Své zemi věnovala veškeré své čisté myšlení
Zítra v 18 hodin bude v chrámu sv. Víta, Václava a Vojtěcha z iniciativy JUDr. Eriky Mačákové a Klubu Dr. Milady Horákové sloužena zádušní mše za Růženu Vackovou – českou vlastenku, jejíž život upřímné křesťanky ukazuje cestu rostoucí mladé české generaci.
Růžena Vacková se narodila 23. dubna 1921 ve Velkém Meziříčí. Své mládí věnovala studiu a poznávání. Prožila dvě války, ale zůstala člověkem, který v sobě i v těžkých dobách prožívá hluboké lidství, které dovede i rozdávat. Tak brala i své povolání – spíše poslání – jako historička umění. Jako osobnost s vysokými mravními hodnotami vadila nacistům. Tak byla v roce 1944 zatčena a v únoru 1945 odsouzena k trestu smrti. Tři měsíce čekání na vykonání rozsudku však ukončilo osvobození.
Oddává se znovu vědecké pedagogické práci. To však netrvá dlouho. Když se komunisté po puči v únoru 1948 zmocní vlády, je její svobodné křesťanské myšlení znovu ohroženo. Rok 1951 je jejím osudovým rokem. Je znovu zatčena a odsouzena na 22 let s okruhem svých přátel Otou Mádrem a Josefem Zvěřinou. Vězení ji však nezlomí. V pardubickém žaláři založila vězeňskou univerzitu (proti vůli velitelství), kde se snažila přenášet své vzdělání na mladé vězeňkyně, jimž bylo studium znemožněno. Zúčastnila se i pardubické hladovky. Když v roce 1956 OSN přijalo pakt lidských práv, k němuž se přihlásila i Československá republika, poslalo 12 odvážných žen generálnímu tajemníkovi OSN Dagu Hammarskjöldovi otevřený dopis. Informují ho o poměrech v ženských věznicích v ČSR a žádají zásah. Růžena Vacková je jednou z autorek dopisu radikálně požadujících nápravu. Obálka je zadržena a všem jsou zvýšeny tresty. Mezi vězeňkyněmi jsou tyto ženy nazývány „hamršíldky“. V roce 1956 netušila, že před sebou má ještě 11 let pobytu ve vězení.
Minuly dvě amnestie – v letech 1960 a 1962. Pro těch několik odpůrců komunismu, věrných masarykovským ideálům, zůstávají brány věznic a táborů uzavřeny. Růžena Vacková je propuštěna po 16 letech vězení až v roce 1967. Když se v roce 1968 pootevírají dveře k svobodnému jednání, Růžena Vacková spoluzakládá K-231. Národ je však znovu umlčen, ale nikoliv všichni. Růžena Vacková podepisuje v roce 1977 Chartu na znamení, že se zápasu s komunismem nehodlá vzdát.
Dne 14. prosince 1982 opouští tento svět, tuto zemi, jíž věnovala veškeré své čisté myšlení. Stojí vedle Dr. Milady Horákové. Obě daly vše. My jim teď věnujme vzpomínku a upřímnou modlitbu.
Autor, bývalý politický vězeň, je předsedou Klubu dr. Milady Horákové