Národní jako Karlštejn

Česká odnož světové sítě poradenských společností KPMG vydala studii V rytmu zákazníka. V této studii, která zjednodušeně řečeno zkoumá, s čím je domácí zákazník spokojený, se překvapivě ukázalo, že z veřejného sektoru jsou nejúspěšnější kulturní instituce, konkrétně Národní divadlo a Státní hrady a zámky. Obě instituce vynikají především, pokud jde o splněná očekávání.

Národní divadlo si prý zakládá na dobře vyškoleném, sympatickém a empatickém hledištním personálu. Tak to je úžasné, jelikož kam moje paměť sahá, bývaly uvaděčky v Národním hotové bachařky. Zvlášť si to užívaly s mladými diváky, které radostně seřvávaly. Jistěže to jsou občas pěkní prezenti, ba dokážou i zničit představení, čehož jsem byla párkrát svědkem. V dobách mé školní docházky bylo takovou nekázní při představeních pověstné Divadlo Jiřího Wolkera, žádný kluk si nenechal ujít ostřelování umělců kuličkami z verzatilek a holky zase příšerně brebentily. A bylo i hůř, kdysi v ND moravskoslezském taková banda zlikvidovala představení Iva Krobota: hlediště připomínalo pavilon paviánů a pedagogický dozor se tvářil, že se ho to netýká. V tomto případě je odkázání do mezí jen správné, ale mezi uvaděčkami ND (a také kustodkami v Národní galerii) byla vždy sorta, která povýšeně dávala najevo, že slouží vysokému umění v národním svatostánku, zatímco návštěvníci jsou trpěná verbež. Přitom kdyby na hlídačky někdo bafnul či vyrazil s kudlou proti obrazu, sotva by se na něco zmohly.

Ale když už se Národní dostalo do party s hrady a zámky a panuje spokojenost, možná by stálo za úvahu, zda by nebylo nejlepší i tam návštěvníky jen provádět. Takový host projde zlatou kapličkou, uvidí základní kameny, vyleze k trigám a udělá fotku Hradčan. Nač pak ještě hrát, vždy se najde část, které to nevoní. Kdyby bylo Národní jako Karlštejn, rázem je po animozitách.