Nová naděje proti dětské obrně
Poslední případ dětské obrny se na území tehdejšího Československa vyskytl v roce 1960. Podobně zlikvidovalo očkování tuto chorobu ve většině zemí světa. Přesto se nedaří obrnu definitivně vymýtit Teď se snad blýská na lepší časy.
Vroce 1988 ochrnulo ve světě v důsledku dětské obrny každý den asi tisíc dětí. Světová zdravotnická organizace proto vyhlásila proti této chorobě celosvětové tažení. Měla to být blesková válka. Optimismus čerpali epidemiologové ze systematické očkovací kampaně, kterou se v roce 1977 podařilo zlikvidovat pravé neštovice. Tentokrát však ambiciózní plán selhal.
V rámci kampaně Global Polio Eradication Initiative očkovalo dvacet milionů dobrovolnických zdravotníků proti obrně na dvě a půl miliardy dětí ze dvou stovek zemí. Mezinárodní společenství utratilo za tuto grandiózní akci přes jedenáct miliard dolarů. Výskyt obrny se podařilo zredukovat na řádově desítky nových případů ročně v několika málo zemích. Přesto se boj s obrnou vleče. Vždyť i Evropa se jí definitivně zbavila teprve v roce 2001.
Ve srovnání s rokem 1988 se rozsah výskytu obrny pohybuje kolem 0,1 procenta. Každoročně zaznívají z řad zdravotníků optimistické prognózy: letos s obrnou definitivně skoncujeme. Zatím se nenaplnily. V letošním roce byl zaznamenán výskyt viru obrny v sedmi zemích třetího světa – v Pákistánu, Afghánistánu, Nigeru, Nigérii, Somálsku, Kongu a na Papui-Nové Guineji. Některé země už se zdály od obrny očištěné. Například Nigérie nezaznamenala v letech 2014 a 2015 žádný případ. V roce 2016 se ale choroba do této africké země vrátila. Letos je patrný nárůst případů v Pákistánu a Afghánistánu.
Strach z očkování
Důvodů, proč se obrnu nedaří vymýtit, je hned několik. Řada oblastí světa, kde se původce choroby stále vyskytuje, není bezpečná a dobrovolníkům provádějícím očkování tu hrozí smrt.
Náboženští vůdci v Nigérii už roky odrazují místní obyvatele od očkování fámou, že vakcína obsahuje látku, která vyvolává neplodnost žen. V současnosti se v této zemi nachází mimo dosah dobrovolníků provádějících očkování proti obrně kolem 100 000 neočkovaných dětí. Ještě před pár lety to bylo 600 000 dětí.
V Pákistánu situaci vážně zkomplikovala americká zpravodajská služba CIA. V přípravě na likvidaci teroristického bosse Usámy bin Ládina zorganizovali její agenti falešné očkování proti žloutence typu B v oblasti, kde se hledaný terorista ukrýval. Obyvatelé pákistánsko-afghánského pomezí pak pronásledovali dobrovolníky provádějící očkování proti obrně jako vyzvědače západních spojeneckých vojsk. Vůdcové Talibanu očkování na jimi ovládaných územích zakázali.
Další problém tkví v samotné vakcíně. Děti jsou očkovány silně oslabenými živými viry obrny. Pokud v dané oblasti neproběhne vakcinace najednou během velmi krátké doby, můžou se neočkované děti nakazit virem, který se dostal do životního prostředí z těla očkovaných dětí. Tento virus je sám o sobě neškodný. Pokud ale po nějakou dobu koluje neočkovanou dětskou populací, nabývá na síle a „zdivočí“. Pak může dát vzniknout virům schopným vyvolat onemocnění.
Tak se zřejmě před časem vrátila obrna do válkou zmítané Sýrie. V krátké době tam ochrnulo víc než 70 dětí. Proto se začaly používat vakcíny vyrobené z usmrcených virů. Ty je ale třeba uchovávat v chladu ledniček a to významně komplikuje transport vakcíny na odlehlá místa. Než se očkovací látka dostane do vesnic v horách nebo v džungli, může být uchováváním za nevhodných podmínek znehodnocená a k očkování ji nelze použít.
Stabilizovaná vakcína
K řešení problému s transportem vakcíny spojily síly vědci z Jihokalifornské univerzity pod vedením Jae Junga a americké soukromé biotechnologické společnosti Integrity Bio pod vedením Beyong Changa.
Oba týmy už slavily úspěch s vývojem stabilizovaných očkovacích látek proti spalničkám a tyfu. Vsázejí na lyofilizaci vakcín, tedy na jejich vysušení za nízkých teplot ve vakuu. Tento proces je sice sám o sobě k sušenému materiálu šetrný, ale lyofilizovaná vakcína i tak ztrácí při vyšších teplotách na účinnosti, protože se její komponenty spontánně rozkládají. Týmy z Jihokalifornské univerzity a z Integrity Bio proto hledaly látky, které by vakcínu stabilizovaly.
Jak vyplývá ze společné publikace amerických týmů ve vědeckém časopise mBIo, vědci nakonec slavili úspěch. Vyvinuli stabilizační roztok obsahující kromě jiného síran hořečnatý, aminokyselinu histidin, cukry mannitol a sorbitol a v něm pak vakcínu vysušili lyofilizací. Následně podrobili očkovací látku zatěžkávací zkoušce, když ji vystavili na čtyři týdny teplotám 37 °C. Účinnost vakcíny bez stabilizačního roztoku poklesne za těchto podmínek na pouhou sedminu. Stabilizovaná očkovací látka ale ze svých účinků neztratí vůbec nic. V pokusné vakcinaci ochránila laboratorní myši proti virům stejně spolehlivě jako očkovací látka úzkostlivě skladovaná v lednici při teplotě 4 °C.
„Není to zrovna závratný vědecký objev,“komentuje výsledky výzkumu člen vědeckého týmu Woo-Jin Shin z Jihokalifornské univerzity. „Většina výzkumných pracovišť se podobnými problémy vůbec nezabývá. Jenže bez ohledu na to, jak jsou nově vyvinuté léky nebo vakcíny skvělé, pokud nejsou dostatečně stabilní, tak toho při léčbě nebo ochraně pacientů mnoho nezmůžou.“
Studie představuje jen první krok vývoje vakcíny, která zajistí dokonalou ochranu lidí a přitom ji bude možné skladovat při pokojové teplotě aspoň tři měsíce. Vědci nicméně doufají, že trvanlivost očkovací látky brzy protáhnou až na jeden rok. Stabilizovaná vakcína by pak mohla významně přispět k vítězství nad mikroskopickým nepřítelem, který už tři desetiletí vzdoruje celosvětovému tažení zdravotníků.
Autor je spolupracovníkem redakce