvo obrany zadá zakázku v hodnotě více než 211 milionů korun na provoz spisové služby do rukou firmy Gordic, která jako dodavatel drží karty. I kvůli těmto věcem se náklady na státní IT ročně dostávají až na 15,8 miliardy korun.

Podobně jsou na tom státní datová centra a serverovny. Analýza 47 těchto objektů ukázala, že plně vyhovující není ani jeden z nich, 15 procent je dostatečných a 85 procent nevyhovujících. Zcela chybí koncepce rozvoje a provozu a nelze dobře plánovat další investice.

Vláda přichází s plánem, který na první pohled může vypadat děsivě. Operuje s myšlenkou, že založí další státní IT podnik (v současné době provozuje dva, a sice NAKIT pod ministerstvem vnitra a Stání pokladnu Centrum sdílených služeb pod ministerstvem financí). Plán jde ruku v ruce s tím, kdy se řeší spuštění takzvaného e-government cloudu. Nový IT podnik by tento cloud provozoval, sjednotil infrastrukturu a informační systémy a resortům pak IT poskytoval ve formě služby.

Toto je model, který už funguje v jiných zemích, v komerčním sektoru je běžný a osvědčuje se. Vládní analýza operuje s širokým pojmem, kdy by se přechodem na státní cloud mohlo na IT ušetřit deset až 50 procent. Pokud by to v praxi byla pravda, což je pravděpodobné, ale raději se držme nižší hranice, jde o miliardy korun. Přípravy jsou nicméně stále v první fázi a bude nutné vyřešit řadu rizik. Třeba to, aby stát svůj cloud opět nevybudoval jenom na jednom dodavateli a pak na něm nebyl závislý. Velké IT společnosti kolem celého projektu dost aktivně krouží.

A pak je zde pohled běžného občana. Prodávat mu v současné době e-government a IT jako volební téma, je v podstatě zbytečné. Běžní uživatelé internetu doposud neměli skoro žádnou možnost, jak pohodlně přijít se státem do styku, a často je ani nenapadne, že jeho služby mohly využívat podobně jako třeba svůj e-mail.

Portál občana často pouze odkazuje na externí weby a jde o takový pěkný rozcestník. Na projektu se ale nadále pracuje a jeho možnosti se rozšiřují.

Všechny služby z jednoho místa Změnit se to snaží Portál občana. Jeho ambicí je z jednoho místa zajistit přístup ke „všem“elektronickým službám státu. Ministerstvo vnitra se před pár dny pochlubilo, že takto nabízí už přes 60 služeb. Bohužel ale v řadě případů nelze o skutečné centralizaci služeb do jednoho rozhraní mluvit. Portál občana často pouze odkazuje na externí weby a jde o takový pěkný rozcestník. Na projektu se ale nadále pracuje a jeho možnosti se rozšiřují.

Tento portál totiž do budoucna může získat na významu. Zástupci všech politických stran, které dnes sedí ve sněmovně, společně s oborovými organizacemi připravili návrh zákona o právu občanů na digitální služby. Někdy je tento dokument označován také jako digitální ústava. Zákon slibuje, že „každý, kdo bude chtít komunikovat se státem elektronicky, bude mít právo své věci vyřídit přes internet“. Nejde přitom pouze o věci jako například výpis z katastru nemovitostí. Návrh zákona se snaží řešit i skutečně otravné záležitosti, kdy stát v různých databázích má údaje o občanech a není schopný si tyto údaje mezi sebou sdílet. Výsledkem je to, že se kvůli jedné činnosti musí vyplňovat několik různých dokumentů se stále stejnými informacemi.

Do roku 2019 si tedy popřejme, aby to u nás v řadě ohledů při kontaktu se státní správou nevypadalo jako ve scénách od Franze Kafky nebo z Dvanácti úkolů pro Asterixe.