Mezi republikou a monarchií V
Huawei je projevem snahy o revizi spojeneckých svazků, která naráží na „hluboký stát“
arování Národního úřadu pro kybernetickou a internetovou bezpečnost (NÚKIB) před produkty firmy Huawei je zatím posledním signálem od bezpečnostních služeb, že nás bezpodmínečná podpora Pekingu sune na šikmou plochu a do potenciálního konfliktu s euroatlantickými spojenci. Přichází záhy po velmi veřejných varováních před firmou Huawei od západních zpravodajských agentur a po výročních zprávách české vojenské a civilní kontrarozvědky, které dodávají postupu NÚKIB obecnější kontext.
Krize zastupitelské demokracie
Na varování NÚKIB bylo pozoruhodné hlavně to, že ho vydal veřejně. Podle serveru Lupa.cz připravoval původně úřad podklady pro jednání vlády o Huaweii v režimu utajení, ale ukázalo se, že některým vysokým státním úředníkům chybí bezpečnostní prověrka, takže by případ nemohl být na vládě projednán.
Chybějící prověrky u vysokých českých úředníků vypichuje jako problém i nejnovější výroční zpráva BIS. Ocitáme se tak ve zvláštní situaci, kdy české tajné i méně tajné služby nemohou (snad ani nesmějí) zcela důvěřovat oficiálním adresátům svých tajných i méně tajných zpráv a situaci řeší tak, že je prostě rovnou zveřejní. De facto tak dávají najevo, že je pro ně veřejnost důvěryhodnější než její politická reprezentace, vzešlá, jak se s oblibou zdůrazňuje, z řádných voleb.
To samozřejmě vyvolává otázky po samé podstatě zastupitelské demokracie. Takové otázky čiší již několik let z výročních zpráv tajných služeb, které opakovaně konstatují, že část naší politické reprezentace se stala nositelem vlivu cizích mocností. Tyto mocnosti jsou již také bez obalu jmenovány: Rusko a Čína.
Potrefená husa na Hradě
Konkrétní nositele vlivu těchto mocností z řad české politické reprezentace zatím zprávy nejmenují. Občas se ale přihlásí sami jako příslovečné potrefené husy. Po nejnovějších výročních zprávách civilní a vojenské kontrarozvědky se hlasitě ohradil prezident Zeman, který ve zjevném rozrušení nazval zpravodajce „čučkaři“.
Uvidíme, zda se instinktivně uchýlí k podobným lidovým moudrům i po varování NÚKIB. (Mohl by jim třeba předhodit, že nikdy nevypátrali legendární „hackery z Alabamy“, kteří prý na jeho počítač zanesli dětskou pornografii.) Rozhodně lze předpokládat, že se mu líbit nebude – prezidentská kancelář má pro Huawei slabost a také trochu nestandardní smlouvu na dodávky telefonů „zdarma“výměnou za zvýhodněný pronájem reprezentativních prostor na Pražském hradě.
Miloš Zeman má slabost i pro jiné čínské firmy, především pro „vlajkovou loď čínských investic v ČR“, společnost CEFC. Jejího předsedu Jie Ťien-minga jmenoval svým poradcem, jímž zůstává i poté, co v Číně zmizel, nejspíše v osidlech disciplinární komise ÚV KS Číny, jakési stranické inkvizice. Mezitím proběhl v New Yorku soud s Jie Ťien-mingovým přímým podřízeným Patrickem Hoem a usvědčil ho z rozsáhlé mezinárodní korupce vrcholných afrických politiků, na níž se podílel i předseda Jie. Zeman však pro jeho odvolání dále trpělivě vyčkává iluzorního soudu v Číně, který rozhodně nebude nestranný, pokud na něj vůbec kdy dojde.
Miloš Zeman vsadil na lidovou Čínu nejen svůj politický kapitál a historický odkaz, ale také další směřování této země, což už jeho věc není
Prezident a císař (a jeho pekaři) Miloš Zeman prostě vsadil na lidovou Čínu. Vsadil na ni svůj politický kapitál a historický odkaz, což je jeho věc, ale vsadil na ni také další směřování této země, což už jeho věc není.
Již před pár lety jsem na tomto místě konstatoval, že český prezident se snaží otočit mezinárodní orientaci ČR na Východ. Ústava mu takovou roli nepřisuzuje, ale Zeman si zvykl pohybovat se na její hraně. Proto dnes naráží na instituce, jež mají ústavu hájit, jako jsou BIS, Vojenské zpravodajství, NÚKIB nebo Senát. Snaží se otočit systém budovaný po roce 1989 a systém se brání. Chybí už jen Ústavní soud.
Zemanovi stoupenci namítnou, že byl zvolen v řádných volbách, dokonce dvakrát. To je pravda, ale nedává mu to právo dělat si, co chce. Prezident není císař, a už vůbec ne v parlamentním systému. Voliči mu nedali mandát, aby měnil základní směřování země. O orientaci na Východ ve svých volebních kampaních nemluvil, i kdyby ústava nakrásně něco takového připouštěla.
Sám o sobě by také asi těžko co změnil. Pomáhá mu slabost českých vlád a podpora partikulárních komerčních zájmů. Nikoliv náhodou uzavřela PPF v listopadu souběžně s prezidentovou cestou na šanghajské expo s Huaweiem dohodu o porozumění při vývoji sítí 5G – tedy přesně toho projektu, před nímž hlasitě a veřejně varují naši (současní) spojenci.
Autor je ředitelem projektu Sinopsis.cz