Neklid, nikoli krize
V příštím roce nás čeká mj. brexit, eurovolby, pokračování konfrontace USA s Čínou
Příští rok bude rokem neklidu. Když to napíšeme takhle, je velká pravděpodobnost, že se trefíme. Vše může být vždycky jinak (takový je život i politika), je ale vcelku nepravděpodobné, že svět čeká příští rok poklid a stejně tak je nepravděpodobné, že by se objevila nějaká velká krize.
Politicky největší událostí se stane v březnu (nejpozději v červnu) brexit. Bude-li to odchod Británie na základě řádné dohody s EU, bude následovat dvouleté přechodné období, a proto žádné velké poryvy nepocítíme. Jisté je, že z Evropského parlamentu zmizí v červenci britští europoslanci a z Evropské komise britští euroúředníci.
Přijde-li v březnu a nejpozději v červnu brexit bez dohody, pak lze opravdu čekat turbulence a chaos, tentokrát se to bude týkat i Česka a Německa, především kvůli výpadkům v automobilovém průmyslu. Statisíce Poláků a občanů Pobaltí se ocitnou v existenční nejistotě. Češi pracují v Británii také (a nic příjemného to pro ně nebude), ale je jich řádově méně, my a Němci pocítíme především výpadky exportu.
Avšak pozor: ani divoký brexit či brexit bez dohody nebude tak divoký a bez dohody, jak by se podle názvu zdálo. Až bude jasné, že dohoda neprošla, heslem dne se stanou minidohody, které zajistí, že na pultech britských obchodů budou základní potraviny i léky, že letadla vzlétnou a že trajekty a tunely nebudou ucpány. „Schopnost minidohody“se stane vizitkou evropské kultury a civilizace.
V Unii s novými spojenci
Ve středu EU už nebude stát mocný trojúhelník, ale francouzsko-německé duo. Britský element selského rozumu (common sense) a liberální a otevřený anglosaský přístup k obchodu a regulaci bude v EU scházet. Česká republika si bude muset najít nové spojence (like-minded countries) v oblasti dokončení svobod jednotného trhu a v odporu proti přílišné regulaci. Francie má ráda silný stát, Němci chtějí být ve všem nejlepší – liberální a svobodný étos ale u nich nestojí na prvním místě. Spojenci České republiky by měly být země jako Nizozemsko, Dánsko či Finsko.
Politickou událostí číslo jedna budou volby do Evropského parlamentu, kde posílí praví i leví extremisté a hlavně euroskeptické strany. Evropská lidová strana EPP ale s největší pravděpodobností zůstane nejsilnější frakcí Evropského parlamentu. Ještě před nedávnem se čekalo, že hnutí En Marche! francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, které zatím žádné evropské poslance nemá, posílí v alianci liberální frakce europarlamentu ALDE. Nepokoje, které vyvolalo hnutí žlutých vest, ale Macrona oslabily, takže jeho úspěch v eurovolbách patrně nebude tak fenomenální, pokud bude vůbec nějaký.
Posílení euroskeptiků v EP ale povede k tomu, že Evropský parlament reálně v evropské politice oslabí na úkor Evropské rady i Evropské komise. Bude v něm například vystupovat méně premiérů, bude méně prestižní adresou apod.
V mezinárodní politice se ukáže a rozlouskne, kam se bude ubírat konfrontace USA s Čínou. Buď rachot zbraní opadne, obchodní válka se nerozvine a bude uzavřen nějaký „krásný a velký deal“, jak tomu říká americký prezident, anebo se ukáže, jak psal komentátor FT Gideon Rachman, že Spojené státy se prostě rozhodly zastavit růst Číny jako státu, který od nich jednou převezme roli globální dominantní velmoci. A udělají vše, co bude v jejich silách, aby tuto „historickou nevyhnutelnost“zastavily. Tenze s Čínou budou pravděpodobně pokračovat a USA budou usilovat, aby měly na své straně i Evropu.
Americký prezident Donald Trump sesazen nebude, protože to nejde uskutečnit bez Senátu, kde republikánská strana posílila. V mezinárodní politice bude Trump pokračovat ve svých transakčních metodách: hlomoz, výhrůžky, chaos v řadách protivníků a nakonec velkolepý „deal“. Potíž tohoto přístupu ovšem spočívá v tom, že už se několikrát opakoval a pro partnery i rivaly je už v zásadě průhledný.
Před deseti lety krizi až na naprosté výjimky nikdo nepředvídal, zatímco dnes o tom, že přijde zase krize, mudruje každý
Přijdou další experimenty?
Přijde příští rok hospodářská krize či recese? Žádná obří krize nepřijde, ale ke zpomalení či recesi v globálním měřítku dojít může, i když to podle mého soudu není pravděpodobné. Rozdíl proti roku 2008 spočívá především v tom, že tehdy krizi až na naprosté výjimky nikdo nepředvídal, zatímco dnes o tom, že přijde zase krize, mudruje každý. To už samo o sobě zakládá důvod k tomu vsadit spíše na to, že k žádnému razantnímu propadu nedojde.
Především banky jsou v daleko lepším stavu než před rokem 2008. Pokud ale k recesi v globálním měřítku dojde, bude nejzajímavější sledovat, k jakému instrumentáriu důležité centrální banky světa vlastně sáhnou. Úrokové míry jsou v mnoha případech na nule, stále ještě velmi nízké nebo negativní a některé centrální banky jako ECB ještě ani neukončily program kvantitativního uvolňování.
Pokud by došlo k recesi, budeme svědky dalších divokých experimentů od rozdávání peněz přímo lidem nebo toho, že centrální banky budou nakupovat přímo peníze firem.