Přitažlivý návod k Tarantinovi
Bohatě vypravená kniha filmového publicisty Toma Shonea podrobně ukazuje, kam to vede, když vezmete šestileté dítě na dvojprojekci krvavého westernu Divoká banda a hororového příběhu Vysvobození.
Výsledkem výše uvedeného pravděpodobně bude, že vám bude syn ke Dni matek každoročně psát napínavé příběhy, ve kterých vás pokaždé zabije. A jako teenager se nechá zaměstnat v pornokině (nebo nějakém srovnatelném kulturním stánku). Zároveň je možné, že se z něj po letech stane geniální filmový režisér – tak jako se to přihodilo v případě Quentina Tarantina.
Graficky atraktivní publikace Tarantino – Retrospektiva nabízí čtenářsky vstřícné a zároveň erudované ohlédnutí za filmařovou tvorbou od jejích nejzazších počátků. V dobře vyváženém poměru kombinuje informace a zajímavosti o natáčení jednotlivých snímků, citace samotného Tarantina a jeho spolupracovníků z řady zdrojů (ne vždy přímo zmíněných), kritické ohlasy a zasvěcený výklad. Text nejenže doplňují četné fotografie a výňatky ze scénářů, ale i samo vyprávění o vzniku jednotlivých titulů je někdy pojato jako dramatický dialog – třeba v pasáži, která líčí, jak Tarantino získával Pam Grierovou pro roli ve filmu Jackie Brownová.
Kniha se spravedlivě věnuje všem projektům, které byly pro Tarantina důležité – ať slavily úspěch, nebo propadly a svým tvůrcům přinesly zklamání – jako Auto zabiják. Mnohé z podrobností o natáčení zejména těch nejslavnějších snímků budou kovaní fanoušci nepochybně znát, vždy je ale zábavné připomenout si třeba instrukci, kterou dostal Steve Buscemi v roli pana Růžového při natáčení Gaunerů z roku 1992: „Celé to proběhne následovně. Vystřílíš zásobník na policajty, a jestli budeš mít zelenou, naskočíš do auta a odjedeš.“Filmaři si nemohli dovolit úplně uzavřít ulici a na rozdíl od skutečných gaunerů museli dodržovat předpisy.
Odlišné vesmíry
Velký důraz klade Tom Shone na vyvrácení představy prvních recenzentů Tarantinových filmů, že režisér miluje násilí. Vysvětluje filmařovu rafinovanou dekonstrukci maskulinity a také přesvědčivě představuje zdroje, z nichž Tarantino vychází a k nimž odkazuje (přičemž několikrát je v knize připomenuto Tarantinovo přesvědčení, že schopný filmař nevzdává žádné pocty, nýbrž sebevědomě imituje či přímo krade). Dokazuje, že Tarantinova tvorba vyrůstá nejen z enormního počtu zhlédnutých béčkových filmů, ale také z klasiků absurdního dramatu či ze snímků Jeana-Luka Godarda.
„Pocházím ze smíšené rodiny. Moje matka je umělecký film, zatímco můj otec béčkový. Ti dva se odcizili a já se celou svou kariéru snažím přivést je zpátky k sobě,“zní jeden z graficky zvýrazněných Tarantinových citátů v knize. Ten možná úplně nejdůležitější citát se nachází v textu o projektu Kill Bill a nabízí lakonický klíč k velké části režisérovy tvorby: „Tohle je filmový vesmír, ve kterém přijímám a téměř až fetišizuji kinematografické konvence, na rozdíl od toho druhého vesmíru, kde se odehrávají Pulp Fiction a Gauneři, ve kterém dochází ke střetu reality a filmových konvencí.“
Shoneova publikace, jejíž originál vyšel loni, končí s fakty filmem Osm hrozných z roku 2015, naznačuje ale i potenciální projekty, jimž by se Tarantino podle dřívějších náznaků mohl věnovat. Tady se (trochu zbytečně) kniha dostala do křížku s časem, který mezitím přinesl řadu přesnějších informací, třeba o filmu Once Upon a Time in Hollywood, jenž je nyní už ve fázi postprodukce, ale kniha jej nezmiňuje. To ale neznamená, že se musí mýlit v dlouhodobější předpovědi budoucnosti vyjádřené samotným Tarantinem: „Postupně jsem si uvědomil, že jsem vlastně frustrovaný majitel kina. Odstěhuju se z Los Angeles – někam, kde je dobrý vzduch a mohl bych se tam dožít sta let, třeba do Montany – a koupím si nějaké malé kino. Budu tam mít všechny své filmové kopie, budu je lidem promítat a to bude veškerá moje práce. Ve městě budu platit za toho bláznivého staříka, který má to malé kino. Takový důchod by se mi opravdu líbil!“
Tom Shone: Tarantino – Retrospektiva
Překlad: Petr Štika Praha, Dobrovský 2018, 255 str.