Bezohlednost na déjedničce
Neházejme vše na ŘSD. Za to, jak jezdíme, jsme zodpovědní my řidiči a zřejmě i policie
Minulý týden napadl první sníh a spolu se sněhem se snesly hromy a blesky na hlavu Ředitelství silnic a dálnic ČR (ŘSD) i na hlavu ministra dopravy a to i přesto, že bouřky bývají výsadou letních měsíců. Co se vlastně stalo?
Příroda si s námi v rámci globálního oteplování zase jednou pohrála, protože si v prvním měsíci zimy dovolil napadnout sníh a většina z nás, rozmazlená dlouhotrvajícím teplem a suchem, uháněla za svým cílem obvyklou cestovní rychlostí, která se pohybuje mezi 130 až 150 km/hod. Bohužel však někteří z nás od minulé zimy již stihli zapomenout, že sníh klouže a automobil se většinou kvůli nešikovnému sešlápnutí brzdového pedálu změní v saně a ty saně se vzápětí mohou proměnit v hromadu pomačkaného plechu, v horším případě i v rakev. Přitom jakýkoliv pokus přesvědčit řidiče, ale především vlastníky či provozovatele kamionů, o výhodách zimních pneumatik je zřejmě stejně marný jako nošení růží do květinářství.
Oni si dobře spočítali, že se to na ty tři týdny, po které u nás leží sníh, nevyplatí a navíc poukážou na to, že většinu kilometrů najedou jejich kamiony mimo území republiky, takže by to byly vyhozené peníze. Takový názor je bohužel po ekonomické stránce zřejmě obhajitelný, ale měli by si uvědomit skutečnost, že tím riskují zdraví a životy nás, ostatních řidičů, pomineme-li zdraví a životy jejich vlastních zaměstnanců. Co však nelze v žádném případě pochopit, je postoj pojišťoven, které jim tuto bezohlednost trpí.
Nesmyslně zaparkované kamiony Vraťme se ale k onomu konkrétnímu a nešťastnému úseku „dálnice“D1, na kterém někteří z řidičů strávili i patnáct hodin a pokusme se rozklíčovat příčiny a následky. Tou prvotní příčinou byl zcela evidentně shora citovaný způsob jízdy – o kterém nelze v žádném případě prohlásit, že byl lege artis, konkrétně v souladu s § 18 a 19 zákona 361/2000 Sb., o silničním provozu v platném znění, které upravují rychlost jízdy a vzdálenost mezi vozidly – který v případě méně zkušených řidičů byl tou hlavní příčinou kolizí na kluzkých úsecích, jež se změnily v řetězové nehody.
To by ještě nemuselo mít až tak kritický dopad na celou situaci, pokud by dojíždějící řidiči zachovali v okolních zemích zcela obvyklou „Rettungsgasse“, což je i v tuzemsku již uzákoněná ulička pro záchranná a servisní vozidla. Z dostupných fotografií bylo zřetelně vidět, že levý i pravý pruh dálnice byl beznadějně zatarasen nesmyslně zaparkovanými kamiony, takže šance na to, aby se mezi nimi protáhl sypač se solí, byla prakticky nulová, stejně jako naděje na zlepšení sjízdnosti předmětného úseku dálnice. Následné stesky řidičů kamionů na to, že museli trávit tolik hodin na zablokované dálnici, tak připomínají stížnosti nepřizpůsobivých spoluobčanů v jednom městě na to, že se jim netopí a mají v bytě zimu, načež kontrola z městského úřadu zjistila, že se jim z bytů v době jejich „nepřítomnosti“ztratily radiátory.
Mobil a svačina za volantem?! Jelikož málokterý chlap rád přizná, že řízení auta na sněhu či ledě mu moc nejde, většina hledala zástupného viníka. To, že se to stalo v úseku dálnice, kde byla kvůli nedokončeným pracím řádně „vysoutěženého“dodavatele stále ještě zúžená vozovka, byla dle mého názoru pouhá shoda náhod. Obdobné řetězové bouračky se přece dnes a denně stávají i na těch nejpřehlednějších a rovných úsecích silnic a dálnic. Dnes a denně mám možnost se přesvědčit, že převážná většina řidičů nejen že řádně neovládá svůj automobil, ale kromě toho stihne telefonovat, svačit nebo psát SMS zprávy, a jelikož dohlédnu i do kabin kamionů, není výjimkou spatřit řidiče, který si čte noviny, vaří kávu nebo kouká na video.
Dovolím si tvrdit, že shora uvedené důvody mají svůj podíl na převážné části těchto řetězových nehod. Nejsem sice ve fanklubu ŘSD ani ministerstva dopravy, ale za to, jak jezdíme, jsme zodpovědní především my řidiči a zřejmě i policie, která se místo podpory bezpečnosti provozu soustřeďuje na plnění státních a obecních rozpočtů vybranými pokutami za rychlou jízdu, a až potom ti, kdo budují a udržují cesty, po kterých jezdíme. Nikdo mi totiž nezaručí, že i na té nejkvalitnější a nejlépe udržované silnici či dálnici mně, moji ženu či děti nezabije nebo nezmrzačí blondýna, co psala SMS, zfetovaná „smažka“, která má zákaz řízení, nebo „kamioňák“který usnul a sjel do protisměru.