Pstruh v mobilu
Bezpečnost není otázka technologická, ale politická
Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost varoval před softwarem i hardwarem firem Huawei a ZTE. Vláda celou věc vzala v pondělí na vědomí a nyní by se mělo něco změnit. Že nejde o nějaký blesk z čistého nebe, je jasné například z toho, že lidovci již před měsícem vyzývali vládu ke změně zákona o veřejných zakázkách na základě reakcí na Huawei ze strany australské i americké vlády. A o zakázky státu jde především.
Dokázat, že výrobky firem napojených na čínskou vládu jsou zneužitelné, či dokonce zneužívané ke špionáži, je problém natolik subtilní, že na něj politici nestačí a musejí se spoléhat na experty. Nehledě na to, některá podezření jsou prostě nedoložitelná. Nelze například dokazovat domněnku, že „nezávislé“čínské firmy mateřské vládě odmítnou spolupráci jen proto, aby chránily data cizích vlád či jednotlivců daleko na Západě. Známe osud prezidentova poradce pana Jie a nepochybně jej zná i vedení těchto firem, které má s praktikami čínské vlády bezprostřednější zkušenost. A jak víme od Henryho Davida Thoreaua: „Někdy je domněnka velmi důležitá. Například když najdete v mléce pstruha.“
Pokud jde o bezpečnost státní infrastruktury, pak by měl jeden pstruh v mléce stačit k opatrnosti. To znamená nejen – jak žádají prozíravě lidovci – změnit promptně zákon o veřejných zakázkách, vyčistit ministerstva od „prašivého“tovaru, ale též pořádně prověřit všechny soukromé firmy, které se podílejí na budování technologických či jiných státních systémů, zda nejsou někde s těmito firmami zaháčkovány.
Není to záležitost technologická, ale čistě politická, zkrátka si musíme položit otázku, zda chceme pominout riziko, že umožňujeme cizí mocnosti, aby nás za určitých okolností mohla „vypnout“, nebo třeba „jen“vydírat, chcete-li – vyjednávat. Přehnané? Možná. Jenže prozíravý stát nesmí ani takovou možnost dopustit. Spoléhat se při nákupu strategických technologických celků pouze na volnou soutěž znamená koledovat si o to, že nás někdo velice ošklivě napálí.