Škrty v rozvojové pomoci a mýty

Poslanci a poslankyně dnes ve třetím čtení státního rozpočtu rozhodnou, zda podpoří pozměňovací návrh SPD Tomia Okamury škrtnout téměř čtvrt miliardy z rozpočtu na zahraniční rozvojovou spolupráci. Místopředseda zahraničního výboru sněmovny Jiří Kobza navíc navrhl zcela zrušit transformační program ministerstva zahraničních věcí, který se zaměřuje na podporu občanské společnosti a demokracie zejména ve východní Evropě a na Balkáně. Česko by prý nemělo zasahovat „do vnitropolitické situace cílových zemí“.

Černý tunel pro neziskovky

Pro škrty rozvojové pomoci Kobzovi stačí jako důkaz zbytečnosti náhodný výběr názvů projektů, jako je třeba Vytvoření a implementace vinohradnického a vinařského registru v Moldavsku. Co naplat, že projekt, který v nejchudší zemi Evropy osobně zahájil prezident Zeman, usnadní Moldavsku vyvážet víno do Evropské unie. Místní zemědělci budou moci kompenzovat ztráty po uvalení sankcí na ruském trhu, těm českým pro změnu pomůže omezení černých dovozů. O fakta však nacionalistům nejde.

Podle posledního Eurobarometru patříme mezi země s vůbec nejmenší důvěrou v rozvojovou pomoc. Jsme jedinou zemí osmadvacítky, kde si většina lidí nemyslí, že by snižování světové chudoby mělo pro nás nějaký přínos. Své mezinárodní závazky ani zdaleka nenaplňujeme, pro další navyšování pomoci je ale jen 12 procent Čechů a Češek. Parlamentní debatu o rozpočtu navíc poznamenalo tažení vládního populistického hnutí i části opozice proti nevládním neziskovým organizacím. Je znepokojivé, když bývalý podpředseda podvýboru pro rozvojovou spolupráci za ANO mluví o „černém tunelu pro řadu vybraných neziskovek“.

Podle Fóra dárců se tato kampaň proti „nevládkám“na štědrosti lidí přispívat na charitu moc neprojevila. Na rozvojovou pomoc jich ale dobrovolně přispěla necelá pětina. Průzkum agentury STEM/MARK totiž ukázal, že podle drtivé většiny Čechů a Češek se kvůli všudypřítomné korupci k potřebným dostane jen část peněz.

Jenže česká rozvojová spolupráce je paradoxně pod větším drobnohledem než většina peněz utrácených doma. Není to jen tím, že Česká rozvojová agentura, která většinu českých rozvojových projektů financuje, prošla pozitivně kontrolou NKÚ i akreditací Evropské komise pro realizaci projektů z unijního rozpočtu. Část rozvojových projektů také podléhá nezávislým evaluacím na místě, takže víme, že česká rozvojová spolupráce funguje dobře.

Cizinec není našinec

Je zajímavé, že postoj SPD k rozvojové pomoci potvrzuje hlavní zprávu ministerstva vnitra o extremismu. Samotný program SPD není vůči pomoci kritický, ve skutečnosti ale její představitelé často vystupují jako extremisté. Jejich hlavní argument, že bychom neměli poskytovat pomoc do zahraničí, když máme mnoho potřebných doma, měla v minulosti ve svém volebním programu Dělnická strana stejně jako řada pravicově extremistických stran v Evropě. Je příznačné, že SPD podala další pozměňovací návrhy na snížení podpory integrace Romek a Romů a na krácení zahraničních misí.

Jenže polovina Čechů a Češek názor, že je důležitější pomáhat doma než v zahraničí, sdílí. Rozpočet na české projekty v Evropě, Africe a Asii přitom tvoří zcela zanedbatelných 0,05 procenta státního rozpočtu. Pirátský protinávrh navýšení rozpočtu o symbolických deset milionů dobře ukazuje, jaké jsou v české politické debatě hranice možného.

Bez důvěry veřejnosti to nepůjde

Veřejné mínění i pokusy nacionalistů by měly být pro vládu varováním. Aby mohly odmítnout uprchlické kvóty, země Visegrádu si vymyslely mantru o tom, že migraci zabrání „pomocí na místě“. Česko je přitom k tomuto tvrzení druhou nejskeptičtější zemí EU. Rozvojová pomoc není v dnešním světě nejdůležitějším nástrojem, který snižuje globální chudobu, nerovnosti a s nimi spojená bezpečnostní rizika. Posílení důvěry veřejnosti v rozvojovou pomoc je ale klíčem ke změně domácích politik, které mají negativní dopady na rozvojové země, ať jde o klima, nebo migraci.

Podle průzkumů za mýty o rozvojové pomoci nestojí fake news, ale mínění známých, příspěvky na sociálních sítích, zpravodajské servery a televize. Za negativní veřejné mínění, na kterém nacionalisti parazitují, si ale tato i předchozí vlády mohou samy. Na komunikační kampaně o české rozvojové pomoci vydávaly jen zanedbatelné prostředky. A o tom, že čtyři miliardy na rozvojovou a humanitární pomoc plynou z našeho státního rozpočtu přes povinné příspěvky a fondy EU raději mlčely, jako by rozvojová pomoc poskytovaná „Bruselem“hlavně Africe nebyla i naším vlastním příspěvkem.

Národovcům je třeba poděkovat, že svým útokem otevřeli téma rozvojové spolupráce ve sněmovně a že se prozatím setkali se spíše negativní reakcí ostatních poslanců. Vzhledem k silně skeptickým, většinou nepodloženým názorům české veřejnosti ale nastal čas, aby vláda začala veřejnosti aktivně vysvětlovat, co za peníze daňových poplatníků spolu s Evropskou komisí dělá. Není toho málo.