Za první republiky lidé očkování vítali
LN Jaký byl zdravotní stav obyvatel v době vzniku první republiky?
Důsledky války byly přímo katastrofální. V Československu zůstalo skoro tři čtvrtě milionu vdov a sirotků, domů se vrátilo čtvrt milionu invalidů.
Řada lidí i po válce umírala na hlad, podvýživu a nemoci, které souvisely s ní a s válečným obdobím. Porodnost byla velmi nízká a kojenecká úmrtnost naopak vysoká. Nejkritičtější situace byla přitom ve východní části země, na Slovensku a Podkarpatské Rusi.
LN Které nemoci tehdy lidi nejvíc trápily?
Vedle pohlavních chorob to byla především tuberkulóza, která se vždycky podepíše na podvyživeném obyvatelstvu. K častým onemocněním patřil také tyfus, jehož zvýšený výskyt souvisel do značné míry se špatnou kvalitou vody. Velice obávanou nemocí v dětské populaci byly tehdy neštovice, černý kašel a záškrt. Ale ve východních částech republiky více než na záškrt a spálu děti umíraly na spalničky. Proto mě dost zaráží, že v současnosti někteří rodiče toto onemocnění banalizují a protestují proti očkování.
LN Jaké byly před sto lety možnosti prevence a léčby?
Tuberkulóza se tehdy léčila především v sanatoriích, která u nás existovala už před první světovou válkou. Hlavní léčebnou metodou tady byla klimatoterapie, neboli léčba vzduchem.
V roce 1919 vznikla Masarykova liga proti tuberkulóze, která se zaměřovala na prevenci, osvětu a zlepšování hygienických podmínek zejména v nerozvinutých oblastech republiky. V témže roce bylo také zavedeno povinné očkování proti neštovicím.
LN Jak lidé reagovali na povinné očkování?
Tuto novinku velmi oceňovali a rozhodně se očkování nijak nevyhýbali. Doufali, že může jejich děti ochránit před jednou ze smrtelných nemocí. Problém byl spíš s některými soukromými lékaři, kteří byli přesvědčeni o tom, že zdravý člověk nepotřebuje chodit k doktorovi. LN Jakou roli tehdy hrálo ministerstvo zdravotnictví?
Především je třeba říct, že ministerstvo zdravotnictví u nás vzniklo až po skončení první světové války. Úlohu rozhodně jednoduchou nemělo už proto, že tehdejší Československo zahrnovalo velice různorodé oblasti, kde až do té doby platila odlišná pravidla. Ministerští pracovníci proto museli nejen reorganizovat zdravotnictví, ale i sjednotit zdravotnickou legislativu. Podchytit nemoci spojené se sociální situací a zavést různá opatření. Dobudovat třeba síť veřejných nemocnic a v létech hospodářské krize při nich zřizovat ambulance pro nezaměstnané. Ministerstvo zdravotnictví v rámci možností také podporovalo dobrovolné spolky, na něž byla do značné míry odkázána prevence a poradenství.
LN V době, kdy vzniklo Československo, vypukla pandemie španělské chřipky. Kolik životů měla u nás na svědomí?
Odpovědět na tuto otázku není vůbec snadné. Už proto, že diagnostika v té době byla velmi nepřesná, lidé moc nerozlišovali nachlazení od chřipky. Lékaři na ni neměli žádné léky, svým pacientům převážně doporučovali zábaly a klid na lůžku. Mnozí lidé navíc tuto nemoc dost podceňovali, do ordinace ani nešli. A rady zdravotníků, aby se vyhýbali návštěvám plesů a kin, moc neposlouchali. V archivních zápiscích jsem se například dočetla o mladé mamince dvou dětí, která si zašla zatancovat, i když se už v té chvíli necítila moc dobře. A do druhého dne zemřela na španělskou chřipku.
LN V Evropské unii dnes lidé nejčastěji umírají na nemoci oběhové soustavy a na nádory. Patřily tyto choroby k obávaným zabijákům i za první republiky?
Na začátku první republiky se nejvíc umíralo na infekční, respirační a střevní choroby. Na přelomu dvacátých a třicátých let však už začínaly tyto nemoci zvolna ustupovat. Nejčastější příčinou úmrtí byly už v této době kardiovaskulární nemoci a rakovina.
Souviselo to mimo jiné také s prodlužujícím se věkem obyvatel. Při nemocnicích se postupně začala zřizovat kardiocentra, což bylo v té době velmi progresivní. Zdravotní poradny, které se věnovaly osvětě a vzdělání, zřizovala v jednotlivých okresech nejen Masarykova liga proti tuberkulóze, ale i řada dalších spolků a neziskových organizací.
Na začátku první republiky umírali lidé nejčastěji na infekční, respirační a střevní choroby, říká doktorka Hana Mášová z Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
LN Jak velkým problémem byly v té době psychické nemoci?
Lidí, kteří po válce potřebovali psychickou podporu, bylo opravdu hodně. Psychiatrická léčebna v pražských Bohnicích, která se tehdy dostavovala, byla záhy úplně přeplněná. Na duševní zdraví se kromě jiných faktorů nezřídka podepisoval i alkohol. Do péče o oběti alkoholismu se zapojovaly také různé dobrovolnické spolky, což bylo ve světě tehdy dost ojedinělé. Klasifikace psychických nemocí ale samozřejmě nebyla taková, jaká je dnes.