Kdo vyzve Andreje Babiše? O
Volební průzkumy ukazují, že opozice stále významně ztrácí. Pomoci jí může jen silný lídr
průzkumech volebních preferencí politických stran si můžeme myslet své, nicméně téměř vždy s většími či menšími odchylkami reflektují aktuální politický trend. Na trhu máme několik seriózních agentur, mezi něž patří například Median, Kantar či Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM). Právě prosincový průzkum preferencí CVVM velmi názorně a signifikantně ukazuje na stále více se prohlubující příkop mezi vládními a opozičními stranami.
Dobrou zprávou pro českou politickou scénu naopak je, že podstatná část opozice se zdařile konsolidovala a upevnila své postavení – jak tradiční ODS, tak i politicky domestikovaní Piráti. Jejich společný zisk by nyní činil 71 křesel ve sněmovně. Kde ale sehnat další? Odpověď zní: v tuto chvíli nikde. Pětiprocentní kvórum by dle výzkumu nepřekročila žádná ze spřátelených stran (STAN, KDU-ČSL či TOP 09). V Poslanecké sněmovně by tedy zasedli zástupci nikoliv devíti, ale pěti stran. A to hnutí ANO (93 mandátů), ODS (37 mandátů), Pirátů (34 mandátů), KSČM (19 mandátů) a ČSSD se 17 hlasy. Vládní koalice (ANO, ČSSD a KSČM jako tichý „společník“) by disponovala luxusními 129 hlasy.
Dilema ODS? Václav Klaus ml.
Co lze z těchto čísel vyvodit do budoucna? Nepochybně neminu terč predikcí, že hnutí ANO bude i nadále usilovat o jednobarevnou vládu. Prizmatem tohoto volebního modelu mu k ní chybí pouze osm mandátů, což je velká výzva! Andrej Babiš se sice už nyní chová, jako by šlo opravdu pouze o vládu hnutí ANO, nicméně stále je tu pět ministerstev vedených ČSSD, která by rád dostal pod svou kontrolu.
Domnívám se ale, že ani do budoucna, přes veškerou převahu, se Andrej Babiš volebního výsledku zaručujícího možnost sestavení jednobarevné vlády hnutí ANO nedočká. Proč? Čeští voliči mají totiž jakousi zvláštní tendenci zachovat status quo a chtějí být ad hoc spravedliví. Tedy něco ve stylu: Tomu hlas nedávej, má jich už dost, radši tomuhle, ať se to vyrovná... Zkrátka takový intuitivní „volební socialismus.“A ten stojí hnutí ANO v cestě na samotný Olymp.
Tento rok znovu ukázal, že Andrej Babiš problémy řešit umí a ještě z nich profituje. Aktuálně luxuje zejména elektorát SPD, stejně jako ODS a Piráti jsou beneficienty neúspěchu TOP 09, KDU-ČSL a STAN, neboť část voličů přešla právě k nim. Je to ovšem pověstné Pyrrhovo vítězství. ODS a Piráti si za této konstelace nemohou najít koaliční partnery a vytvořit s nimi funkční vládu.
Největší opoziční potenciál vidím v obrozené ODS, která na svou stranu může přetáhnout zejména voliče hnutí ANO. Chybí jí ovšem charismatický lídr, který by tuto šanci dokázal zužitkovat. Současný předseda Petr Fiala jím při vší úctě není. ODS musí totiž vystupovat jako tradičně pravicová, konzervativní, ale také suverénní a sebevědomá progresivní strana, jež nechce posílit o dvě nebo tři procenta, ale hodlá vyzvat na souboj hnutí ANO.
Andreji Babišovi by se ovšem musel postavit politik typu Jiřího Paroubka či Miloše Zemana (ve svých nejlepších letech). To znamená typ: pistolník, jenž nejde pro ostré slovo daleko a nikdy se nenechá zahnat do defenzivy. To by mohla být rovnocenná partie s Andrejem Babišem. Zahraje si ji Václav Klaus mladší? To je otázka pro ODS. Pokud se strana vydá touto přímou cestou k moci, pak je Klaus jr. asi jediným kandidátem, který zmíněná kritéria splňuje. Pro mnohé je však kontroverzní figurou, hrající až příliš nesmlouvavě a zbytečně riskantně. Není zdaleka predikovatelné, zda v ODS převáží pověstná „klidná síla“, nebo síla hodně hlasitá, která může zapříčinit stejně tak prudký vzestup jako prudký pád. Ustojí strana takové riziko?
Babišovi by se musel postavit politik typu Jiřího Paroubka či Miloše Zemana. To znamená typ: pistolník, jenž nejde pro ostré slovo daleko.
Výzva pro Piráty
Druhá opoziční strana, Piráti, momentálně těží také z popularity svého předsedy Ivana Bartoše, který je podle CVVM druhým nejpopulárnějším politikem v zemi. Tato strana má ale jeden velký handicap, který jí paradoxně při volbách posloužil. Piráti se totiž evidentně v české politice zdárně etablovali, ale zároveň působí zcela plánovitě jako asynchronní a antisystémová strana, což je přesně to, co od ní její elektorát očekává. Je to také přesně ten handicap, jenž odrazuje další voliče hledající liberální a nezávislou umírněnou stranu podobného střihu. Piráti si zkrátka sami na sebe upletli bič.
Teď musí popřemýšlet, jak implementovat liberální systémovost do platformy nezávislé nesystémovosti. Pokud se jim to podaří, mohou být zajímavou alternativou prakticky pro všechny voliče. Co ale být rozhodně nemohou? Nikdy nemohou být rovnocenným soupeřem hnutí ANO (dokud mu bude šéfovat Andrej Babiš).
Otázka pro rok 2019 zní: Najde se na české politické scéně nějaký silný vyzyvatel Andreje Babiše? Zdá se, že jedinou možnou volbou je Václav Klaus mladší. Své kolty drží proklatě nízko, zato své ambice až proklatě vysoko. Dostane svoji příležitost?