Vánoční svátky před sto lety a dnes
Vyslovte při čtení tohoto textu slovo Vánoce. Zavřete oči a sledujte pozorně – jaké myšlenky a slova vám naskočí? Je nějaký rozdíl mezi tím, jak vnímáme Vánoce dnes a jak tomu bylo před sto lety? Myslím, že ano. Troufám si odhadnout, že Vánoce v roce 1918 i přes nedostatek jídla vzbuzovaly v lidech pocity euforie, pohody, štěstí.
A dnes – v období blahobytu a hojnosti – už často nevíme, co by: mnoha ženám naskočí negativní slova typu „Ježíšmarjá, to zase přiberu, to bude katastrofa“.
Místo abychom si pochutnali v rozumné míře na tradičním, osvědčeném a členy rodiny oblíbeném cukroví, inovujeme recepty v duchu syrové stravy, řešíme lepek, bio a dalších zbytečnosti. Většinou však neřešíme množství. Podléháme prostředí, které nás nabádá ke konzumaci ohromného množství jídla, abychom pak zase nechali od ledna prostor obchodníkům s hubnutím, aby na nás mohli útočit svými slogany „S námi lehce, snadno a natrvalo“.
A tak vám nabízím pro pohodově strávené zbývající dny do konce
inzerce roku a pro celý rok 2019 Prohlášení nezávislosti na světě posedlém hubnutím, které by vás mohlo vrátit do doby před sto lety. Vybírejte z následujících bodů zejména ty, které se týkají právě vás.
Přestanu být součástí světa posedlého váhou, tvarem těla a potravinami rozdělenými na superpotraviny a jedy. Reaguji na potřeby svého těla a ne na potřeby fanatiků či obchodníků s hubnutím.
Jídlo nepoužívám jako záplatu na emoce. Pokusím se emoci pojmenovat, zamyslet se nad jejím poselstvím, přijmout ji a řešit ji jinak než jídlem. Zabývám se nejen tím co jím, ale jak jím a proč jím. Když jím, tak jím – vědomě si jídlo vychutnávám všemi smysly. Vědomé jedení mně pomůže nejen uvědomit si, kdy už mám dost, ale také rozeznat kvalitní jídlo od nekvalitního.
Snažím se své tělo hýčkat a dopřávat mu přiměřeně kvalitní jídlo, příjemný pohyb, dostatek odpočinku a spánku.
Přijímám své tělo takové, jaké je, a jsem vděčná/ý svému tělu za to, co pro mě každý den dělá. Autorka je zakladatelkou sdružení STOB (Stop obezitě)