Průvan v Bílém domě má další oběti
Čerstvý konec ministra pro vnitřní záležitosti Ryana Zinkeho je dalším dílkem ve sledu nebývale rychlých personálních obměn v administrativě amerického prezidenta Donalda Trumpa.
WASHINGTON/PRAHA Impulzivní, nepředvídatelný, bez koncepce. Tyto a podobné přívlastky provázejí současného prvního muže USA od prvního dne nástupu do funkce. Šéf Bílého domu často kontruje výroky o špatných a neobjektivních novinářích. Podíváme-li se ale podrobněji na to, jakou rychlostí se mění lidé na klíčových postech v okolí Donalda Trumpa, o předvídatelnosti či stabilitě se skutečně mluvit nedá. Zvlášť to vyniká při srovnání s Trumpovými předchůdci.
Posledním „přírůstkem“do skupiny odejitých Trumpových kolegů se stal minulý týden ministr pro vnitřní záležitosti Ryan Zinke. V jeho případě sice pro odchod zřejmě existují racionální důvody – Zinke čelil opakovaným podezřením ze zneužívání funkce –, méně racionální už však byl způsob vyhazovu, který Trump oznámil na Twitteru.
Zinkeho „twitterový odchod“ovšem nebyl první, vyprávět by mohl třeba exministr zahraničí Rex Tillerson. Tento někdejší šéf obří korporace ExxonMobil sloužil na klíčovém místě v Trumpově administrativě něco málo přes rok – a o tom, že ministrem již nebude, si přečetl letošního 13. března rovněž na sociální síti.
Tillerson Trumpa během svého mandátu několikrát ostře kritizoval a po svém odchodu shrnul svůj dojem z Bílého domu takto: „Byla to velká změna po zkušenosti s disciplinovaným, na výkon orientovaným prostředím v ExxonMobilu... Najednou jsem měl co do činění s člověkem, který je nestálý, nerad čte – natož nějaké reporty – a často se rozhoduje pouze na základě úvahy typu ‚já tomu prostě věřím‘.“
Mezi další osoby, jejichž odchod z Bílého domu poskytl vděčné téma nejen americkým médiím, se řadí mocný personální šéf Bílého domu John Kelly (funkci opouští s koncem roku), bývalý ministr spravedlnosti Jeff Sessions (vyhozen v listopadu krátce po volbách; s Trumpem měl spory ohledně údajného zasahování Rusů do prezidentské kampaně), bývalý šéf FBI James Comey (o svém odvolání v květnu 2017 se prý dozvěděl z televizního vysílání) či někdejší Trumpův bezpečnostní poradce Michael Flynn (rezignoval v únoru 2017 poté, co se prokázaly jeho styky s vysokými ruskými diplomaty).
Některé odchody z Trumpova týmu nepostrádaly groteskní momenty: dosazený šéf komunikace Bílého domu a bohatý finančník Anthony Scaramucci vydržel fungovat na svém postu pouze šest dní, během nichž ovšem stačil veřejně urazit několik dalších členů Trumpovy administrativy. Prezidentovi poradci přitom Trumpa od angažování Scaramucciho vehementně odrazovali.
Odešlo 83 procent lidí Rychlost, s níž se střídají lidé na klíčových pozicích v prezidentově okolí, zarazí hlavně při srovnání Trumpa s bývalými prezidenty. Vezmeme-li v úvahu nejdůležitější posty, takzvanou první úroveň prezidentské administrativy, během necelých dvou let se pod Trumpem vyměnilo již 83 procent lidí. Převládaly vyhazovy nebo „rezignace pod tlakem“.
Barack Obama, Trumpův demokratický předchůdce v Bílém domě, byl o poznání zdrženlivější: za jeho mandátu došlo během prvních dvou let k výměně pouze ve 40 procentech případů. Pozoruhodnou stabilitu vykazoval tým nedávno zesnulého republikánského prezidenta George Bushe staršího (ve funkci v letech 1989–1993): první dva roky jeho úřadu přinesly na nejvyšších pozicích v jeho okolí výměnu jen v 17 procentech případů. V prvním roce Bushova mandátu neodešel dokonce vůbec nikdo.
Jedno se tedy zdá být jisté: kdo má odvahu pracovat pod Trumpem, nemá jisté vůbec nic.